Just LIVE like there was no tomorrow!!

Červenec 2012

Oh, Love.. Oh, LIFE!

31. července 2012 v 17:39 | P. Bloody |  Nezařazeno
Ne, ty můj světe nespravedlivý! Nejsem zamilovaná, ale ta euforie a chuť lítat je stejná, vlastně možná ještě lepší a větší a silnějšííííí!! Green Day vydali první single, chystají se vydat tři alba během několika málo měsíců.

Won´t you take me close to you?

Bylajsem tak strašně zaměstnaná a naštvaná na celý svět, že jsem v posledních dnech kromě práce, sledování Simpsonových a prvorepublikových filmů nedělala vůbec nic - rozhodně jsem nijak aktivně nevěnovala sledování hudební scény, protože my všechny fesťáky díky víkendovkám v jedné a směnám ve všedních dnech v druhé práci utíkají (a utečou). Proč se sebetrýznit. A boom! Green Day se nečekaně rychle objevili na scéně. Což je super, protože vždycky, když se objevilo nové album Green Day, nevím, jestli to vždy byly náhody nebo jsem si to zkrátka vsugerovala, bylo najednou líp. 2004, 2009 - vzpruha, mají v roce 2012 přijít hned tři? Jo, asi je budu potřebovat pro složení státnic, splácání bakalářské práce a... rozhodnutí, co dál. Anebo prostě k tomu, abych se měla zase na co těšit - nové album znamená přeci šňůru po Evropě, Prahu zcela určitě nevyjímaje!

Oh, life, oh life... please don´t pass me by!

Moje božstvo se probouzí, probouzím se rovněž, teď už se nebudu ploužit po pražských ulicích s šedě utrápeným výrazem pracujícho střední třídy. Copak to nechápete, Green Day posílají do světa novou mízu, krev, kterou se můžu natankovat na mnoho měsíců dopředu, příslib, hudba, euforie, SVĚTLO!!

Oh, love, won´t you rain on me tonight?

Na netu už jakou dobu koluje singl a já to všechno dutě ignorovala a začínala propadat přihlouplým depresím, že už budu jen pracovat a studovat a nikdy už nebude nic dobrý. Oh, Love!

Uvidíme se na koncertě...

Zamilovaná do... (refreshed)

29. července 2012 v 13:02 | P. Bloody |  About me

... života

... modré a červené barvy snad všech odstínů

... smíchu

... hudby, artificiální i nonartificiální, avšak jedině té, která nepostrádá melodii (pro hipec tu vážně místo není..)

... zamilovaných

... spánku

... mé jedinečné spolubydlící, spolužačky a kolegyně v jedné osobě, respektive své (neoficiální) nové ségry

... Green Day.. ,,And I can't turn my back, it's too late, ready or not at all...?"

... do Dana Dreva "Ta padni na ric!"

... mého šíleného psa

... ledního hokeje

... plyšových medvídků a jiných infantilních symbolů dětství

... Prahy, zvláště pak Masarykova nádraží a Smetanova nábřeží

... mého notebooku Pavlase

... mých nových slunečních brýlí

... zaplivaného, špinavého a poddolovaného, avšak přesto všechno rodného Kladna

... verze Wordu z roku 2007

... Adiny Mandlové, Zity kabátové, Vlasty Buriana a prvorepublikových filmů

... rudých a růžových růží

... champagne

... psaní, psaní, psaní, psaní

... romantiky, teplých letních večerů s oblohou plnou jasně zářících hvězd

... snění

... naděje a štěstí

... vřelých objetí a milých slov

... Lúmennčina blogu

... fakulty a všech šílených věcí s ní spojených (ač se to těžko přiznává)

... okamžiků, kdy cítím na svých zádech křídla

... slovenštiny, angličtiny a vulgarismů


... Jana Wericha - jako povídkáře, herce, autora her i filozofa

Kdopak to volá? aneb Jsem pyšný, že jsem buran!

22. července 2012 v 13:31 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Už několikrát jsem se setkala s referováním o stránkách, jejichž název je: kdovolal.cz. Název je zcela výstižný, lidé zde prostě vyhledávají čísla, od nichž měli zmeškaný hovor a ostatní, kteří měli tu čest, jim zase sdělují své zkušenosti. Užitečnost takového portálu asi ponechám stranou nebo koňovi, co mě při návštěvě těchto do nebe vynášených stránek pobavilo, byli její uživatelé. A to velice.

