Just LIVE like there was no tomorrow!!

Leden 2011

Mimina = divoká karta pro média!

31. ledna 2011 v 20:34 | P. Bloody |  Mýma očima..
Akce, jež nese název Děkujeme, odcházíme! si drží první příčku v mediálním světě už nějakým ten týden. Není se čemu divit, brát si pacienty jako rukojmí? To se vám, soudruzi, zase něco povedlo, jen co je pravda! Nu což, žijeme v Čechách.

Co mě na celém tom mediálním kolotoči štve, je neustálé propírání neonatalogií a gynekologií, tedy problém, kdy odchází z porodnicko-gynekologických oddělení lékaři. Stejně jako odchází z úrazovek, neurologických oddělení, ORL a jiných. Jenže česká média jsou zkrátka vychcaná. Vedení redakcí jsou si zřejmě dobře vědoma nekomplikovanosti většiny čekých občanů, a tak vsadila na jistotu - plačící miminka, jejichž životy si lékaři svou výpovědí dovolili ohrozit! Nechci tady dlouze polemizovat o tom, zda mají lékaři na vyšší platy nárok nebo nemají. Štve mě, jak jsou lidé hloupí, jak nevidí dál než na špičku svého nosu. Tištěná, internetová i audiovizuální média jim předhodí mimina jako divokou kartu. Je to jasné, teď se občané budou pohoršovat, bouřit, budou o kauze ,,nechají miminka zemřít?" chtít vědět víc a víc, náklad tisku stoupne a koláč sledovanosti se slibně obohatí o kýženou barvu. Koho by zajímalo, jak doktoři hromadně opouští urologii, neurologii, ARO - tam neleží miminka! Ta slaďoučká malá stvoření, která národ miluje. Že na kladenské úrazovce od jara můžeme potkat leda tak uklízečku, to nikoho nezajímá. Hlavně, že o mimina bude postaráno.

Dost dobře mi nedochází, jaký je rozdíl mezi tím, zda někdo ve věku 50 let lehne proto, že chirurgové prostě chtěli větší plat, nebo dítě, kterému jsou dva dny. Život jako život - nebo ne? Nebo prostě národ tak citově nezasáhne smrt dospělého člověka tak, jako smrt novorozence? Nejspíš ano. Alespoň hormonální matky (v případě té mojí spíš babičky) teď lékaře hromadně nenávidí, protože nechají děti napospas! A jestli nechají někoho dospělého vykrvácet, protože prostě neni, kdo by ho ošetřil, to je nezajímá. Ten není bezmocný, malý a uřvaný. Nic proti dětem, ale nevidím rozdíl mezi cenou jejich a mého života, ač mě už dávno nejsou dva dny nebo týden. Mám stejné právo žít a stejný nárok na to, aby mi byla poskytnuta lékařská péče, neboť zdravotní pojištění za mě hradí sice stát, ale hradí.

Milí a milé! Z právního (a SNAD i morálního) hlediska se cena života nesnižuje s věkem!
Gynekologové a neonatalogové, kteří podali výpověď, nejsou o nic horší a fujtakslovitější než ostatní lékaři, kteří nám poděkovali a zamávali prostředníčkem! Když už tedy musíte plivat, plivejte na všechny HROMADNĚ a zkuste myslet samostatně. Já vím, že je  jednodušší, když to telka nebo noviny udělají za vás, ale jste už dospělí, ne?


Jsem znechucená hrou českých médií. Teď na ně kydnu hnůj taky - a s jakou chutí! Ač jsem se jich sama nedávno zastávala, coby zapálený student žurnalistiky, z novorozenecké hry na city hňupů a tupců, kterých je v Čechách tolik, že bychom je mohli vyvážet ve velkém, se mi chce zvracet! Proč v ilustračních záběrech ve zprávě o řešení nastálé situaci vš zdravotnictví brečelo mimino? Pokud vím, ministr mluvil o dvou miliardách na platy, ne o řvoucích miminech! Že by snad nějaký druh mediální citové manipulace? Co má být výsledkem? Aby občané hromadně nenáviděli lékaře, protože nechávají umírat děti? Co je tohle za blbost, sakra... ohroženi budeme VŠICHNI! Ne všichni lékaři jsou gynekologové, Kristova noho!!

