Just LIVE like there was no tomorrow!!

Červen 2011

Je čas udělat prváku pápá!

28. června 2011 v 18:14 | P. Bloody |  Vita mia in parole
A je to za mnou! Druhé zkouškové dnešním dnem skončilo, první ročník jsem absolvovala bez větších nehod a karambolů, pokud nejsou tři trojky karambol... v zimním semestru jedna baculka, v letním z dvojboje, tudíž dvojtá, tedy hezky dvě břichatice pod sebou. Stalo se, radujme se z těch několika jedniček, jež se mi podařilo vypotit!

Zkoušky jsou vždycky boj, obvzlášť tehdy, když do toho ještě pracujete, to je teprve požiteček... ale taky se to dá zvládnout. Sice za předpokladu, že jsem nedělala nic jiného, než že jsem byla buď ve škole, v práci nebo doma nad poznámkami a literaturou. Nic moc zaživného, ale v den, kdy jsem dělala zkoušku, jsem si vždycky dala volno a prošla se tak hodinku podél Vltavy, pokochala se pohledem na fakultu a sentimentálně vzpomínala, jak jsem se tam před rokem hnala, abych viděla na nástěnce v protorách fakulty černé na bílém, že jsem přijata a jak jsem potom jančila, div jsem do té Vltavy nehupsla. A malovala jsem si studia v růžové barvě, zdálo se mi tak romantické chodit denně (nebo alespoň čtyřikrát týdně) po Smetanově nábřeží, koukat z okna na Vltavu během přednášek... To jsem ještě nevěděla, že posluchárny mají okna na druhou stranu, takže budu čučet na zeď protější budovy, v lepším případě je z některých seminárních místností výhled na park a cípek té Vltavy taky, když se trochu nakloníte. To není to nejhorší. Smetanovo nábřeží je krásné a výhled z něj je přímo kýčovitý, takový ten typický ,,pohlednicový", ale když se do školy pokaždé pachtíte nejdříve hodinu přetopeným (nebo pro změnu nevytopeným) vlakem, kde na vás neustále padá hlava spolucestujícího po vaší pravici či levici, pak potkáte v tramvaji bezdomovce a vzápětí ,,milého" revizora, celé kouzlo vyprchá nejen ze Smetanova nábřeží, ale i z fakulty. Výuka je sice ve většině případů zajímavá, spolužáci samej vtípek a dobrá nálada, ale při představě toho trmácení se 35 kilásků zpět domů je nálada v čoudu! Ano, dojíždění po lokálce, kde funguje jedna kolej, navíc stará, takže vlaky, ač se jim říká rychlíky, po ní jedou jako smrad a na víc jak na 80 to nevytáhnou, NA PRRRD! Prostě dojíždění je na dvě věci (a všichni víme, o jaké věci jde).

