Just LIVE like there was no tomorrow!!

Červenec 2011

Banda elitářů-ignorantů

25. července 2011 v 13:34 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Jsem otřesená, zírám na obrazovku počítače, skučím, řvu, sprostě nadávám. Všichni se zřejmě zbláznili nebo dali mozek do zastavárny? Nejspíš. Trochu jsem se oklepala a načerpána informacemi o norských nemilých událostech jsem se po dlouhé době zase podívala na blog, abych se mrkla, jak to zamávalo s ostatními blogery přibližně mého věku, ale i staršími a mladšími. Čekala jsem pár uštěpačných komentářů, pseudofilozofických pojednání na téma ,,extrémně pravá ruka řádí", ale nic. To, že jeden maniak dokáže obrátit naruby život celého Norska a připravit o život desítky lidí zřejmě nikoho nezaujalo natolik, aby se k dané věci vyjádřil. Proč? Média to udělají za ně. Vždyť ano. Jenže funkcí médií je zprostředkovat holá fakta a strohé zprávy, které mají sloužit ke svobodnému utváření názorů jejich příjemců. Ale čeští příjemci jsou buď naprosto dutí, slepí nebo natolik zaujati sami sebou, že se nedokážou pozastavit ani nad tak otřesnými zvěrstvy, jež se v poslední době děla. Boje v Lýbii, protivládní povstání v Sýrii, nic z toho zdejší blogery příliš nezajímalo. Omlouvala jsem to tím, že Lýbie i Sýrie jsou pro ně dálné země, o nichž vědí tak maximálně to, že existují. Avšak Norsko přeci jen není tak daleko. Ale ani Norsko zřejmě není hodno jejich ctěného zájmu, protože............ PROČ? To je vážně víc zajímá, jak budou vypadat s vyžehlenym ksichtem, jak jsem se včera dočetla na jednom z blogů členky AK. Ano, otevřela jsem si stránku se seznamem článků na blozích AK, když to má být ta elita, že, tak mě napadlo, že zrovna oni dění ve světě sledují a mohou se k němu chtít nějak vyjádřit, když jim to demokracie umožňuje. Ale ono prd. Kromě vyžehledných ksichtů se zde objevovala info z Masters of Rock, rádoby reportáže z oslav narozenin (jo, je důležité, aby celý internetový česky mluvící svět věděl, jak jste včera zachlastali!), ímou články, jak ,,...mi děsně chybíš..", ti událostmi ze světa nejvíce zasaženi oplakávali Amy Winehouse (budiž jí země lehká...). Nakonec, abych jen nepomlouvala, pár článků s tematikou norského masakru a jeho pachatele se našlo. Ale vesměs žalostné kvality a ještě žalostnější myšlenky, takže se mi z nich stejně chtělo tak maximálně lézt po zdech nebo plakat. Lidi zlatý, já vím, vy jste teď hrozně zaprázdninovaný, ,,rozešlí" a děěěsně nešťastný a rozchod nebo špatné počasí je pro vás největší tragédie ever, ale léto opravdu nemá být signálem pro vypnutí palice! Vyzvedněte si své mozky ze zastaváren, posaďte si hlavu zpátky na krk a myslete. Řádění muslimských vrahů se doplnilo o řádění vraha křesťanského. Vracíme se do středověku, budeme se midlit kvůli vyznání a pořádat křížové výpravy, alespoň to tak nějakou dobu vypadá a teď víc než kdy jindy. Na internetu už se oobjevilo několik lidí, kteří s Breivikovými idiotskými teoriemi souhlasí a dávají to světu vesele najevo. Dokud jsou jen na interentu, je to fajn. Ale až vezmou do ruky zbraň v reálném světě po Breivikově vzoru, jsme v ******. A mladou generaci to nezajímá...

Já samozřejmě nechci tvrdit, že kdo se k tomu na blogu nevyjádřil, je analfabet a ignorant. Není samozřejmě povinností nikoho z nás (kromě profesionálních novinářů) o tom psát či mluvit a celou událost jakkoli kometovat (jak bylo výše naznačeno, někteří, kteří se k problematice s norským masakrem související pokusili vyjádřit by možná udělali lépe, kdyby... no, prostě kdyby radši drželi jazyk za zuby a prsty co nejdál od klávesnice). Co mě zasáhlo víc bylo to, že lidi to zkrátka nezajímá a nepřikládají tomu absolutně žádnou váhu, o čemž jsem se přesvědčila nejen díky minimu textů pisálků-amatérů na toto téma, ale také díky komentářům pod některými články s norským krvavým případem souvisejícími. Mladí lidé radši řeší to, kam půjdou večer randit, protože co se neděje metr ode mne, to mě nemůže rozhodit.
Argument typu: naše země má svých problémů dost mě přivádí k šílenství. Problémů? Vážně? Myslíte zvýšení DPH? Rozdělení zdravotnické péče na standard a nadstandard? A tomu jako říkáte problémy?!! Já vám garantuju, že celé Norsko by s námi z fleku měnilo. Asi jsem jediná svého věku, kým úmrtí desítek Norů a Breivikovy názory otřásly. Smutné a děsivé, no ne?

Jako budoucí novinář se opravdu těším na toto ignorantské publikum, pro které budu pracovat. Ejchuchu...