Jsem znechucena mediální bublinou ,,mrtvá novorozeňata" a ještě o něco znechucenější tím, jak hloupě národ reaguje. Vlna nenávisti vůči lékařům - dobrá, přeci jen jsme tedka jistá forma rukojmí, ALE VŠICHNI! Národ však lékaře proklíná za umírající děti v inkubátorech, protože to viděli v televizi, četli v novinách, na internetu, bla, bla... MYSLETE SAMI! Média jsou nepostradatelná, ale smiřme se zkrátka s tím, že z nás občas dělaj blbce, stádo hlupáků, kteří budou dělat to, co se od nich očekává.

Nebozí Češi, jste tak snadno zmanipulovatelní.... a vy, česká média, se máte snažit o objektivitu, ne sázet na divoké karty, a to i za cenu, že prodej výtisku nebo sledovanost kanálu bude stagnovat nebo i klesat...



...českou mediální scénou a národem vůbec zklamaná
P. Bloody...

Broučulínkovi, kterého mocinka lásenkuju!

30. ledna 2011 v 18:16 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Určitě posloucháte nějaké rádio. V autě po cestě do práce, do školy, nebo si jej pustíte z vlastního iPodu nebo MP3 přehravače v autobuse, ve vlaku. Nebo je to prostě hudební kulisa pro inspiraci (třeba při psaní seminární práce :D) či uklidnění. A pakliže neposloucháte zrovna Radiožurnál Českého rozhlasu, jistě vám není cizí vynález s názvem písničky na přání. V komerčních rádiích velmi rozšířená věc, a to nejen v těch ryze hudebních a ,,teenagerských". Já poslouchám regionální rádio, které kromě regionálního zpravodajství a specializovaných hudebních pořadů nabízí právě i písničky na přání. Nevadi mi to, je to taková rádiová klasika. Bohužel se do té klasiky začíná zařazovat i určitá typologie ,,stylistiky" jednotlivých vzkazů s přáním.

Jedním typem jsou vzkazy pracujícím, ,,...aby jim to rychle uteklo." nebo ,,... aby jim to šlo rychleji od ruky." Těm asi není moc co vytknout, jedině to, že někteří stále nepochopili, že moderátor opravdu nemůže přečíst, do kterého podniku konkrétně přání míří, jelikož by pak dělal reklamu a ještě zadarmo. A zadarmo ani kuře nehrabe! To si, posluchači, zapamatujte.

Další část přání již tradičně tvoří blahopřání k narozeninám, svátku, výročí nebo složení všemožných  zkoušek. To je celkem milá záležitost, alespoň mě osobně by potěšilo, kdyby mi někdo k úspěšnému absolvování zkoušky nechal zahrát moji oblíbenou písničku. Postupem času se z toho ale stává jakýsi folklor a možná i krapet nuda, protože ta přání mají vesměs úplně stejnou stavbu. Trocha originality by neuškodila. Až budete chtít skrze rádiovou stanici chtít někomu popřát k čemukoli, zapojte kreativní část svého já!