,,ja som po niekolkych podobnych telefonatoch toto cislo zodvihla a zistila som, ze mi chcu ponuknut nejaky textil .... pytala som sa, odkial moje tel.c. maju, na co mi pani odpovedala, ze ho "vygeneroval pocitac" :))) tak som jej oznamila, ze trvam na tom, aby mi povedala odkial maju cislo, kedze im pocitac vygenerovat nemohol nic, pretoze moje tel.c. je utajene a nenachadza sa v zoznamoch. a teda ho maju z nejakeho nelegalneho zdroja a evidentne porusuju zakon."

Luxusní reakce! Být operátorem v dané společnosti, asi bych byla jednak otrávená, páč nabízet textil je fakt na prd, ale hlavně bych asi lezla po zdi z těchto lidí - právníků z leknutí a problémistů. Paní si evidentně myslí, jak je chytrá a jak to operátorovi nesrozumitelné společnosti nandala. Ve skutečnosti ze sebe udělala kolosálního tupce. Jestliže je číslo vygenerované počítačem, tak je prostě vygenerované počítačem a je úplně putna, jestli je nebo není utajené a je nebo není na seznamech, ty moje dobroto! Generovat čísla umí i lidský mozek, jednoduše: 722033011 - a je to! A třeba je to také nějaké mafiánsko-agentsky utajené číslo. Ale protože víme, že čísla jsou devítimístná a máme všichni zhruba představu o tom, jaké existují předvolby, nepotřebujeme žádný seznam, abychom jakékoli číslo vytočili! Ještě jednodušší je zadat takoý příkaz počítači, který ovládá kombinatoriku tisíckrát lépe než třeba já. Samozřejmě pak hrozí, že se takové call centrum dovolá na firemní číslo nebo cizinci. Ale generování je prostě generování, na to je veškeré ,,chránění" čísel krátké.

,,No pockam, az zavolaji potreti a radne si je vychutnam ;-D At uz to bude FreeSat nebo UPC ci jina holota. A pak toto cisilko vrazim do 'black listu' a bude."

Rovněž skvost. Tohoto pána asi hodně dlouho nikdo nepoplácal po rameni, tak se chudák chvástá na internetových stránkách, jak si vychutná nešťastné operátory (kteří jsou pro něj holota, on je oproti nim zřejme tuze nobl) z prodejních call center a pak si čísílka přidává na blacklist jako správňáckej .... nevim co. Jo! Ten by potřeboval spíš než po rameni plácnout po hlavě, aby se mu v ní krapetko rozsvítilo a vrátil se na naši planetu...

Na naši planetu by se měli vrátit asi všichni uživatelé a vychvalovatelé tohoto webu. Dětinské chování, vskutku. Když někdo volá, tak telefon zvednu, když můžu. Když nemůžu, volám zpětně nebo prostě počkám, jestli dotyčný zavolá znovu (a pokud je to důležité, tak se ozve...). Nicméně vyhledávat si, kdo na telefonu je a pak vyhrožovat, že na ně pošlete Úřad pro ochranu osobních údajů je rovno malému vyděšenému dítěti, které se bojí zvednout telefon, ale vyskakovat a čertit se, že někdo volá na jeho telefon, to mu jde, samozřejmě jen pod ochranným šítem internetové anonymity. Pokud si pořídím telefon, mohu očekávat, že na něj někdo bude volat. Tečka.
Navíc si nejsem jistá, zda by s tím chtěli na Úřadu pro ochranu os. údajů něco dělat. Popravdě jsem si jistá, že nechtěli. Telefonní číslo, ač stále mnoho lidí není s to tuto skutečnost pochopit, NENÍ osobní údaj, stejně jako e-mail. Prostě není. Kdyby někdo zavolal s tím, že zná moje rodné číslo, jo, to by mě asi taky vyděsilo a vytočilo. Ale telefon je údaj, s kterým si můžete nakládat jak chcete, předávat, měnit, ztopit. S osobními údaji je to mnohem komplikovanější. Nemám vysokoškolské právní vzdělání, ale tohle vím. Proč to tolik lidí netuší, řešit vážně nechci, pravda, že ne každý měl možnost absolvovat veřejnou správu a přednášky mediálního práva. Když už to ale neví, mohli by si to nechat vysvětlit. Průšvih je v tom, že oni sami to vědí nejlíp a operátor s nimi nezmůže nic, ať se snaží sebevíc. Pracuji na infolince v call centru a o osobních údajích jsem toho namluvila s klienty víc než o společnosti samotné. Všechno marně - oni vědí všechno a já houby, i když je to naopak.
Nejvýstižněji vystihl jednání uživatelů těchto stránek jeden z navštěvníků, který zde zanechal následující komentář:

,,Mne dostává, jak tady každý brečí, že mu tohle číslo volá a zároveň se ptá, kdo že to vlastně je...To je tak těžké to zvednout a zjistit to? Bude-li to reklama, tak přeci není problém poslat toho na druhé straně do zadele a zavěsit ..."

