Just LIVE like there was no tomorrow!!

Srpen 2013

Přemluv holku/kluka!

22. srpna 2013 v 21:46 | P. Bloody |  Slovo občanské
Rozmáhá se nám mezi mladými lidmi ošklivý nešvar. Nezájem o politické dění ve státě. A že se rozmáhá ukrutně moc dokazují vysoké sloupce ve volebních grafech - jedná se především o ty v červené a oranžové barvě. Vysvičená komoušská a obecně levicová základna si kvůli volbám klidně vezme neplacené volno, aby tam ty svoje přizdisráče hodila. A lidi ve věku mezi 18 a 25 lety? Když mezi nimi chcete zapříst hovor na téma politika, protáčí panenky a mávají rukama ,,To vůbec nesleduju, akorát mě to vždycky rozčílí." Prohlásila moje 19letá kolegyně v práci a vedle sedící dvaadvacetiletá jí horlivě přikyvovala.
A právě takhle by to být nemělo. Protože politika je to, co ovlivní náš život, ač si to většinou neradi připouštíme, opravdu je to na nás, a pokud si zvolíme za prezidenta člověka, který pokládá ústavní precedenty za ,,idiotské", musíme počítat s tím, že to půjde v mnoha ohledech do kopru. A pokud k tomu zvolíme podobně smýšlející strany do poslanecké sněmovny, bude s námi amen. Současní voliči levicových stran slibujících hory doly nemyslí dopředu, je jim to jedno, sic pomlouvali vládu Petra Nečase, že vládne stylem po nás potopa, paradoxně tak sami činí - ve volbách. To, že dluhy, které se poslední levicové vládě podařilo nasekat budou splácet pravděpodobně ještě moje pravnoučata, je nezajímá - oni přece NEJSOU ta pravnoučata, ONI už nic splácet nebudou, oni se TEĎ a tady nažerou. Ano, možná se nažerou dobře a dosytosti, coby ne, levice možná své sliby splní. Avšak my už ne, drazí přátelé. My už se nenažerem nikdy. A bohužel už se nejedná jen o levici, jakožto i o jiné, pravicově se tvářící strany, které sice neslibují hory doly ale zase umí dobře tunelovat hory a doly (a ještě jiné instituce, když není zbytí...).

Jak z toho ven? Zkuste jít k volbám a volit rozumem, své emoce nechte, prosím, doma. K volební urně v řijnu vám bude stačit vzít si mozek do hlavy a rozum do hrsti jedné ruky a do druhé volební lístek. A vezměte s sebou i své kamarády, známé či příbuzné disponující aktivním volebním právem a alespoň prlměrným intelektem. To je první krok k tomu, aby čeští hudebníci místo protestsongů skládaly zase veselé či smutné písně o životě, nikoli o tom, že nám hrozí návrat téměř o 25 let zpátky. První krok k tomu, že se nebudeme muset stydět za svou národnost, kterou si za chvíli lidé ve světě nebudou spojovat s Václavem Havlem, Švejkem nebo Jardou Jágrem, ale s dutým panákem na prameni (ať už se jedná o Hrad, vládu nebo mediální krajinu).

PROSÍM, POJĎME K VOLBÁM!

Milada Horáková nezemřela,

14. srpna 2013 v 17:58 | P. Bloody |  Mýma očima..
Milada Horáková byla zavražděna...

Velevážení představitelé politických stran registrovaných na území Čech, Moravy a Slezska už kují sítě a rozhodují se, koho vyšlou na své kandidátky a jak mocný kapitál vloží do své kampaně. Všichni (nebo ta informovanější část obyvatelstva) si všimli, že padání vlád je u nás už jakýmsi národním folklorem, který ne vždy skončí dobře, zvlášť tehdy, stane-li se takový pád v únoru. Ale pád poslanecké sněmovny? To tu ještě nebylo, přátelé! Jednou se o tom budou naše děcka učit v hodinách dějepisu, tedy možná, to záleží také na výsledcích říjnových voleb. Může se snadno stát, že se zase bude vyučovat marxismus a Masarykovo nádraží bude zbaveno nejen jména, ale i busty, Tomáš Klus půjde do lochu a ostatní vyskakující si kulturní fronta zfárá do uranových dolů. A Zemana už z Hradu nedostane nic, leda Zubatá.