A teď k nejrozšířenějšímu typu přání, který naprosto pravidelně tvoří dobrých 75% celého písničkového pořadu na přání. Kdo hádá, že to jsou infantilní a pubertou silně zavánějící vyznání lásky, voila -  hádá správně!
Vzkazy jako: ,,Miláčku, jsem mocililinky ráda, že tě mám a děsně tě milískuju, už se nemůžu dočkat, až zase budeme spolinku! Tvoje Berulinka!" nebo ,,Pro mojí princezničku, že je to nejdůležitější v mém životě a nechci už dál žít bez ní, protože ji děsně lovuju! Tvůj Pinďourek." jsou také foklor. Avšak (bohužel) ne tak nudný, jako blahopřací vzkazy. Alespoň mě tedy tato láskou a zhovadilostí kypící hudební přání zdvihají ze židle. Co se příšerné jazykové stránky (jestli vůbec lze hovořit o nějaké jazykové stránce) týče, tak i po stránce obsahové je to děs a zezvučnělá sentimentalita, tak přeslazená, že se z toho člověku zvedá kýbl. Zabývat se tím, kde se děcka k psaní takových koko*in inspirovala, by bylo zcela zbytečné. Jednak to nepíšou vždy jen pubescentní jelita, nýbrž i lidé přibližně mého věku, tedy kolem dvaceti (ne, nedělam si p*del), ale také proto, že již dávno víme, že mrvit češtinu a vymýšlet hyperzdrobnělé zdrobněliny dokážou bez inspirace lidé sami, dokonce to dokáže kdokoli, páč na to není nutné mít IQ přesahující hodnotu 50. Co je ještě o něco víc zaražející, je psychologie těchto vzkazů nebo spíš lidí, kteří je píšou a posílají do rádií. Proč to dělají? Neni vyznání, ať už infantilní, sentimentální a těžce ,,přelásenkované", poněkud intimní a osobní záležitost? Co vede lidi k tomu, že mají potřebu se takto projevovat přes média? Jsou snad úplně dutí, a nedochází jim tudíž, že vysílání je veřejné? Nebo to vědí, ale prostě to ignorují? Ale co je ostatním posluchačům do toho? Všichni máme nějaké silné emoce, pocity, zážitky. Ale jen někteří mají tendenci je veřejně filtrovat přes rádio.
Samozřejmě by se teď mohl objevit (a počítám tak trochu s tím, že se možná i objeví) někdo, kdo mi bude tvrdit, že lásku lidé zkrátka potřebují ,,vykřičet do světa" (krásná textařská fráze, kritici nechť se pokusí vymyslet vlastní, ať vidim, že kromě lásky nevykřičeli do světa i své samostatné myšlení :p) a já jsem hrozně zlá a závistivá, páč já to nikdy nezažila. Jenže zažila - a rozhodně jsem svá vyznání nevetilovala pomocí písniček na přání. Konec konců, všem neúčastněným je stejně s největší pravděpodobností naprosto volné, zda někoho ,,milískuju, lásenkuju, lovuju apod.". S téměř neotřesitelnou jistotou říkám, že takovéhle otřesnoti se nechce poslouchat nikomu jinému než pisateli a adresátovi, kteří jsou zřejmě naladěni na stejnou frekvenci v oblasti hormonového zamoření mozku, absence mozku nebo nadbytku sentimentality. Ne všichni jsou ale ,,vydlabaňoučcí idiotci", kteří potřebujou ulevit svým slepičím mozečkům infantilním jazykem a ještě horšími přezdívkami (ať se kdo chce třeba pose*e, ale berulinka, mazlínek nebo pinďourek, to je FAKT SÍLA) zaslaných k přečtení do rádia. Chudáci moderátoři...
No jo, úroveň národa s mladou generací roste stále výš a výš, až do černé díry řitní. Jo, já a moji vrstevníci jsme v telecích letech taky byli dárečci, ale takhle příšerně jsme teda ,,nemluvinkali". To je jakýsi trend posledních několika let, tahle idiotština se vynořila s vlou pseudoemáků a začali se jí chytat i starší jedinci, jimž pánbíček moc intelektu nenadělil.

Dneska mají puberťáci sebevědomí až do xté milionté sféry, zato IQ hluboko pod bodem mrazu. A bohužel nejen puberťáci.

Snad mě zase někdo nenazve zakomplexovaným a nevyzrálým pseudointelektuálem, protože jsem proti vylévání "srDíčeQ" v rádiu. Samozřejmě, nemusím rádio poslouchat. Jenže já jej poslouchat chci a bohužel taková vymoženost, aby si sám přehravač automaticky stáhl volume doleva, když moderátor (nešťastník) čte jednu z těch příšerností, nebyla dosud vynalezena.
Děti, víte co? Až zas nějakou takovou infantilitu, normálním lidem k smíchu a k pláči, napíšete, zkuste ji místo do rádia zaslat přímo vašemu Miláčínkovi nebo Berulince a tu svou písničku si pak  pusťte, až budete spolu. Účinek bude stejný a nebudete obtěžovat ostatní, které vaše srdeční záležitosti a vyjadřování značně otravuje. A jako bonus ponecháte více vysílacího času smysluplným vzkazům psaným češtinou a ne debilštinou! DÍKY!


My pseudointelektuálové máme zkrátka těžký život.... ááchjo.