Přímo do zadele asi ne, ale říci jim, že se s nimi nechci bavit, ať se nehněvají, je jednoduché a ušetříte tak čas sobě i člověku na druhé straně aparátu.

Mým nejdražším narozeným v letech páně 1990 a 1991

19. července 2012 v 16:19 | P. Bloody |  Vita mia in parole
To jsem to zas jednou zabila.... protože si poslední dobou nevidím do huby. Vlastně vidím. Já vidím a myslím, což je asi přízemní, ale budiž. Prostě moji vrstevníci jsou z 80 % pasééé!! A co je horší, jsou mezi nimi ti, kteří mi donedávna byli nejbližší. Jenže, má drahá pantanamo, já si s nima fakt nemám o čem popovídat. Naopak do těch vzácných 20 % spadají ti, s nimiž jsem si celá léta vyměnila tak pozdrav - a teď mi maj mnohem víc co sdělit než ti, s nimiž jsem trávila tolik času. Nevím, jestli jsem já divná a jsem moc brzy dospělá, nebo zda jsou oni zastydlí pubescenti, kteří by si měli na občankách zkontrolovat data narození... a zařídit se podle nich! Já nechci řešit, kam na dovolenou, když jsem ráda, že vyjdu s nájmem. Nemíním se s někým vypravit na celé dva měsíce do prdele, možná bych mohla, nějaké finanční rezervy mám, ale přišla bych tak o práci. Do práce, jakožto závislé výdělečné činnosti, se totiž dochází pravidelně. Ne rekreačně, ne jen tehdy, když potřebuju na nový botky a maminka je (kupodivu) nechce cálovat.

Ač si říkám, že jsem vlastně oproti svým vrstevníkům na koni (protože jim pracovní návyky říkají asi tolik, co ropným magnátům obnovitelné zdroje), neuvěřitelně mě vytáčí - svým ukňouraným chováním (někdy mám chuť jim jednu vrazit do zubů, aby vůbec měli důvod kňourat) a hloupými starostmi, které se mi zdají být adekvátní u lidí minimálně o 5 let mladších. Mám chodit s Karlem nebo s Emilem? Mám vůbec s někým chodit? Mám jet k Betyně na chatu nebo radši k Pepčovi na grilovačku? Proč se Agáta pořád oblíká jako emosmrádě? - a tohle někomu vážně dělá starost! Můj ty světě, v jednadvaceti letech si někdo láme hlavu takovýma blbostma. K pláči. Jsou lidé v mém věku, kteří mají rodinu, hypotéku a starostí nad hlavu. Ne každý den je posvícení a ne každý v dospělosti dospěje.
Argument, že si v v mládí musí člověk užívat, mi přijde scestný. V mládí snad ano. V období mezi 15. a 19. rokem života jsem se vyřádila až hrůza. To nejspíš většina. Ale většina z většiny stále ještě nezjistila, že už je to pryč! Telecí léta i zkouška z dospělosti jsou ZA NÁMI! A je úplně jedno, jestli jsme na mateřský, v práci, na pracáku nebo ve škole. Škola mě dělá chudší, nikoli však mladší a nevidím jediný důvod, proč by mě měli živit moji ubozí rodičové, kteří do mě investovali celých dlouhých 20 let (Kristovo noho, to zní přímo zabijácky, 20 let?! :D). Na vysokou jsem šla z vlastní vůle, tudíž nevím, proč bych tím měla finančně zatížit někoho dalšího. Samozřejmě vyjma mediků a některých techniků, uznávám, že tam je studium echt náročné a těžko se při něm ve volném čase ještě vydělává... Ostatní se zřejmě ale považují za natolik výjimečné a vytížené, že se nechají celý rok živit a ve finále necha jírodiče zacálovat prázdniny. Nejsme už na dvouměsíční nicnedělání trochu staří, přátelé? Tak právě touhle větou jsem zřejmě ztratila přízeň několika povedených kamarádíčků. Díky Bohu za to...