Just LIVE like there was no tomorrow!!

Září 2013

Muzikoterapie CZ (čili hudba léčí)

8. září 2013 v 17:05 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
... a zejména pak ta českého původu.

Většina lidí má tendenci se nad českou hudební scénou ironicky poškleovat nebo nad ní rovnou ohrnovat nos. Ve skutečnosti ale není proč - ani se pošklebovat ani krčit nos. Jasně, za hranicemi jsou tisíce kapel, z toho stovky fakt skvělých, které rozhodně stojí za pozornost a za naše uši. Ale co doma? Je to jakýsi znak dobrého čecháčkovství že naše interprety automaticky házíme do ohrádky hudebníků třetí kategorie, těsně nad amatérská uskupení? Proč se jen tak málo lidí dokáže upřímně radovat z toho, kolik talentů (a jakých!) se dokáže najít na tak malém území, které naše republika zahrnuje?

Na českém publiku mě fascinuje zejména jedna věc - kterak nikdo neregistruje nadané mladé kapely, které tvoří nejen schopní autoři hudby, ale také textů, a aby toho nebylo málo, můžeme mezi nimi najít doslova virtuosy svého oboru. Takové ale naše publikum většinově ignoruje, zato jsou pak všichni schopni se pos*at z vítězů ulítlých talentových soutěží typu Československo hledá demenstar, kde ta děcka (ve vši úctě) epředvedou kromě zpěvu zhola nic. Obvykle pak skončí tak, že jim někdo napíše desku a jejich jediná práce je udržet si za každou cenu co nejdéle přízeň svých jednoduchých fandů. A dál? Od většiny z nich jsme se opravdu ničeho jiného nedočkali.
A vedle toho jsou tu kvanta kapel, které rozesílájí svoje nahrávky do hudebních vydavatelství a čekají. A mnoho z nich se asi ani nedočká, protože jim TV Nova ani jiná televizní stanice s pseudokulturním posláním nepropůjčila svůj vysílací čas, aby mohly línému a povrchnímu českému publiku ukázat svoje ksichty, a logicky by jim trvalo dlouho, než by začaly vydělávat. A přitom mají jednoznačně co nabídnout.

Nejde však jen o mladé začinající kapely, máme tady už poměrně silné stálice držící se na české hudební scéně už nějakou tu řádku let. Přesto se jim nedostává takového uznání, jaké by zasloužily. Nemůžu samozřejmě po všech lidech chtít, aby ocenili geniální verše a poetiku textů, aby vzdali holt precizním kytarovým solům nebo aby se rozplývali blahem nad zabarvením zpěvákova hlasu. Ale to, aby se přestali rozhlížet všude možně okolo a zabrousili alespoň občas a bez předsudků mezi české interprety a zaposlocuhali se do toho, co jim chtějí jejich rodáci sdělit, to už snad chtít můžu. Ne vždycky totiž musí být hezká písnička nutně slaďák, ne vždycky se musí chytlavá melodie vázat k textu o tom, jak je život nádhernej. A už vůbec neplatí, že zahraniční hudba je vždycky lepší.