Zakomplexovaná, vůbec ne Krásná.cz a ,,nezalásenkovaná" P. Bloody

Kšefty se smrtí a evropský bojkot

25. ledna 2011 v 16:54 | P. Bloody |  Mýma očima..
USA jsou proslulé pravidelnými návštěvami kostela a silnou protestantskou vírou, obrovskými nákupními centry, nadváhou, infantilními a sentimentálními filmy a stupidními seriály nebo třeba přímou volbou prezidenta. A v neposlední řadě - trestem smrti. Main punishment je v mnoha státech USA povoleným trestem a pevnou součástí trestního práva. Ovšem kdo si představuje brutální vraždy pomocí elektrického křesla ve stylu Zelené míle, nechť se uklidní. Amerika je přeci jen citlivější, než by se někomu mohlo zdát. Popravy provádí zdejší příslušné úřady pomocí jedu - zkrátka usmrcující látky vpravené do oběhu. Avšak co se nestalo - farmaceutické firmy ve Státech přestaly látku vyrábět. Evropské země dodání látky odmítají. V USA odkládají popravy nezpečných recidivistů. A Evropa? Ta trpí silnou emoční salmonelou, vespolek se země shodují, že látku nedodají, je to nehumánní! Sežeňte si, Amíci, jedík kde chcete, my vám jej nedáme!

Nech vraha žít...
Ach ano, je tak nehumánní zabíjet vrahy bezbolestně, pomocí chemického sajrajtu. Že se nestydíte! A já říkám - NESTYĎTE! Ano, Evropa je humánní až za hrob - doslova! Masové sériové vrahy, násilníky a psychopaty necháváváme v klídku žít. Znásilňující maniaky nezavřeme, vždyť za to, chudáčkové, nemůžou, jsou nemocní. Ale do léčby je nutit nemůžeme, to je jejich svobodná vůle! A touto svobodnou vůlí ohrožují svobodnou vůli všech dívek, které se teda určitě svobodně nerozhodly, že se nechají znásilnit. Ale to už nikdo nevidí, před tím právníci i úřady zavírají oči. Hlavně zůstat humánní! Ale vůči komu? Vůči obětem? Těžko! Svou přehnanou lidskostí k psychopatum hubíme veškerá práva pozůstalých, obětí a bezúhonných lidí!
Vrahy, kteří nikdy neprojevili účinnou lítost, někteří dokonce přiznali, že toho nelitují a rádi by si zavraždili znova, zavřeme na doživotí a myslíme si, jak jsme k nim tvrdí. Děsně! Skoro jako Chuck Norris! Společnosti nejen absolutně neužiteční, ale navíc nebezpeční lidé se válí hezky v teple ve věznicích, nepracují, čučí do blba a žerou. Jenže to teplo, vodu a jídlo jim někdo musí zaplatit. A kdo to udělá? No, to je snadné, přeci blbec daňový poplatník!
Evropa je tak silně humánní a tak těžce civilizovaná. A výsledek? Přeplněné věznice, dluhy o takovém počtu cifer, že to sami páni politici nejsou schopni přečíst a ekonomům se z toho točí hlavy. Ale jsme humánní, to je důležité! Kde bere, sakra, Evropa tu troufalost, to sebevědomí kritizovat právní systém Spojených států? Kdybychom u nás jenom polovinu všech vrahů a násilníků pozabíjeli, možná by naši doktoři neděkovali a neodcházeli... (Ale nač jsou doktoři, to my radši budeme cpát prachy ze státního rozpočtu do provozu věznic).


