Just LIVE like there was no tomorrow!!

Listopad 2012

Neschopné hormony úděl můj

27. listopadu 2012 v 19:53 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Už douho tu nebyl žádný můj osobní postesk. Takže jsem se tu šňůru politických serenád a legát hraných v kříku (komu to něco říká?) rozhodla rozseknout svým osobním postesknutím nad tím, jak mi Stvořitel nadělil jistý druh hormonů v natolik nedosttečnémm množství, že mi vystačil jen do osmnácti let! To je zločin, to uznat musí každý!
Přejdu volně k tomu, co mému štěstí schází (kromě toho, že mu neschází pochopitelně nic, tedy ne nic zásadního). Ven s tím. Od svých bujarých osmnácti let jsem bez chlapa, bez vztahu, bez přítele, bez známosti, říkejte tomu jak chcete, prostě se někde stala chyba a kromě jistých jevů přestala moje vnitřní chemie fungovat. Je přeci normální, že se člověka čas od času ujme taková ta šílená posedlost někým, myslíme na něj minutu co minutu, v jeho blízkosti jsme šťastný jak blechy, trochu nervozní a zpomalený a trpíme onou úžasnou (fakt ÚŽASNOU, jak zjistí především ten, kdo ji ztratí) tendencí se druhého dotýkat, tulit se a požadovat co největší fyzickou blízkost. Ehh? Jaktože v šestnácti jsem tímhle pocitem trpěla každou nanosekundu (no dobře, přehánim...) a teď, když jsem podle přírody v naprosto ideálním věku zachraňovat lidstvo před vyhynutím, je ta tam! Proč mě prostě nikdo nepřitahuje? Kde je chyba, krucifixhimlhergotludenmetr.
Ve skutečnosti netrpím nějakou absencí citů, mám lidi ráda, umím je zbožňovat, nesnášet a obdivovat. Ale jaksi jsem pozbyla schopnosti být fyzicky přitahována, což je prostě základ. Biologický i psychologický předpoklad pro to, aby se člověku začaly do krve uvolňovat přesně TY hormony, co způsobí tu otupělost, vlny štěstí a děsivé euforie a záchvaty něžnosti. Boože, jak hezky to zní. Ale už si skoro nepamatuju, aké to je. Vlastně už ani nevím jaké to je, při líbání ztrácet půdu pod nohama, ohluchnout oslepnout a nechat fungovat jen ty správný smysly. Život je hnedle o dost chudší, to mi teda věřte. A sex bez mozku zaslepenýho chemickýma reakcema je horší než povinný výchovný koncert.
Takže.. mám splněno. Už jsem si postěžovala, kvotu mam zas na nějakou dobu vyčerpanou, že se zase mohu pustit do té špíny okolo, do všeho a všech okolo a sebe zas n pěknou řádku týdnů vynechat. A vůbec je mi nějak mizerně a radši bych se měla zabavit. To je totiž ono! Nemám co dělat, protože práce na zítřejší semináře mám napsaný, mteriál k bakalářce je presenčně uložen v knihovně, která má už odinu po provozní době a já tu sedim na podlaze, ještě jsem se ani nepřevlíkla a válim se tu na zemi v bílé tunice a legínách, v nichž jsem se před hodinou vrátila z přednášky. Ta tunika bude jako prase a legíny samej vlas! Stejně za to může Péťa, že se ještě nevrátila na byt!

,,A proto bacha na...

24. listopadu 2012 v 10:36 | P. Bloody |  Slovo občanské
... rudé koalice...", národ zapomněl, jaká jest po třešních stolice! Rudo-oranžová koalice není vtip, není to žádný pokus o retro, je to smutná realita, za kterou si národ může tentokrát zcela sám. Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Jihočeský kraj, Královehradecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Plzeňský kraj (a pouze v tomto kraji volby vyhrála ODS...), Ústecký kraj, Zlínský kraj (tady k sobě KSČM kromě svých narudlých kamarádů ČSSD přijala ještě zemanovce ze Strany práv občanů) a Vysočina - v tomhle kraji je ale výjimka v tom, že to není čistě koalice, ale říká se tomu ,,za podpory KSČM". Eeh?
Náš národ trpí poruchami paměti, učitelé dějepisu na druhých stupních základních škol zřejmě začali už dávno učit podle gottwaldovských učebnic, živnostníci platí stále vyšší a vyšší daně z příjmu a Havel je po smrti... A kdyby nebyl, tohle by ho zlomilo víc než jakákoli nemoc.
Náš národ trpí neúctou k dějinám, neúctou k 17. listopadu a barvoslepostí, protože nevidí jiné barvy než modrou, červenou, oranžovou a občas zahlédnou i fialovou, víc ani prd.
Náš národ trpí silnými emočními průjmy a neschopností zodpovědně užívat své volební právo... Češi s každými (ano, opravdu KAŽDÝMI) volbami dokazují, že nedokážou zodpovědně rozhodovat o budoucnosti jejich země (a to nechci vidět výsledek prezidentských voleb, Okamura je chválabohu ze hry, ale Fischer, Zeman, Diensbier a jiná esa zůstávají...). Stále víc to vypadá, že by byli radši , kdyby někdo rozhodl za ně. A jednomyslně. Ve jménu všeho lidu...

