Just LIVE like there was no tomorrow!!

Oda na žluč!

5. srpna 2012 v 14:33 | P. Bloody |  Nezařazeno
Jinak řečeno - buďme hrdí, cholerici!

Pravda je, že člověk-cholerik to nemá jednoduché, páč lidé kolem mu často dávají najevo, že je jim jeho přítomnost nepříjemná. Alespoň v mém případě jest tomu tak. Ve škole si ze mě občas utahují, už na střední mi splužačky říkaly, že jsem ,,hroznej nervák". Ale spíš to braly s humorem a s mojí povahou a výbuchy vzteku si uměly poradit (až na pár výjimek) s nadhledem a noblesou. Na vejšce jsou z mé povahy ,,věčně nas*aná a večně venervovaná" někteří trochu nešťastní a ve zkouškovém období se mi snaží vyhýbat, jelikož mám úžasnou schopnost svůj stres a vzteklou náladu přenášet na druhé.

V práci je to horší. Vzteklé projevy má ale na svědomí povaha náplně mé práce, respektive povaha klientů společnosti, v níž pracuji. Dělat na infolince je na psychiku náročná práce asi kdekoliv, ale tam, kde nejvyšší hladina IQ klientů se pohybuje okolo 50, je práce o to náročnější. A pro člověka se vzteklou povahou a sklony k agresi dvakrát tak! Nicméně moji kolegové jsou zřejmě všichni flegmouši jak polena (nebo alespoň ti, kteří se do mě naváží), takže jim nedochází, že si člověk prostě musí ulevit nějakým tím sprostým slovem nebo jízlivou poznámkou (a to se mi občas podaří i do něčeho pořádně praštit!), protože zadržovat ten vztek, nejspíš bych poté, co by číše přetekla, něco (v horším případě někoho) zdemolovala.
Pravda ale je, že mě by asi přiváděla k šílenství jakákoliv práce, ledaže bych se živila jako hudební skladatel nebo spisovatel. Na jedno nemám vlohy a druhým se dneska člověk neuživí, pokud se nechce snížit k braku (což by mi zvedalo hladinu adrenalinu v krvi ještě víc než práce na infolince...).
Nuže, impulzivní jednání a vznětlivost jsou značné zápory, ale energie a nadšení pro věc jsou naopak jasné klady. Když už se pro něco nadchneme, jsme my cholerici nejvášnivější pracanti, studenti, fandové (či cokoliv jiného) na světě!
Moc dobře si pamatuju svůj zápal pro žurnu, kdy jsem byla schopná všeho, jen abych zdolala přijímací zkoušky. Neviděla jsem, neslyšela jsem. Ale... pomohlo to!

Co jsem ale chtěla tímto textem původně říct - cholerik není tak daleko od ideálu, jak se většině lidu může zdát. Ač spousta lidí o sobě s nosem nahoru prohlašuje, že jsou sangvinici, neb se domnívají, že jsou ideál, ten frňák bych jim ufikla. Sangvinik vůbec není ideální, drazí cholerici. Nemá náš zápal, nemá naši energii a údernost. Lidi, u kterých převažují vlastnosti sangvinika, nám musí čas od času lézt krkem, protože se nedokáže do věcí vložit tak, jako my, u koho převažují vlastnosti cholerika. Ale právě v tom sangviniky trumfneme s naprostým přehledem. Další oblíbený charakter je flegmatik, k němuž se hned po sangvinikovi hlásí asi nejvíc lidí a nejspíš si myslí, že jsou úchvatní pohodáři. Zažitý názor, že flegmatikovo motto je ,,Phoda, klídek a leháro." je ale pitomost. Tahle uvolněnost spočívá především v pasivitě, takoví lidé reagují pouze na opravdu silné podněty. Jaký podnět ale může být opravdu silný pro někoho, kdo je téměř apatický a hluboké vztaky ke komukoli a čemukoli si vytváří jen výjimečně? To, že se příliš nevzrušuje může být u (většinových) flegmatiků také tím, že netrpí velkými ambicemi, což lze opět vysvětlit tím, že je pasivní (a možná - bez urážky - pohodlný). I lidi s tímto charakterem mě osobně dokážou vytočit do otáček o rychlosti světla. Proč? Protože lidi bez vyšších cílů a aktivního přístupu k životu (a všemu v něm) jsou jednoduše na zabití. ,,Když už člověk je, tak má koukat, aby byl..." - no ne?