Hormonální matky, zastánci ,,lidských" práv a pánbíčkáři
I přes jasné ekonomické a sociologické zatížení, které nám vězni přináší, se objevují lidé (a není jich málo), kteří neústupně usilují o to, aby trest smrti v USA byl zrušen, neboť je napstosto nelidský. Teď zabrousím k hormonálním matkám. Na rádiu jsem jednu takovou slyšela hovořit. Horlivě obhajovala právo všech lidských tvorů na život a dovršila to větou, při níž jsem vážně nevěděla, zda se mám smát nebo jestli mám brečet nad její blbostí. Prohlásila: ,,Vždyť je to něší dítě! Syn nebo dcera, jak by vám bylo, kdyby chtěli soudci zabít vaše dítě!" Ano. Tak už to na světě chodí, že se děti rodí rodičům. Bez nich by se narodily jen velmi těžko. I já jsem dcera. Rozdíl mezi mnou a těmi popravenými je ten, že já nejsem vrah. Vraždící dítě bych rozhodně nechtěla a dost možná bych se takového přírodního omylu i zřekla a s jeho smrtí souhlasila. Nedokáži přát život někomu, kdo jej jinému vzal! Ať je to dítě kohokoli, porušit lze mnoho zákonů, mnoho přihlouplých zákonů, ale život je mnohem víc než zákon! Jak můžete prosazovat právno na život toho, kdo vzal život jinému? Jeho oběť měla úplně stejné právo žít, ne?
Zastánci lidských práv jsou naprosto mimo, většinou jsou to lidé, jimž nikdo nezavraždil nikoho známého, nikoho z nich ani jejich blízkých nestihla vražda, ublížení na zdraví nebo znásilnění. Až jim někdo zavraždí kamaráda a znásilní sestru, možná  se přestanou angažovat v bojích za lidská práva vrahů, psychopatů a úchyláků. Zatím znají takové případy jen z filmů nebo (v lepším případě) ze zpravodajství. Na vlastní kůži nezažili nic. Měli štěstí.
Nabízí se otázka, zda jsou to ještě lidská práva? Můžeme vůbec říct, že vrazi jsou lidé? Jsou to zrůdy! A zrůdy nemají žádná práva, ta ztratí ve chvíli, kdy poruší lidská práva lidí, tehdy pozbývají jakéhokoli lidství.
Bohužel, výčet hovádek, která si ráda hromadí nebezpečný odpad ve hotelech s plnou penzí na účet podniku stát, hormonálními matkami a životem neotřesených zástáců ,,lidských" práv nekončí. Ještě tu máme věřící, kteří tvrdí, že ukončit život člověka smí jedině Bůh a člověk se nesmí povyšovat nad jeho moc. Těmhle asi hlavu vykradli hned při křtu. Vidí jen hroznou stříkačku se smrtící látkou a už se křižujou a pohoršujou, aniž by viděli dál než na špičky svých bot. Copak vrah se nepovyšoval na Boha, když zabíjel? A jestli nás Bůh všechny tolik miluje, jak vůbec může dopustit, že přijde takové udividuum na svět a zbavuje lidi života a co hůř - má z toho radost? Nic proti víře, ale do právních záležitostí se už pěknou řádku let nemá církev co vměšovat, tak ať si své připomínky ohledně moci boží strčej do..... do svatostánku! V USA je většina lidí hluboce věřících, ale nebezpečných živlů se zbavují už mnoho let. Je to ekonomičtější a vzhledem k bezpečnosti normálních lidí je to mnohem jistější způsob, než zrůdy skladovat v ústavu, z něhož není (alespon u nás) takový problém zdrhnout.

Milé evropské bojkotující země, když do USA tu látku nedodáte, dost možná (a já v to doufám) americké úřady od trestu smrti neodradítě, ale donutíte je používat nějaký ,,nehumánní" způsob poprav...

Čeština - jazyk náš a paní naše

22. ledna 2011 v 12:56 | P. Bloody |  Mýma očima..
S konečnou platnosti nerezignuji na roli věčného hnidopicha, co se pravipisné a mluvnické stránky jazyka českého v médiích všeho druhu týče!

Umět česky totiž dneska není ale vůbec cool! A je to vidět na každém kroku, slyšet jakbysmet. Co s tím? Naučit se vyjmenovaná slova, vzory a začít je používat! Alespoň tento základ by mohla populace ovládat, obzvláště pak ta část populace, která si chce hrát na hromadný sdělovací prostředek.
Výrazy jako dostát svých povinností nebo díky nehodě přišli o život tři lidé jsou celkem otřesným, avšak běžným jevem, zejména tedy ve zpavodajství krásného TV kanálu Nova. Se suverenitou vám také reportéři oznámí, že se kdosi snažil něčemu vyvarovat, popřípadě z něj vypadne, že je to o něčem jiném. Fráze být o něčem je spíš puberťácký slang, který se začíná protloukat do hovorové češtiny, což není dobré, ale i kdyby se v né už pevně usadil, v médiích se máme setkávat s češtinou spisovnou! A ta, jak je všeobecně známo, ,,je o něčem trochu jiném", že...?
K výrazu dostát svých slibů, povinností, atp. - prosím pěkně, je tu špatný pád! Dostát mohu jedině svým povinnostem, svých se mohu zhostit nebo zřeknout, ale určitě ne dostát! Vidíte (cítíte) ten rozdíl?
Díky nehodě - opravdu byste jí poděkovali? Já teda ne, zvlášť tehdy, kdy někoho zabila nebo zranila.
A poslední častý kámen úrazu je vyvarování se něčemu. I zde je použit nesprávný pád. Nevyvarujeme se komu nebo čemu, nýbrž koho/čeho, takže správný tvar? Vyvarovat se něčeho!