Během prváku jsem měla možnost zjistit, že dojížděnéí možná nesere ty, kterým je jedno, kolik času a peněz je dojíždění stojí. Hodina sem, hodina tam a jízdné platí stejně maminka, tak proč se tím zabývat... Samozřejmě, mně taky naši platí jízdné, ale příčí se mi, kolik je ten ,,luxus" stojí při všech těch výlukách, zpožděních a komfortu, kdy jednou se topí tak, že z vagonu je rázem sauna (a vylezte si ze sauny do mrazu!), podruhé pak radši nezatopí vůbec. A čas? Vzhledem k tomu, že spěšné vlaky a rychlíky jezdí po hodině, stává se často, že někdy půl hodiny čekám, než vlak přijede a pak ještě hodinu strávím cestou. Minuta sem, minuta tam, ne, že bych snad mohla dělat něco užitečnějšího, kdybych byla jinde než na nádraží a ve vlaku. A autobusová doprava, to je kapitla sama pro sebe, drahý, narvaný, nepohodlný, tfuj! Do žádného ,,pražáku" mě nenarvete... Co s tím? Jednoduché řešení - vystěhovat se! Teda lépe řečeno - přestěhovat se, nebo ještě lépe, nastěhovat se do Prahy! I kdybych měla cestovat až z Hostivaře, ze Stodůlek, Zbraslavi, to je jedno, nikdy by mi to netrvalo mezi 70 a 80 minutami. Praha je sice velká, ale fungují tam tramvaje i autobusy, které jezdí poměrně často, rozhodně častěji než vlaky, a v neposlední řadě metro. Nevidím v dopravě takový problém, ano, cestování z okrajů do centra může trvat i hodinu, ale když vám ujede tramvaj, nemusíte čekat hodinu na další... Poučila jsem se, naučila jsem se, chci do Prahy. Další věc, chci práci, ale vážně! Už mi trochu začíná vadit život ála mamahotel all inclusive. Spoustě ldí to tak vyhovuje, nemusí se o nic starat, maminka uhradí, co je třeba a když už je nějaký přivýdělek, tak padne na botečky s podpatečkem, na cetky a zbytečně drahou elektroniku. Zkrátka životní ,,standard" takové průměrného studenta. A v tom to je. Nechci být průměrný student, chci být alespon trochu samostatná a taky už odmítám hnít na Kladně. Nic proti Kladnu jako takovému, dlouhá léta mi tu nic nescházelo a do Prahy jsem začala jezdit až kvůli jazykovce, protože kladenská výuka cizích jazyků mě svou uzoufanou úrovní přímo vyděsila. To je výhoda těch, kdo maj Prahu za zadkem, přiznávám, jsem pragocentrista, ať se na Moravě třeba poserou :D ale i tam mi určitě dají za pravdu, že kdo má u zadku Brno nebo Olomouc, využívá toho! Nebo ne? Prostě čím větší město, tím více možností, tak to zkrátka funguje. A vzhledem k tomu, že tam studuju, hodlám tam pracovat během školy, a taky proto, že jako (doufám) budoucí novinář se budu snažit zapadnout do redakce nějakého celorepublikového média, zakořením nejspíš v našem požehnaném hlavním městě. Kéž by mi to vyšlo! Teď to ale bohužel stále vypadá, že budu nucena další semestr (nebo nedej bože rok) dojíždět kvůli finanční nouzi :(

Inu, mějte se studenti, koho z vás ještě čeká nějaká ta zkouška, zlomte vazy, caparťata!
Se studijní láskou Vaše P. Bloody

Na odboráře jsme malý páky

12. června 2011 v 20:31 | P. Bloody |  Mýma očima..
Tak odborářský virus původem z Francie opět útočí i na české odbory a ty řádí jako v říji! Nejdřív bez jakéhokoli přemýšlení a promýšlení zákonných podmínek ohlásí stávku dopraváků v Praze, Brně, Zlíně a ČD po celé republice. A lidi se začnou bleskově vztekat a následně přizpůsobovat. Fakulty posouvají termíny zkoušek, dojíždějící pracující ruší směny a zaměstnavatelé lomí rukama, kdo jim tu práci, sakra, udělá? Buďme k sobě upřímní, konkrétně Praha je bez funkční MHD totálně v hajzlu. Kdo si pamatuje, jak to vypadalo v zimě, když vynechávaly tramvaje i autobusy kvůli sněhu, ví své - a to fungovalo alespoň metro! Dopravit se autem bude nemožné, neboť v takovém případě, že se všichni vypraví do práce (školy) autem, je matička Praha během několika minut beznadějně ucpaná. Nepochybuji, že v Brně to způsobí podobný kolaps a nefungující železniční doprava je ještě větší průser, protože pro přespolní je vlak leckdy jediný způsob, jak se do kýženého cíle dostat.