PS: smrt zpěvačky Amy Winehouse vás, milé děti, zasáhla natolik, že jste jí napsaly jakýsi blogový nekrolog. Ale desítky zmařených životů Norů vás nechávají chladnými... kde se stala chyba??

Prázdninová depka

16. července 2011 v 11:07 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Prázdniny jsou zlo! Celá tahle nesystémovost a ekonomická pseudokrize vyvolaná mediálním poplachem a následným hromadným šetřením ve všech sférách a oborech vytváří nakyslý prázdninový odér depky. Co má vysokoškolák bez protekce, bez kontaktů a bez peněžního základu dělat o prázdninách? Naklepávat si šunky? Díky, to mě nebaví. Co je na prázdninách tak skvělýho, to mi teda vysvětlete? Peníze žádný, práce žádná. Všichni šetří, vyděšeni vidinou krachu díky pseudokrizi, o níž se ekonomové vyjadřují, že pomalu odeznívá. Když ČSÚ zveřejnil analýzu dopadů krize za rok 2009, žádná katastrofická čísla neobsahovala. Ale všichni šetří a brigádníka si nemůžou dovolit - jako kdyby byl brigádník nějaká přítěž, cizopasník, co přijde vybrakovat bankovní účty. Prázdniny jsou dobrý pro děcka na základkách, který se pak dva měsíce flákaj, rodiče je vozí s sebou na dovolený pěkně směr jih starého kontinentu, případně ještě jižněji, vyvádí chujoviny na dětských táborech a žerou tuny zmrzliny. No a co, jsou to děti, nechť je jim to přáno. Ale my - studenti? Středoškoláci a vysokoškoláci, kteří mají zdravého ducha (zkrátka myšleno, že duševně nezaostávaj v těch dětských letech) mají o prázdninách ambice využít drahocenný volný čas k vydělání nějaké té korunky, případně vzorku jiného platidla. Ale ouha! V prváku ještě nebylo tak těžké něco sehnat, v druháku ještě také ne, ale po třeťáku to byla bída a současnou situaci je lepší příliš nerozvádět. Pokud nechcete otravovat lidi po telefonu nebo osobně, tahat z nich rozumy nebo je přemlouvat, aby si něco zakoupili, práci neseženete. Tedy samozřejmě je tu ještě možnost, že máte nějakého dobře situovaného známého či známou, který (či která) vás včas upozorní na nějaké volné místo, kde budete celý den víceméně jenom koukat a tvářit se užitečně, v horším případě se tak budete tvářit do počítačové obrazovky. A já pochopitelně žádného takového čiperného jobdohazovače nemám. Díky úchylnému přístupu českých dopravců ke statutu studenta v prázdninových měsících je pro mě dojíždění za prací do Prahy nemožné. Zhola nemožné, rozumějte drahé! Bez finančního základu a jistoty výdělku mi zůstana akorát holý zadek a na stěhování do Prahy můžu zapomenout, leda že… bych vyhrála ve sportce! Ale to asi nevyhraju, Sazka krachla…
A co teď budu dělat? A co na to Štěpán Mareš?

L´ombrello - kamarád do deště (?)

2. července 2011 v 9:32 | P. Bloody |  Idiotony
Chčije a chčije! Zvolá úsečně pan Komárek, dívajíce se na proudy božské vody padající z nebes. Často si i v Praze připadám jako na jakési samotě u lesa, když se ve vteřině spustí silný liják. Vyděšení jedinci pospíchají pod nejbližší přístřešky, jiní se ženou do tramvají, aby před vodní invazí ochránili své vlasy a svršky. My připravení ale víme, jak na déšť vyzrát - máme při sobě vždy kamaráda do deště, zkráceně se mu říká deštník. Tento vynález vypadá na první pohled užitečně a vzhledem k jeho oblibě lze přepokládat, že také užitečný je. Kdo už se ale párkrát pokusil ujít s deštníkem několik metrů za doprovodu proměnlivého větru, který velmi rád mění směr svého "fuku", dá mi zapravdu, že v takových případech se deštník jako užitečný pomocník nepředvedl. Spíš naopak. První zádrhel nastane ve chvíli, kdy se obrátí dráty, takže pak máme v ruce něco, co vypadá spíš jako rozkvetlá orchidej a co nás rozhodně neochrání před dotěrnými kapkami studené dešťové vody. Zatímco mokneme, musíme tedy ještě zápasit s deštníkem - tedy vlastně spíš s orchidejí, aby se zase přeměnila na deštník. Než se nám to podaří, jsme mokří úplně stejně (možná i víc) jako bychom žádný deštník neměli. Druhý problém přichází tehdy, kdy se jeden či více drátů zlomí, takže část deštníku zcela ochabne, visí dolů a voda po ní vesele stéká - ve většině případů na naše ramena nebo záda. Otázkou zůstává, jak tyto deštníkovské vrtochy vyřešit? Jak se chránit před deštěm, když deštník je spíš šašek než kamarád do deště? Nakonec asi nezbude, než se vrátit k starým dobrým pláštěnkám. Ty sice nevypadají tak esteticky, nicméně nemají žádné dráty, které se lámou a přetáčí. Jsou z materiálu, který poměrně rychle okape a při sušení nezaberou tolik místa jako šašek deštník. Tak tedy, milé lidstvo - navlékněme pršipláště, ať už nemusíme nikomu dělat šaška!
Vaše zmoklá
P.Bloody