Abych ale nepůsobila zaujatě, média (zejména ta soukromá) nejsou jediným bubákem, který  češtinu straší a přivádí k šílenství všechny, kdo ji ovládají a milují. Ještě tu máme feministky, pro něž jsem si zavedla vlastní termín: mluvnické feministky. Ty tvrdí, že čeština je jazykem diskriminujícím ženy, neboť jakmile je v nekolikanásobném podmětu jediný muž, musí se mu přísudek přizpůsobit. Dále je také maximálně uráží, že mužský rod se dělí na životný a neživotný, kdežto ženský nikoli. Někdy dost silně pochybuji, že se jim tato pravidla nelíbí z důvodu diskriminace. Vypadá to spíš tak, že jim shoda činí značné problémy, a tak by raději rozdíl mezi i a y v přísudku úplně zrušily. Nebo v to spíš doufám, protože jestli to myslí vážně, tak je úroveň idiocie v naší malé republičce na vyšší úrovni, než jsem se doposud domnívala, že je...
Diskriminace je, když se určité skupině zakazuje vzdělání, práce, volební právo aktivní i pasivní nebo se jakkoli omezují základní lidská práva členů dané skupiny. Ale to už se ženám v Evropě v 21. století neděje, k diskriminaci nedochází. Lidé jsou si před zákonem rovni - všichni! Jazyk nikoho neomezuje, jak by mohl? To, že slova kat nebo travič nemají ženské ekvivalenty je dáno prostě tím, že v historii ženy katovské povolání nevykonávaly, proto nebyla potřeba takový tvar vytvářet - NEPOUŽÍVAL se, takže nevznikl. Jak jednoduché! A upřímně, ze zkroucenin typu travkyně nebo katyně se mi dělá lehce šoufl. Jazyk je živý organismus, přizpůsobuje se, roste o nové výrazy a chudne o ty staré, nepoužívané (za dvacet let by možná lidé nevěděli, co je to kolovrat, nebýt Erbenovy Kytice:) tedy doufejme, že tu už znát budou:D). Ale nemůžete mu začít přišívat končetinu navíc, přidávat mu obratle nebo mu přerovnávat kosti podle toho, jak se vám chce - čeština je také živá, bolí ji to - a nejen ji! To, že došlo k změně zákonů, aby si muži a ženy byli rovni, je správné, s tím nelze než souhlasit. Ale dnešní feministky už nevědí co by a nikdo jim neporadil, že mají jít do OBI, tak se radši hrabou v češtině, způsobují jí plno modřin a šrámů. Když nás někdo hromadně osloví občané, nevadí mi to. Ale jim ano, protože ony jsou OBČANKY! Já mám tedy svou občanku v peněžence a ani já, ani ona netoužíme po tom, aby ji někdo zvlášť oslovoval, je to jen plastová kartička... Stejný problém je i s pojmem studenti. Ano, na fakultách jsou studenti často hromadně oslovováni studenti nebo kolegové a já neznám jedinou dívku, kterou by to uráželo. Ale feministky, ač pochybuji, že semy vystudované, prosazují oslovování studující - výborně! A co třeba kolegující?? Profesorující místo profesoři? Chudinka malá čeština, pokud značně nestoupne naše národní IQ, čekají ji zřejmě perné chvilky... 

Ale neboj, jazyku český, já Tě nedám!!
Feministické změny v gramatice české jedině přes mou mrtvolu!!


Chraňme svůj jazyk, Češi (a Češky, pro případ, že by nějaká feministka zbloudila na můj nefeministický blog), vždyť jazyk ne největší a nejcennější národní bohatství! Jak malé jsou všechny historické stavby, Praha se krčí  před krásou češtiny!

Here comes the (Krásná) destruction!

19. ledna 2011 v 15:06 | P. Bloody |  Mýma očima..
aneb Jak jsem poprvé v životě zatoužila patřit k NEJHORŠÍM!

Ach, ano, ač nejsem členka Autorského klubu, nemohu si odpustit několik vyjádření k uměle vytvořenému fenoménu Krásná.cz.