Možná by mě krajské koalice s rudým nátěrem tak netrápily, kdyby jeden z těch krajů nebyl ten, v němž žiju, sakra! Jedno oranžové hovado nestačilo, minulost se opakuje, nu což, ona se tu ještě nějaká ta ,,sedmička" najde, no ne?

Nikdy to nebude dobrý...

12. listopadu 2012 v 12:22 | P. Bloody |  Slovo občanské
Nebylo to dobrý před sto lety. Protože byl národ utiskován pod nadvládou podělaných Rakušanů. Pamětníci by nejspíš tvrdili, že mohlo být hůř (a taky že za dva roky bylo...), ale dobré to nebylo. Nebylo to dobré před 80 lety, protože byla hospodářská krize jako víno. Nebylo to dobré před sedmdesáti lety, protože byla druhá světová válka provázená kromě monstrozních ztrát na životech na frontách taky holocaustem. Před šedesáti lety tu byla tvrdá léta padesátá, kdy se všichni zkurvysyni říkající si KSČ rozhodli vyřádit se na lidech, poznat, jak se cítil Hitler, když měl absolutní moc v okupovaných zemích. Před padesáti lety to vypadalo už poněkud nadějně, jenže tenkrát netušili, že to za pár let půjde tankovým šmahem zase do hluboké prdele, již nazýváme normalizace. To bylo před čtyřiceti lety. Před třiceti lety to bylo nejdřív nijaký, pak mírně revoluční a nakonec osvobozující. Rok 1989 byl vlastně rokem vzestupu ideálů a odhodlání. Ale lidem trvalo 40 let, než se odhodlali nahlas provolat k vládním orgánům NEDĚKUJEM, VYPADNĚTE! A kupodivu se ti přizdisráči polekali a radši rychle zdrhli. Teda naivní a revolucí a Havlem unešené obyvatelstvo si to myslelo. Vlastně o tom bylo přesvědčeno. A byla to blbost. Komančové nezdrhli, kdepak, pěkně pod rouškou obětí režimu se potichoučku začli c pát tam, kde tušili sami sebe: srabáctví, polovičatost, sobeckost a pokud možno nenávist k inteligenci, vzdělání a svobodným médiím. ČSSD a ODS staly se postupem času jejich domovem. Paroubek se nikde nechvástá, kterak za komančů šéfoval restauracím a jídelnám. Proč by to na druhou stranu dělal, lidi by mělo přirozeně zajímat, kdo jim to tu dělal premiéra a kdo vyraboval státní kasu. Komunist jako noha. Vlastně sociální demokrat. Ne, on je teď levičák jednadvacátého století... Chudák už neví, do čího zadku lízt, aby se vrátil k milovanému korýtku.
A co soudruh kandidát na prezidenta a expremiér Fischer, který se v rozhovorech snaží zuby nehty vyhnout svému nedokončenému desetiletí strávenému v KSČ?
A lidi je volí. A když je zvolí, tak se diví, co je to za sebranku tlučhubů a nicneumělů s komunistickými manýry. Takže ani teď to prostě není dobrý. Nebylo to dobrý v devadesátých letech, kdy se spustila kuponová privatizace. Nebylo to dobrý v prvním desetiletí nového století a tisíciletí, kdy nám tu vládla levice a sežrala, co sedalo, repektive jejich mandatorní výdaje na socky všeho druhu a osobní zakázečky zruinovaly ten zbytek normálně fungujících lidí. A dneska nikdo nefunguje normálně. Šetříme, šetříme, ekonomika stagnuje a ministr financí nás spasí zvýšením DPH. Kromě toho, že je to naprostej trouba a nýmand, dejme mu k dobru alespoň to, že tam sedí od stanovení vlády pořád ten samý trouba. Ostatní ministerstva střídají blba za většího blba a premiér zřejmě doufá, že to všichni časem rozdýchají. Jenže než se stihne rozdýchat sám nový ministr, už se na jeho místo tlačí jiný, protože na původního někdo práskl nějaký ten úplateček... a tak do jede dál až do zblbnutí a suma sumárum nemáme stálou vládu. Ale zato naše poslanecká sněmovna, to je radost pohledět! Jeden kriminálník s imunitou vedle druhýho. Zákonodárný orgán představuje zloděje a korupčníky prvního levelu, jaké by nám v banánových republikách mohli závidět! Bárta, Parkanová, Škárka, Pekárek, Rath - to je naše legislativní parta HIC! Nic se neděje, páč LIDEM to nevadí. Když se od regulérně do poslanecké sněmovny zvolené strany oddělí to největši bahno, dalo by se to nazvat katarzí (a vemte s sebou i Vítka...). Jenže ve chvíli, kdy toto bahno zůstává v poslanecké sněmovně, aniž by tato pseudostrana do sněmovny kdy kandidovala, začíná to tu smrdět kálením na ústavu. Kde jsi, ústavní soude? No blaničtí rytíři už asi vážně nedorazí!!