Takže mám za sebou dvě nejoblíbenější ,,škatule". Na rozdíl od sangviniků a flegmatiků jsou cholerici s melancholiky spíš zatracovaní a spousta lidí se urazí, když je na ně někdo pasuje. I mě dřív iritovalo, když mi někdo vyčítal, že ,,Jsi hroznej cholerik!". Já se totiž vždycky řadila k hloubavým melancholikům. A opravdu jsem k nim patřila. Tak prvních 16 let mého života určitě. A nutno podotknout, že ani jako melancholik jsem neměla na růžích ustálno. Sice jsem nebylo hrotidlo, magor, nervák, prudič, řvoun a jiné lichotivé živočišné druhy, zato jsem ale byla divná, zaražená, nemluva atp. - ještě lichotivější, no ne? Takže, milí melancholici, já s vámi cítím! Sice toho moc nenakecáte a člověku dá dost práce si vás získat, ale když už se to povede, jste nenahraditelní. A i když mi někdy leze na nervy zádumčivost, pořád mě nemůžete nas*at tak, jako flegmouši.
To neznamená, že všechny lidi, u nichž převažuje povaha sangvinika nebo flegmatika, kosím kalašnikovem, mám mezi nimi některé známé a kamarády, které mám ráda, ale někdy mě štvou tak nehorázně, že mi nedělá problém je z fleku poslat do p*dele. Ti z táboru sangviniků se urazí a časem je to přejde, protože mají potřebu být neustále v kantaktu s lidmi. Flegmatici se sice tváří kysele, ale vzhledem k tomu, že mě zrovna nemilují (nebo o tom nevím), srdce jim tím zlomit nemůžu, a tak se chvíli tváří, že jsem jim u pr.. a druhý den jsou schopni mě nakrknout touž věcí, aniž by jim to došlo.
Spíš jsem chtěla povzbudit choleriky a melancholiky, protože jsou dle mého úhlu pohledu stokrát lepší než sangvinici s flematiky dohromady! V široké společnosti panuje jiný názor, ale jakmile by se dva jmenované temperamenty přemnožily, všem by došlo, že dál to prostě nejde bez Selfish... teda vlastně bez nás a vás:)

uřvaný nemluva a zaražený vztekloun v jedné sosobě,
P. Bloody
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 13. srpna 2012 v 12:28 | Reagovat

Na tomhle článku mě překvapila jedna část, a to ta, ve které píšeš, že máš dokonce někoho „ráda“, myšleno ( překvapivě ) „lidi“ a vrcholem všeho je to množné číslo (!).
   Jsi evidentně člověk rozporuplnej jako prase a plnej protikladů, protože v jednom článku se vyobrazit jako protivný nesnášenlivý sociapat a v dalším na sebe „prásknout“ lásku k zamilovaným, milým slovům a plyšový medvídkům… tomu říkám kvalitní rozpolcenost.  Kdybych tě znal, pravděpodobně bych tě buď nesnášel a pohrdal tebou a nebo bys mi naopak „přesně sedla“.
   Co se týče osobnostních archetypů, zaškatulkovala ses sama docela podařeně, ale těžko objektivně. Osobně dávám přednost lidem s emocema, negativníma, pozitivníma, ale hlavně s nějakýma, takže jestli někoho absolutně nedokážu pochopit, jsou to flegmatici sotvakdy naplno prožívající svůj život. A jestli mě někdo skutečně dokáže vytočit, tak nenávistní sobečtí cholerici a když je ten člověk ještě k tomu řádnej českej buran, tak se mi svírá ruka v pěst jen při jeho tiché mírumilovné blízkosti.
   Každopádně jsem si rád počet :-)