Tak tedy první bod, který vytýkám - kde jste, pro všechno na světě, přišli na ten výraz ,,nejlepší bloggerky"? Buď vám vypadla znalost jazyka českého, nebo pojistky v mozkovně. Z místa bych vyjmenovala spoustu bloggerů a bloggerek, jejichž tvorba na blogu má statisíckrát vyšší úroveň než ty hlody Krásných. A to jak po stránce myšlenky, užitku, tak i po stránce gramatické. Netuším, k čemu jsou užitečné články o tom, kam se chlap ženám dívá nebo na jakých módních kouscích teď která z Krásných ulítává, pardon! Ano, internet je zavalen tunami a hektolitry sra*ek, ale to přeci neznamená, že budeme přihazovat další! Naopak! Měli bychom se to snažit eliminovat (myslim ty sra*ky; pozn. pro ty krásné a pomalejší...)! Když tato individua nazvete nejlepšími, urážíte ty, kteří skutečně dobří jsou, a hlavně - degradujete tím veškerou smysluplnou tvorbu, která v rámci Blog.cz kdy vznikla!

Přesuňme se k bodu druhému - že na tn.cz je chyb jak sr... mraků (abych se neopakovala a nepůsobila tím Krásným lidem zmatek v krásných hlavách), to vím už opravdu dlouho a stejně dlouhou dobu nemohu pochopit, proč si, krucinál, nezaplatí korekturu?? Ano, znamenalo by to další náklady, ale alespoň by to byly užitečně vynaložené náklady... Přesně tento problém mají však i Krásná děvčata. Dívenky, když chcete psát a neumíte českou gramatiku, zkuste Pravidla českého pravopisu AV ČR, doporučuji školní vydání, je tam plno hesel, která snadno vyhledáte a ještě jednodušeji je opíšete! Není nic snazšího! Kdežto s interpunkcí, tam to bude větší problém... Seriózní redakce má korektora. Ty neseriózní by mohly mít alespoň ta PČP... Jazyková stránka je důležitá, protože ty články (Bůh mi odpust, že používám název tohoto po zprávě nejstaršího novinářského útvaru pro pojmenování těch zvěrstev!) čtou mladé holky! Jestli je to dobře nebo není, to z tohoto pohledu nehraje roli. Ale čtou! A když budou číst články plné chyb, zatlučou si je do hlavy a všichni češtináři se i se svými znalostmi mohou jít třeba vystavit.

Jen další dívčí e-magazín..?
Tak tady nastává trochu problém a pro mě osobně i střet zájmů - problém je v tom, že není dívčí/ženský magazín jako dívčí/ženský magazín. Sama přispívám do internetového magazínu orientovaného na publikum složené z mladých slečen a dam. Beru to jako příjemný relax, kousek praxe a milý přivýdělek. Avšak hlavní rozdíl je ten, že stránky, na které přispívám já jsou studentský projekt, nezaštítla je žádná profláklá společnost typu Nova, publkované články navíc musí mít hlavu a patu a nějaký smysl. Informovat mě o tom, kam se mi páni tvorstva dívají je zbytečné, jestliže mám oči, všimnu si toho sama (a někdy je možná lepší to nevědět...). Vědět, jak děvčata obohacují svůj šatník a jak se líčí do školy a jinam je užitečné asi tolik, jako internetové deníčky (nechť se jejich autoři neurazí, ale přiznejte sami, že na to, abychom se dozvěděli jaký nový modýlek si Krásné dámy pořídily, snad není nutné zřizovat samostatný server).
Naše šéfredaktorka, editorka i korektorka v jedné osobě je studentka žurnalistiky, znalost češtiny a stylistiky je tedy kvalitativně zajištěna. Nova zřejmě utratila všechny vyhrazené finanční prostředky na reklamu, a korektora si tudíž dovolit nemůže, podle toho, jak některé články vypadají. A to nejen z hlediska češtinářského! Hrůza mě jímala, když jsem viděla na Krásné fotografii nápis This girl is angel. Taková školácká chyba! Vyhledám rychle zdroj - a už je mi to jasný - fotoarchiv blogerky. Tím je všechno vysvětleno. Zřejmě jí do komentářů napíši, že členy nejsou jen výmysl pro anglisty, aby to studium neměli tak jednoduché, ale že jsou především od toho, aby se používaly. (Ne, prosím, neříkejte mi, že jsou ještě mladé! Členy jsem ovládala po roce výuky angličtiny na prvním stupni základní školy. A pokud se děvčata angličtinu neučí, neumí ji, bylo by pro všechny lepší, kdyby ji nepoužívaly. Stačí, že mrvěj tu češtinu...)
Řekla bych, že toto není žádný dívčí e-magazín, ale spíš výlevna pro pubescentní mozky a jejich příznivce (jo, ty komentáře pod články také stojí za přečtení, avšak slabým povahám nedoporučuji!).
I na magazínu, do něhož přispívám, se občas vyskytne trochu slabší článek. Ono totiž psát o mezilidských vztazích je spíš práce pro psychologa než nadšené mladé pisatele. Ale nikdo tam nikomu necpe obsah svého šatníku a své názory. Hrát si na publicistiku může jen ten, kdo to opravdu umí a kdo už něco zná! Publicistikou se nezačíná, k té se musí dospět. I když, proč se rozepisuji o publicistice, vždyť ty názorové výžblepty Krásných hlav od publicistiky dělí ještě mnoho světelných let. Své publicistické pokusy nechť si vesele publikují na svém blogu, prosím, já to dělám také a mnoho jiných to tak praktikuje taktéž. Ale dámy chtěly oficiální propagovaný sever pod křídly nejbulvárnější televizní stanice na českém trhu, tak by se měly naučit odlišovat, jaký obsah se hodí na soukromý blog a který na ofiko stránky. Ten rozdíl by tam být měl, určitě. Názory a publicistika obecně pěkně oddělená od prostě sdělovacích částí (ty jejich výplody fakt nemůžu nazvat zpravodajstvím, pardon, ještě by to na škole zjistili a byla bych bez zápočtu!) Avšak chtít tohle po ,,novácké" produkci je asi příliš.