Nebeský nástup Akrobata

4. listopadu 2012 v 14:01 | P. Bloody |  Pseudorecenze
UDG nedávno vyslali do světa nové poselství jménem Akrobat, k jehož představení nyní objíždí česká města se svou Akrobat Tour. Dovolili si ten luxus hned dvou předkapel, což mě zaujalo asi ze všeho nejvíc. O kapele Nebe jsem už cosi zaslechla a domnívala se, žeje to jedna z mnoha kapel, o niž jsem přišla díky své absenci na všech letních festivalech. Další kapelou byli Enter, jejichž existenci jsem zaregistrovala až ve chvíli, kdy jsem četla název kapely na vstupence. Ale protože jsem zvědavá, chtěla jsem slyšet všechny kapely, čekat jen na hvězdu večera je (zá)školácká chyba hudebních analfabetů. Už v minulosti jsem se přesvědčila, že předkapely a ,,malé" stage na festivalech člověka leckdy obohatí víc než hvězdy večera nebo kapely, jež jsou na seznamech účinkujících vytištěny tučným písmem. A tohle pravidlo se osvědčilo i včera v kladenském kulturáku.

Enter nastoupili s etuziasmem a velkou chutí bavit publikum - a to se jim rozhodně dařilo. Nicméně samotná hra byla dost řekněme ,,syrová", chyběl jí cit pro sladění nástrojů a zpěvu, působili, že zpěvák, kytarista, basák i bubeník si každý jse svou cestou a snaží se pokud možno přehlučit ty ostatní, což mělo za následek velký vyrvál, který měl sice řízný rytmus, ale naprosto minimální melodičnost, která ale dělá hudbu hudbou především. To ale vůbec nic nezměnilo na tom, že publikum je během deseti minut milovalo, protože byli vtipní a nenucení, jako kdyby přijeli zahrát bandě starých kamarádů. V navazování kontaktu s publikem jsou tihle chlapi opravdu machři, ale hudební tvorbu je potřeba ještě trochu poladit.

Nebe po sáhodlouhých přípravách hráli slabých 40 minut, ale výsledné představení stálo za to čekání. Jakmile začali hrát, bylo to jasné - hudební zažitek o 2 levely výš. Ovládat nástroje uměli tihle maldíčci perfektně, sehraní byli rovněž, o tom, že jejich hudba se zakládá především na melodičnosti a textech přímo básnických, netřeba snad se zmiňovat. Naopka kontakt s publikem navazovali dost ztuha. Vypadalo to, že potřebujou na rozkoukání a na osmělení víc než ty necelé tři čtvtě hodiny. Ale zabarvení zpěvákova hlasu (o jehož schopnosti zpívat není po včerejším výkonu možno pochybovat) a umění skládat líbivé melodie mě dokázalo přesvědčit otom, že tahle pětice má budoucnost. Na Youtube i Bandzone se můžete dočíst plno komentářů, které říkají to samé - shrnutím: druhý Kryštof. Ale to je blbost. Thle kapela je o 200% lepší než Kryštof (ale psst, aby pánové hned na začátku kariéry nezpychli).

Hlavní hvězdy večera byly po dvou předkapelách už vroucně očekávány natešeným obecenstvem a svou roli hlavních hvězd si užívaly. Vystoupení zahájily třemi skladbami z nového alba, následně zahrály Duši slečny Mai, jejíž úspěch mezi přítomnými fanoušky by se dal srovnávat s histerií. Řetězec ,,osvědčených starých" kousků (jak je sami členové kapely nazvali) pánové prokládali skladbami novými. Největší úspěch měly pochopitelně Pádové otázky, které jsou jednoznečně jednou z nejpovedenějších skladeb na novém albu, na rozdíl od ostatních je totiž typicky ,,udgéčková", textem i rychlostí. Na závěr si nechali Motýla a publikem vyžádaného Hvězdáře.

Ze včerejšího koncertu jsou pro mě ale jasnými vítězi Nebe. Takže sláva předkapele, čest hvězdě večera! :)