Zlá představa, že? Když si přečtete přeběžné odhady a průzkumy možných voličských preferencí, zjistíte, že však není nereálná. Děsivě narůstající obliba komančů, populistických socanů a podobně nebezpečných levičáků skrývajících se pod zkratkou SPOZ je výsledkem trvalého úpadku české voličské obce. Nebýt kalouskovských zásahů, neobracelo by se tolik lidí k levici a nebýt prezidentských voleb, volilo by zemanovce pár jedinců z Vysočiny (ze soucitu nebo solidárnosti, co já vím...). Už kdysi jsem si ulevovala ze srdcebolu pomocí článku, to bylo po krajských volbách. Ale to se ještě dalo ustát, i když studenti z jižních Čech s tím měli větší problém. To by mě zajímalo, co budou reaktivnější povahy vyvádět po předčasných volbách, jejichž výsledek už vlastně tak nějak tušíme všichni předem, jen ta čísla ještě neumíme přesněji odhadnut. Jedno jisté, vyhraje levice. Takže drazí finančně gramotní a všichni ti, kdo nežijete od výplaty k výplatě a umíte zacházet s penězi (tzn. děláte kotouly v žaludku všem těm, kdo svou výplatu po týdnu prochlastaj a musí se po cestě do práce závistibě divat z autobusu na vaše vozidlo, nedejbože na váš dům!), vezměte svoje úspory a zakládejte účty ve Švýcarsku, tady to bude řežba. A jestliže jsme tteď státem zadluženým jako dobytek, tak vám můžu garantovat, že BUDE HŮŘ!

Ačkoliv bohumínské usnesení mělo jasně říci, že strana, která se honosí přívlastkem "demokratická" zkrátka nepůjde do koalice s komoušema, silně pochybuji, že by se jím ČSSD hodlala nějak omezovat, pokud půjde o možnost vládnout. Upřímně doufám, že budou alespoň tak féroví, že si to slůvko vyndají z názvu, i když ve výsledku to bude jedno, zvracet se mi z nich bude chtít tak jako tak...
A najednou se teprve začínám bát a při cestě nočním Brnem se mi sevřelo hrdlo, když noční rozjezd míjel Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, před níž se tyčí hubená postava prvního československého prezidenta. Podobně bolavý pohled mě svírá při pohledu na moje nejmilejší nádraží, na nádraží Masarykovo a již zmiňovanou bustu T. G. Masaryka v nádražní hale. Rašínovo nábřeží, nábřeží dr. E. Beneše, to jsou všechno místa, která nám mají připomínat, jak důležitá je svoboda, ekonomická i občanská, protože jedna bez druhé být nemůže.
Málo platné, národ bude opět volit emocemi, rozum zřejmě k volbám v naší zemi tak nějak nepatří. Typičtí voliči levice, kteří myslí jen na to, jak se TEĎ NAŽERU a na následky neberou zřetel, jsou hrozbou větší, než si vůbec připouštíme. Neumí mysle dopředu, nechtějí se zabezpečit sami ani teď, natož v důchodu, nemyslí na to, jak uživit svoje děti, ale na to, kde dostanou na dítě úlevy a peníze. Neumí nic, vynikají jen v láteření za všech situací a blokování hlavních dopravních tepen pomocí balíků slámy pod taktovkou burana numero uno, jistého Zavadila. A čekají, čekají, až jim stát (pod tímto pojmem si zásadně představí prezidenta, ti vzdělanější tuší něco o existenci kolektivního orgánu vlády) něco dá, protože ONI JSOU OBĚTI (vždycky a všech!).

Minulý týden jsem se v magazínu Lidových novin dočetla, že se jedna iniciativa chystá v Praze 1 odhalit sochu Milady Horákové. Bohulibý nápad, první, co by mě při čtení toho textu mělo napadnout, je asi něco praktického, třeba: bude mít nějaké zvláštní znamení? Třeba vztyčenou hlavu, jako při procesu? Nebo bude svírat v ruce nějaký symbol? Jaký? Nemůže tam přeci jen tak stát, socha takové osobnosti by měla něo vyjadřovat, nejen zobrazovat!
Před tím vším mě ale jako úplně první napadlo, že mají milí iniciátoři a umělci co dělat, aby to stihli do října... protože kdo ví, jestli pak ještě bude smět Milada Horáková vyčítavě hledět do ulice Politických vězňů... A jestli vůbec bude ulice Politických vězňů... a Palachovo náměstí...?