Neděkujem, odcházíme...
Zvláštní, no ne? Myslím tím to, kam ty prachy plynou! Do takových blbostí jako je Krásná.cz, Ordinace v růžové zahradě, Ulice a jiné otřesnosti, které národu na vkusu a soudnosti moc nepřidají, o nějakém užitku nemluvě. Pravda je ta, že vedení Novy má český národ omotaný kolem prstu. Rok od roku jsme blbější a blbější (viz mezinárodní srovnání znalostí a schopností našich školáků - to víte, Ordinace v růžové zahradě a americké nesmysly typu Charmed a Buffy je toho moc nenaučí), stále více povrchní a líní dělat cokoli, zejména vzdělávat se. A tihle marketingoví machři (mimochodem, zdravím studenty Marketingové komunikace a PR :-p) to zatraceně dobře vědí. Ví, že průměrný Čech si radši pustí tu jejich Růžovku než inscenaci Havlovy hry na ČT. Stejně dobře ví, že jejich rosničky, které sice o počasí vědí asi tolik, co já o vysoké matematice, ale mají dlouhé nohy a prsa trojky, zaujmou širší publikum než meteorologové před propracovanějšími, ale pro podprůměrně inteligentního člověka složitými meteorologickými modely. Člověk by na první pohled řekl, že alokace jejich kapitálu je mizerná, ale to jedině z intelektuálního hlediska! Z hlediska marketingu je alokace přímo geniální! Protože lidé jsou fakt pitomci, podpoří radši něco primitivního, co je pro ně stravitelné a nad čím není nutné přemýšlet. Proto dívenky, byť nikterak zvlášť nadané, které rády upozorňují zejména samy na sebe, došly bez práce a bez talentu k úspěchu. A skutečně dobří bloggeři, talentovaní fotografové, rodící se prozaici a básníci? Geniální recenzenti a komentátoři, kteří by skutečně zasloužili pozornost? Kdo jim pomáhá k úspěchu? Nova zřejmě ne. Ani nikdo jiný ne. A co my, studenti a snaživci? Proč Nova nepodpoří radši budoucí novináře? Markeťáky, mediální teoretiky nebo ekonomy, překladatele, fotografy, kteří jsou světu médií taktéž užiteční? Protože investovat do inteligentních lidí je značně neefektivní. Nikdo nestojí o ,,přechytřelé kecy". Proč je na první příčce v prodeji tisku Blesk? A jakto, že rádia typu Evropa 2 a spol. se pravidelně umisťují mezi prvními třemi nejposlouchanějšími rádiovými stanicemi? Protože jejich způsob práce je povrchní a více než jednoduchý. Kdo by poslouchal Český rozhlas Radio Česko, když si může poslechnout nenáročné kvákání Leoše Mareše, že ano...

A takhle to funguje. Proč by měly prachaté společnosti cpát svá aktiva do chytrých a nadaných, když publikum preferuje ty blbé a omezené?

That´s the DESTRUCTION (evolution...?)!!