Just LIVE like there was no tomorrow!!

Září 2011

Kopanec do božské řitě a jiné chystané zločiny

15. září 2011 v 19:33 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Předem žádám všechny trapné pánbíčkáře, aby tento článek zavřeli, nečetli a už VŮBEC se nesnažili mi vnutit, že Bůh nás všechny strašně miluje, alles klar?
Žádné přiznání k těžkým hříchům nečekejte, ničeho závažného jsem se nedopustila a pokud se dopustím, bude to pouze hřích světský v podobě drobného přetupku, s trestním zákoníkem se do křížku dostat nehodlám. To teď potřebuji ze všeho nejmíň. O co se vlastně jedná? Těžko se o tom začíná - a to jak rozepisovat, tak mluvit. A nejdená se tentokrát o nějakou chujovinu ála ,,zas se po mně plazil nějaký slizký zoufalec", vážně, sled událostí, který nastal, bych nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli. Sic nevím o osobě, kterou bych tímto hnusným termínem označila, určitě bych na ni nedokázala nakydat tolik strachu, děsu a pachu smrti. Obávám se, že Pánbíček zapojil do provozu své pověstné ,,mlýny" a štěstí si vybírá svou daň - a s ďábelskými úroky. Zatímco minulý rok téměř nikdo z mých známých a blízkých neuspěl u přijímacích zkoušek na obor, o němž snili, já to štěstí měla. Měla jsem vůbec v roce 2010 z prdele kliku, na co jsem sáhla, to vyšlo. Málokdo získal během šestí měsíců jazykový certifikát, maturitu s vyznamenáním a příjetí na vymodlenou fakultu. A lidi? Celý rok jsem kolem sebe měla jenom ty nejlepší, v což jsem ani nedoufala. K uzoufání šťastná, k uzoufání vyděšená - rychlý obrat...
Strach, ten strach a stále se vracející myšlenky a výčitky, před kterými nelze utéct. Není lehké vyrovnat se se sebevraždou, není snadné nepřipouštět si tu hrůzu dobrovolně zahozeného života. Není o nic snazší vyrovnat se se smrtelnou nemocí, ať se člověk snaží být sebe víc v pohodě a nad věcí, myšlenky ho vždycky doženou a už se asi nikdy nedokážu klidně podívat na příchozí zprávu, za každým výkřikem nebo povzdechem budu hledat jen to nejhorší.
Na celé věci je nejhorší, že se ta největší hrůza a neštěstí nesnesla přímo na mě, ale na ty nejbližší, co mám - a strach o ně, to je horší než peklo samo. Nikdy bych nevěřila, jaké hrůzy světa se mohou semlít za jediný měsíc a nenávidím celý svět a jeho ,,boha", nesnášim lidi, co se ve všem odvolávají na Pánbíčka, aby se zřekli odpovědnosti a měli na koho se vymluvit. Já tuhle boží spravedlnost těžce jebu a seru vám na vaše spasení!

Milý Bože, nakopat ti řiť je asi přece jen dost maloměšťácký způsob vyjádření opovržení, asi bych ti spíš měla hezky po ,,voňácku" noblesně naplivat do ksichtu! A všem tvejm ovcim taktéž!