Just LIVE like there was no tomorrow!!

Prosinec 2011

Modlitba má, ta ať promlouvá...

23. prosince 2011 v 23:06 | P. Bloody |  Slovo občanské
Je těžké začít, je vůbec těžké psát... Všichni víme, co se stalo, všichni víme, kdo nás opustil. A třebaže jsem ve většině věcí až děsivý cynik, úmrtí Václava Havla jsem obrečela - několikrát. Samozřejmě se mi také podařilo se kvůli panu Havlovi se spustou lidí rozhádat a parádně se rozčílit, jak to umím pouze já. Proč?

Obchází mě hrůza, když vidím, kolik lidí je schopných na Havla házet špínu. Nebyl to ten ,,správný politický typ", žádný ,,politický" typ by nikdy nehlásal, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Ale byl to ohromně statečný a vytrvalý člověk, který přes svou popularitu zůstal skromným až do poslední chvíle. Do posledního dechu.
Že udělal několik chyb? A kdo je nedělá?! Po bitvě je každý generál, ale kdo z těch kritiků podepsal Chartu? Kdo z nich se pokusil napsat otevřený dopis Husákovi, kdo si odseděl několik skvostných chvil v lágru za protikomunistické postoje? Všichni teď vidí jeho chyby a sypou je ze sebe jednu za druhou, ale kdybychom čekali, až tito pobitevní generálové s komunismem někam pohnou, tak si do dnešních dnů dáváme prvomájové závazky! Je to věc, kterou Václav Havel nazýval čecháčkovstvím...
Druzí experti onu Sametovou nezažili vůbec, nebo v plínkách s kačerem na provázku, o českých dějinách tuší asi tolik, co já o vysoké matematice, ale Havlovu osobnost a jeho prezidentské období mají v malíku. Toto mylné vědomí v nich vzbuzuje pocit, že mohou vykřikovat nesmysly typu: tolik humbuku si nezaslouží. Ale zasouží, milánkové, zaslouží! Že nedělal jen dobré věci, nýbrž i chybné? Snad, ale je to i jeho zásluha, že jste vyrůstali ve svobodné zemi, v případě mé generace jsme se do ní měli tu čest narodit. Že vám nikdo nevytváří kádrové posudky, že vám nezbude než se vyučit, neboť váš děd byl před osmačtyřicátým živnostník, že se nemusíte bát otevřít hubu a vynadat Kalouskovi do očí (i když, otázkou je, zda vám to za tu facku stojí, že...). Vy, moji milí zlatí, zasloužíte akorát tak nakopat do zadku. Přijde vám jako samozřejmost, že zde funguje podnikání, soukromé vlastnictví a názorová a ideologická volnost? Že hromadné sdělovací prostředky nepodléhají cenzuře? Že hospodářství a výzkum neplánují nějací polovzdělanci z ÚV KSČ? Děti, zajdětě si do knihovny, vypůjčete si učebnice moderních dějin a čtěte! Možná vám dojde, co pro Čechy a Slováky Václav Havel znamenal a znamená. Naší úlohou teď bude zajistit, aby mladé generace nezapomněly, aby nikdy nenastala chvíle, kdy tato země zapomene, že měla Havla, skromného pána, víc člověka než prezidenta, víc umělce než politika. Někoho, kdo se rval o lidská a občanská práva a svobody, v boji za něž nasazoval vlastní kůži.
Počet mých vrstevníků, kteří Václava Havla vnímali jen jako bývalého prezidenta, jako někoho, kdo si nezaslouží pozornost médií, státní smutek a pohřeb se státními poctami, mě děsí. Proč? Selhala výuka na základních školách? Selhaly ročníky 89 - 94 (a další...?) a jejich hloupost, barbarství a vše(ne)znalost?

Nedovolme, aby poslední osobnost československých dějin upadla v zapomnění! Nedovolme, krucinál, aby památka prezidenta disidenta byla špiněna! Už nebude druhý Havel...

Pravda a láska musí zvitězit nad lží a nenávistí (a když nezvítězí, musíme se o to snažit ve jménu ideálu roku 89, ve jménu prvního prezidenta svobodné České republiky, ve jménu Václava Havla a z úcty k němu)!

Děkuji za svobodu, děkuji za možnost svobodně volit, studovat, cestovat a hlavně - publikovat! Děkuji za svobodu slova, Havlíčku, Havle...
Já nezapomenu a nedovolím, abyste byl zapomenut!