Just LIVE like there was no tomorrow!!

Únor 2013

Supporti na dvacátou a poslední

16. února 2013 v 16:20 | P. Bloody |  Pseudorecenze
Jo, přátelé, už je to tak. Support Lesbiens udělali pápá, definitivní tečku (nebo spíš vykřičník) za svou existencí, a to včera v Divadle U22 v Uhříněvsi. Krásný komorní koncert umocněný krásou poměrně maličkého divadelního sálu byl ten poslední, kdy jsme měli možnost vidět Support Lesbiens tak, jak jsme je znali 20 let. Zpěvák Kryštof Michal, z něhož se všem dívkám a ženám musí zákonitě podlamovat kolena, protože je to zatracenej fešák, se rozhodl spolu s bubeníkem, basákem a kytaristou trhnout a dát se na vlastní projekt Portless. Takže na jednu stranu jsem ráda, že česká hudební scéna neztratí Kryštofův hlas, ale na druhou stranu se docela bojím, že ten rukopis, styl, prostě DNA jejich hudby vezme trochu za svý. Přece jen jich původně bylo pět a ať mi nikdo nepovídá, že ten pátý, kytarista Toman, který jako jediný není členem Portless, se na tvorbě hudby nijak nepodílel. Z toho mám strach, charakteristické texty, rytmy, zkrátka všechno, podle čeho poznáte hudbu Support Lesbiens i bez videa a bez zpěvu, to by se mohlo kamsi vytratit, což by byla opravdová ztráta nejen pro českou hudební scénu, ale hlavně pro mě, že ano. Pro mě totiž byli Supoort Lesbiens jedna z těch jistých stálic, která už je taky pěknou řádku let a bude tu prostě vždycky, tak trochu něco jako Chinaski, Wohnout, Mňága a Žďorp, Kabáti, Kryštof... A najednou boom, oni si klidně řeknou "čau" a nikoho nezajímá, jakou velkou díru to napáchá v mých hudebních jistotách! Skoro takovou, jako byl konec Lucie - a že to byla pořádná ďuzna!

Ale ke koncertu - jak už jsem se zmínila, probíhal v divadelním sále, tudíž jsem logicky očekávla, že posluchači SL přijdou ve formálním oblečení. Omyl! I o 20let starší lidé neměli vůbec problém dorazit do prostor divadla v džínech a keckách, pokud možno ještě v košili pocintané od majonézy. No síla. Abych byla upřímná, od slečen mého věku a mladších jsem nečekala, že by vůbec tušily, co mají do divadla nosit. Vlastně bych se vůbec nedivila, kdyby některé z nich ani nikdy v žádném divadle doposud nebyly (koncerty podobných kapel se totiž v divadlech opravdu běžně nekonají), takže z jejich otřesných růžových čelenek s mašličkami a legín s kýčovitými kamínky jsem si zas tolik nedělala. Ale dámy ve věku mojí mámy? Ty by to snad mohly vědět, dokonce i jejich partneři bych mohli vyměnit sešmajdnou sportovní obuv za polobotky - ty dvě hodiny, navíc vsedě (!) by to snad přežili. Ale ne, dokonce celé rodiny přišly do divadla jako vagabundi, v tričku s animovanými postavičkami a oteplovačkách nebo co to bylo... I když, čemu bych se měla divit ve státě, kde prezidentské volby vyhrál ten, kdo je vyhrál, že...
Rozhodně je na tom zajímavé, že hudba SL promlouvá i k lidem ve věku mojí mámy i mladším, než jsem já - a to oběma pohlavím. To se nepovede každé kapele, na koncertech Mandrage napříkad pravidelně převažují holky, totéž se týká i Charlie Straight, i když ani jedna z kapel mi nepřijde jako typicky "dívčí".

Nakonec ve třičtvrtě na osm nastoupily hvězdy večera. Sice byly také v dřínsech, ale byly to hvězdy večera a na ty se dress codes nevztahují. Zejména na Kryštofa, protože ten chlap, i kdyby dorazil v pytli od brambor, bude prostě vpadat jako muž roku. Začali hrát bez dlouhého zdržování a stříhli si třeba Bubblebrown, On My Line, Twice Shy, Please Look at Me nebo She Is So Complicated. Skoro po hodině hraní si přivolali na podium hosta, zpěvuli Tonyu Graves. Dobrá volba, zpívá vskutku skvostně. Oba duetky povedené, ale co naplat, byl to koncert Supportů, takže po Keeperovi se Tonya rozloučila a přenechala podium jim. Do konce koncertu zazanělo plno pecek, Cliché, English Stereo, Sweet Little Something, Let´s Dance, So Deep In... První pokus utéct jim pochopitelně nevyšel, to je v českých luzích a hájích zcela normální a Supporti s tím nejspíš počítali, protože přesto, že hráli dvě hodiny, nechali si ještě v záloze.... Bet My Soul! Zůstalo ale jen u jednoho přidávání, pak už se schovali a znovu se je divákům přivolat nepovedlo, zřejmě i proto, že mnoho těch dívenek s elenkami s mašličkami se už dalo na odchod a nejen, že se o nějaké přidávání nesnažily, ale svým tlačením se z řady sedaček ven v něm i mnohým dalším bránily. Prostě hovada a blbky bych na koncerty preventivně vůbec nepouštěla! Tak tedy skončili Support Lesbiens dvacetiletou etapu bytí. A dál...?