Just LIVE like there was no tomorrow!!

Listopad 2011

Na blivanie!! Aneb porevoluční generace SUCKS a lot...

17. listopadu 2011 v 14:56 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Je to zvláštní pocit v okolí žaludku, který slibuje vyvržení všeho, co jsem pozřela. Těším se proto na gejzír těstovin s omáčkou, rozmělněného banánu zalitého cappuccinem. Příčinou není střevní chřipka záhadného původu, přejidání nebo polknutí prošlého polotovaru pochybného složení. Příčinou jsou mé pocity ohledně vrstevníků, kteří jsou neuvěřitelně rozmazlení, líní a zřejmě i duševně zaostalí nebo co. Fenomén zvaný ,,mamahotel" je hrozivě rozšířený, řekla bych, že je to hotová epidemie. Nechápu ale, jak někdo může nečemu takovému podlehnout? Jak může někdo takhle chtít žít ve dvaceti letech, nedej bože takhle plánuje žít do 25? To jim vážně nevadí, že se jejich život od patnácti let nijak nezměnil? Že pořád choděj za maminkou, aby jim zaplatila tohle a tamto, pořád žijou jako plně závislé děti. Jako neschopné a nesamostatné děti, které si možná přivydělávají, ale jsou prostě zvyklé peníze propařit, utratit za botečky, za šatečky, nesmyslně drahou elektroniku, kterou stejně poztrácí nebo rozflákaj. Tak se stavím za maminkou, ta mě ráda podpoří!

Studujou vysokou, to je jediná změna - střední škola se změnila na vysokou, ale žijou pořád jako děti, vydržované dětičky. A vůbec jim to nevadí, nejen že to nechtějí změnit, oni o tom ani nikdy neuvažovali. Jsem vyšinutá já nebo oni, když nechci žít u maminky do pětadvaceti? Studium jedné vysoké školy (avšak vynechejme mediky, ITáky a jiné techniky) nemůže člověka zdaleka tolik zatěžovat, aby si nenašel částečný úvazek a nemohl začít vydělávat sám na sebe - jasně, maminčině příjmu se part-time job při studiu rovnat nemůže, ale právě uvědomit si svoje možnosti, přizpůsobit se jim a žít alespoň ze dvou řetin sám na sebe, to je do prdele ta nejlepší škola, kterou můžeme projít... (pokud možno dříve než ve 30...)
To, na co v současnosti, kdy s mou budoucí spolubydlící hledáme třetího spolubydlu, narážím, přivádí můj žaludek k šílenství. Moje vrstevnice a vrstevníci nejsou ochotni vzdát se toho, že jakmile se jim líbí nějaká věc, ač zcela určitě ne potřebná, mohou si ji prostě koupit a nekoukat na peníze, protože z jejich vlastních příjmů (pokud vůbec něco jako vlastní příjem mají, protože kapesné 3000 na měsíc od tatínka prostě nemohu považovat za vlastní příjem, to pardon...) jim jdou všechny peníze do kapsy, nemusí za potřebné věci hradit ani halíř, to zacvaká matinka. To se to žije, když maminka nakoupí, uvaří, vypere, vyžehlí, uklidí... Proč by se o sebe měli studentíci starat sami, když to může udělat maminka? DĚTI, mentalitou se absolutně nelišící od těch dětí, kterými byly bezmála před šesti lety... A zřejmě tak skutečně plánují žít minimálně do 25 let. Názor, že magisterské studium je fajn, protože ,,...pořád nebudu muset vydělávat..." je poměrně běžným jevem.

Proč jsem, do p*dele, jediná, koho tohle děsí a zvedá ze židle? Moje generace má přece v budoucnu živit svoje rodiče v důchodu, ale zatím to vypadá tak, že tahle porevoluční generace bude na svých rodičích viset až do jejich smutného skonání... a jestli je pravda, že moje generace má někdy splatit dluhy naší ku*evsky zadlužené země, tak to můžeme předem vyhlásit bankrot, protože to vypadá, že mottem ročníků 89-93 (a možná i těch mladších---) je: Ručičky nebojte, vy makat nebudete. Proč by taky ručičky měly, když náš ,,bohatý" sociální systém uživí každého lenocha včetně jeho rozvětvené rodiny? Prý většina narozených po roce 1989 smýšlí pravicově a také pravici volí - to se jim to jede napravo, když nemají ani ahnung, kolik jejich ,,pravicový" život stojí jejich komunismem zasažené papínky... To se to uklání k pravé straně, když se nemusí zabývat penězi.
Já jsem taky pravičák (někdy až na ránu), ale na rozdíl od těhlech maminčiných s*áčů si uvědomuju, že starat se o sebe zcela a čistě sám není úplná pohodička. Oni to také jednou zjistí, až bude konec podpoře od maminky, budou volat po podpoře od státu (čímž odzvoní ,,pravicové vlně" rychlostí světla) - anebo nezjistí, pokud je maminka bude podporavat i posmrtně...
Btw, v našem městě jsem jeden z posledních exotů, kteří nedostali auto, Masaryka (anebo i více Masaryků) k maturitě, jedna z mála, kterým maminka (nebo babička) do 18 neškudlila desetitisíce, aby je v den plnoletisti s velkou slávou zaslala na můj účet, stavebko jsem ještě před měsícem měla, ale rodiče jej zrušili a penízky si nechali převést na svůj účet (ne, že by mě to nesralo, ale střílet se k vůli tomu nehodlám). A žiju, ku*va, ŽIJU a chci se na vlastní pěst protloukat, jakmile to bude možný - a co je nejpodivnější, připadá mi to v jednadvaceti letech jako naprosto přirozená věc. Není to nejlepší čas, kdy přestat viset tátovi a mámě na krku (nebo to sevření alespoň výrazně povolit)? Asi ne.

Může mi někdo vysvětlit, co je to za virus, co napadl mozky porevolučních robátek?

pevné nervy všem studentům, všem, kdo bojovali za svobodu a demokracii a hlavně těm, kteří platí daně!
Carpe diem...