Ale tohle odboráři nevidí, šílení zástupci odborů a dopraváci si zřejmě naivně myslí, že si členové vlády budou vzteky rvát vlasy z hlavy, tolik je bude štvát, že se nemůžou svézt tou tramvají, krucinál! Obvzlášť potom pan premiér, toho to zabije, on má to cestování metrem tak rád, že? Oškliví odboráří, tytyty! HOVADA odborářský to sou! Kdo na tuhle stávku doplatí? Ti samí lidé, na které dopadají vládní reformy - prostě průměrní pracující občané, kteří šetří životní prostředí, peněženku či co já vím, a tudíž jezdí MHD a meziměstkými vlakovými spoji, aby se dostali do práce a mohli vesele platit daně z příjmu. Tohle jim jako má pomoct a zastrašit vládu? Vládu jste, milé odbory, akorát rozesmály, protože na stávku sice máte právo, ano, ale musíte ji příslušným úřadům oznámit minimálně 3 pracovní dny před jejím konáním! A co jste udělaly? Nejspíš páni odboráří a paní odborářky zapomněli, že sobota není pracovní den (holt komanči to maj ještě zafixované ze strých časů) a tím Nečasovi jenom přihráli, aby z nich udělal duté nýmandy bez jakéhokoli právního povědomí a morálky. A zaměstnanci, jejichž zájmy mají odbory hájit? Ti jim jen poděkovali, dnes ještě víc než ve čtvrtek, kdy stávku oznámili. Všichni se na pondělní vynechání městské hromadné a železniční dopravy připravili nouzovými opatřeními. Zkoušky přesunuty, směny zrušeny, podniky výjimečně zavírají - a ejhle, ona se ta stávka nakonec přeci jen posune, což nám laskavě řeknou v neděli odpoledne - tak už z odborářů nemusí dělat nýmandy premiér, jak vidíme, zvládnou to s přehledem sami!

Mohla jsem si na pondělek naplánovat směnu, měla bych víc peněz a taky bych se alespoň rychleji a dřív zacvičila, poznala víc kolegů... ale spíš mě teď víc zajímá, co bde s mojí čtvrteční zkouškou? :(

Advokát ex offo - P. Ritter, Z. Šťastný

1. června 2011 v 11:25 | P. Bloody |  Pseudorecenze
Název zní možná trochu nudně, až "příliš právnicky" - ale pozor! Byla by velká chyba nechat se tímto dojmem unést a na dílo se vykašlat, protože obsah vůbec není určen přednostně absolventům právnických fakult, naopak! Autoři-advokáti podávají široké veřejnosti jakési svědectví o tom, jak přibližně vypadal (dílo už přeci jen není zrovna z těch nejnovějších) pracovní život advokátů jedné československé advokátní poradny a pracovní i nepracovní život hlavního hrdiny, novopečeného vedoucího advokátní poradny v Olomouci.
Během osmnácti kapitol se seznamujete se všemi zaměstnanci, chodem poradny, několika soudními rozepřemi a zároveň těžkou úlohou vedoucí osoby. Je zde velmi citlivě, čtivě a nenuceně zobrazeno, jak dokáže post vedoucího zdeformovat pohled nadějného člověka na práci ostatních i na sebe samotného. Rozhodně si ale nepleťte román z právnického prostředí se slaboduchými scénáři českých seriálů z prostředí lékařského. Román Advokát ex offo je chytlavým čtivem, jehož autoři jsou lidé přímo "od stolu", kteří zatraceně dobře vědí, o čem a proč psali.
Když jsem na přebalu zahlédla nad titulem dvě jména, měla jsem obavy, že text nebude působit celistvě. Psát román ve dvou? Nedokážu si to představit, a tak mě sužovaly jisté obavy, že myšlenka bude možná dobrá, ale zpracování bude pokulhávat - nepokulhává! Bez obav a předsudků do toho! Kdo rád díla s rysy psychologického románu a příběhy z vyšetřování nebo soudů, přijde si na svém v nešizeném množství a vyváženém poměru! Dílo má spád a je psáno příjemnou češtinou. Žádné "vycpávkové" přívlastky, věty nebo snad odstavce. Pánové Rittře a Šťastný, skvělá práce!
Hodnocení:
Jsem nadšená, dávám 8 bodů z 10.