2 P. Bloody P. Bloody | Web | 13. srpna 2012 v 15:46 | Reagovat

[1]: Člověče, tys mi zas vyrazil dech. Najdi si někde Hippokratovu teorii tělesných tekutin a dělení temperamentů. Dočteš se o cholerikovi, že je impulzivní, vznětlivý, agresivní, snad i vztahovačný. Ale sobecký? Nenávistný? Obávám se, že tohle s tím nesouvisí. Cholerik je zjednodušeně vztekloun a nervák, co nevydrží chvilku na zadku - soudě dle sebe.  Ale že by proto hned musel být nenávistný a sobecký? Pro svou ségru bych klidně vraždila, i když jí někdy pěkně sjedu. A to je právě to, co jsem tím chtěla říct a v článku to i zaznělo - cholerik si (na rozdíl třeba od flegmatika) vytváří sakra hluboké vztahy (a na rozdíl zase od melancholika) docela rychle. A když ,,žlučař" někoho miluje, zabil by, když se do něčeho dá, nevidí, neslyší. Kdes vzal tu nenávist a sobectví fakt netušim. Bylo by trochu zvrhlé, kdyby cholerik coby extrovert byl nenávistnej... Ten skvost v cholerikovi je síla citu - umí pořádně nenávidět, ale stejně tak milovat. To, že je vznětlivec a nase*e ho kdeco, musí nutně znamenat, že je nenávistný? WTF? (ovšem jestli jsi trumfnul Hippokrata spolu s Galénem a Eysenckem, tak to pardon...)
Pokus o psychologický obraz milý, ale na základě článků? Mám ségru promovanou psycholožku, až se budu chtít dozvědět, že jsem sociopat, asi se obrátím na ni. Bez urážky. Končim. Opět se mi zvedá hladina adrenalinu... omg

3 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 13. srpna 2012 v 21:40 | Reagovat

Já se narozdíl od tebe nepokoušel o psychoanalýzu a neškatulkoval jsem. Dával jsem za příklad, jaký typ člověka mě dokáže naštvat. Neříkám, že cholerik, ale člověk cholerickej a NAVÍC ještě sobeckej, agresivní a nesnášnlivej. Tohle vše je stejně jen teorie a 99 procent lidí má vlastnosti z více typů, není třeba to brát doslovně.  Jestli součástí tvé povahy je i vztahovačnost, tak škoda, protože já na tebe neútočil, ale psal své dojmy, čekal jsem trochu víc povznesenosti, proto jsem zvolil přímější přístup, proto ta sarkastická familiérní narážka v prvním odstavci.
Možná je pravda, že ta nesnášenlivost se nezakládá na tomhle článku, spíš z těch ostatních, které se víceméně odehravají v negativním ( útočném) duchu.

4 P. Bloody P. Bloody | 14. srpna 2012 v 16:10 | Reagovat

napsals nenávistní a sobečtí cholerici, což vyzní jako obecná charateristika... No nic, slovíčkařit nehodlám.Snažila jsem se pouze vyzdvihnout to, že i neoblíbení cholerici a melancholici mají své klady. Zřejmě zbytečně, co se dá dělat. Prostě jsou podle tebe e-e. Co naplat, Slunce kvůli tomu nevybuchne. Familiérní narážky budiž, jen mě, prosím, nepřirovnávej k praseti.
Píšu většinou hodnotící komentáře. Ty bývají negativní. V prváku měl komentář, který jsem napsala, celkem úspěch, ač byl jízlivý.To k hodnocení prostě patří, vyvoď z toho, co chceš. Nicméně soudit někoho na základě tvorby na blogu je prostě směšný, ale budiž...

5 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 14. srpna 2012 v 18:58 | Reagovat

K tomu dodám jediný a zopakuju, že já neškatulkuju nikoho tak jako to děláš ty podle tohoto článku, protože žádnej člověk nepatří do žádný konkrétní kategorie, všichni jsou individuální jedinci s různými vlastnostmi a jsou kombinace, který nesnáším, ale neřídím se podle učebnic psychologie a povrchními frázemi jako že cholerici jsou fuj nebo že cholerici jsou jooo lepší než ostatní.

Těším se na další článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama