Just LIVE like there was no tomorrow!!

Prosinec 2010

Zavolejte Ježicha...!

23. prosince 2010 v 14:30 | P. Bloody |  Mýma očima..
Ježíšku na křížku, už je to zase tady! Lidé celí šílení oslavují Tvé narození…

No, já přece vím, že to tak není, ale nechme Ježíška, ať tomu věří, kdyby totiž zjistil, jak je to doopravdy, asi by ho kleplo a nevím, nevím, jestli by chtěl znovu povstat!

Z původně křesťanských svátků se staly jakési svátky přežírání, obdarovávání a povinného předstírání maximální pohody a všeobjímající lásky. Ale jsou to prý ty nejkrásnější dny v roce, plné klidu a míru! Ano, je strašně krásné, jak se lidi navalí do obchodů, nakoupí žrádla jak na rok v protiatomovém krytu, pak picnou kapříčka, fiknou stromeček a doma se na sebe usmívají a oddávají se tomu úžasnému míru. Mír? Kde? V kádích, kde se na sebe těsná dvacet kaprů v několika málo litrech vody? Těm umělcům, co kapry mlátí na pultu stylem: kam mi ruka padne, tam to milá ryba schytá, bych s chutí urazila obě hnáty. Nenažraní lidé plní vánočního míru a pohody s ledovým klidem sledují, jak se kapr mrská na pultě a snáší jednu ránu palicí za druhou, aniž by se dostavilo nějaké omráčení nebo snad okamžité umrtvení. Ti dovedové kapra umlátí. A zákazníci klidně sledují, jak položivého kapříka začne ten pitomec kuchat a on se cuká v bolestech. Ale hlavně, že si doma narveme pupky omámené tím kouzlem Vánoc. Mír, jo? Láska? To je asi vtip, že…

A když už je doma v bolestech udolaný a vykuchaný kapr, dojdeme si ještě pro stromek, který kvůli naší "sváteční" náladě oschne a opadá, ačkoli - kdybychom nebyli tak nasáklí tím mírem a pohodou a nechali ho žít - by tu byl přežil ještě další dvě generace. A zase se na sebe budeme mile usmívat a blaženě opěvovat Vánoce - s kaprem (na jehož otřesnou smrt jsme se dívali z první řady a bez jediného mrknutí) v břiše, a pod stromem, který jsme de facto taky zabili. Juchůů, už se nemůžu dočkat, až budou celé Vánoce vtahu…
Co mě úplně přesvědčilo, že Vánoce jsou odsouzeny k směšné absurditě, byl pořad Nikdo není dokonalý, který nedávno vysílali a v němž se několika jedinců ptali na to, co vlastně stojí za vánočními svátky. Ti blbci odpovídali kupříkladu následovně: "Asi… někdo přišel." (Ach ano, jednoho krásného dne sem přišla vojska Varšavské smlouvy, ale to nebylo v prosinci a chtěla bych vidět exota, jenž by to slavil! No a Praotec Čech, ten to bohužel taky nebyl, nevím, jak by v prosinci viděl tu úrodnou půdu a tekoucí řeky…) následovala další perla "Ukřižování Ježíše Krista." (Tak to vidíte, přátelé! Oni by ho ukřižovali, ani poprvé zařvat by ho nenechali! Ale tento pán už alespoň věděl, že existoval nějaký Ježíš Kristus, budiž mu blbost lehká…) nejlepší odpověď byla ta "To nevím…" (… ale nažeru se a vožeru se i tak! Vždyť slavit se musí, i když nevím, co!), protože dotyčný se radši (asi v zájmu diváků) nepokoušel o žádná originální vysvětlení typu: asi někdo přišel. Já nejsem zastánce povinných hodin náboženství, ale to, že Vánoce vážně neznamenají cukroví, kapra, punč a hromady povinných darů, by měli vědět i ti, kdo stěží ukončili devátý rok základní školy! Nevědět, kdo je Ježíš Kristus a slavit Vánoce, to je absurdita nad rámec vší absurdity. Podobně absurdní je držení vánočních svátků ateisty. To se sice do rámce veškeré absurdity (s odřenýma ušima) vejde, ale je to smutné. Je smutné, že z církevního svátku se stal komerční cirkus. O Vánocích byste si, drazí spoluobčané, měli zajít na půlnoční mši, ne do obchoďáku pro brambůrky, chlast a utýraného kapra. Ale to vy ne, to vy se radši narvete tak, že zase budete skučet, jak jste přibrali, zlijete se punčem a vyvěsíte si na vchodových dveřích kýčovitého Santu Clause a do oken barevná světýlka, pokud možno blikající, aby ta pěst na oko byla stoprocentní.

Milé a milí, vážené a vážení,
strčte si ty vaše červený kýčovitý a vožralý Vánoce za klobouk!

Napůl nebo zčásti nestačí...

18. prosince 2010 v 18:32 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Pruda, pruda, pruda... aneb konec semestru/začátek zkouškového období jest tu! Nemáte někdo nějaký zaručený recept, jak se z toho nezbláznit? Nebo nějakou super frázi, jak vysvětlit všem okolo, že se VÁŽNĚ musim UČIT, jinak mi ty zápočty doopravdy nedaj? Já totiž nenosím do školy švestičky z vlastní zahrádky, navíc netuším, kde bych je vzala v procinci?! A prachy, tak ty už vůbec nemam, žiju správnou studentskou romantikou - vichřice v peněžence hnedle vedle ISICa a občanky. Prostě idylka! Na rozdíl od mnohých jiných, kteří mají peněz a času dost a něco jako prospěchové stipendium se jim proto zdá směšné. Ne každý má to štěstí, že rodiče vypláznou několik tisíc měsíčně a bohužel opravdu ne každý si může dovolit při škole pracovat...

Netuším, jak ostatní plní uložené práce a učí se na testy (nebo jsme opravdu jediní, kdo píše už ve středu dva zápočťáky?) a ještě k tomu stíhaj chlastat a vyvádět jiné píčoviny... co to vlastě studujou? Alkohologii?? Nebo hovnodělalistiku? Jenže jak mám pak někomu vysvětlovat, že já píšu další eseje a seminárku? A už vůbec netuším, jak mám vysvětlovat to, že skutečně nechci tu práci psát den před šibeničním termínem pro odevzdání. Nikdo totiž nechápe, že chci, aby ty práce, co odevzdám, za něco stály! Ne, nestačí mi ze všech předmětů odnášet ohodnocení stupně C, a to nejen z toho důvodu, že chci prospěchové stipendium. Já nešla na školu, abych ji ,,prolejzala", nýbrž abych ji vystudovala... ach, já vím, tak těžké pochopit. A já myslela, že už mě ti lidé docela znají... l´erorre!

Asi bych měla snazší život, kdyby byla schopná dělat věco jen napůl, nevěnvat tomu všechnu svou pozornost a energii. Ale to já neumím a umět nechci. Po studiu žurnalistiky jsem toužila strašně moc. A když už tam jednou jsem, tak do toho jdu naplno! Tenhle můj přístup evidentně nikdo není s to pochpit. Trochu mě to mrzí, trochu mě to štve, ale v současné chvíli to nedokážu jakkoli řešit. Má největší starost je test z češtiny...

Takže všem studentům (mimo studetů rekreačních, nepravých, sezónních a studetů hovnodělalistiky a alkohologie, kteří to nepotřebují) přeji pevné nervy a nafukovací mozek! AMEN!

tvrdě se drtící P. Bloody 

Štěstí je vůůůl! Korunovanej!

16. prosince 2010 v 18:49 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Typická situace - nadřený sportovec, který pilně trénoval, se chystá na největší závod jeho života. A nejen on, ale mnoho jiných talentovaných soupeřů, kteří na sobě makali obdobně. Až na jednoho... ten blbec proseděl většinu svého času v hospodě, prdel na židli, mozek v chmelové lázni, kondice nulová, talent v minusových hodnotách. Jeho trenér si byl té lenosti i blbosti vědom, nicméně představa, že neuvede v důležitém závodě svého svěřence, je pro něj naprosto vražedná. Než aby trpěl pocitem, že jako trenér naprosto selhal, přihlásí svého netalentovaného lenochoda i přes minimální šanci na jakýkoli, byť sebemenší úspěch. Ale co čert nechtěl, první talentovaný sportovec se nemůže zúčastnit, protože cestou na místo konání závodu se nakazil silnou střevní chřipkou, a tak místo do startovních bloků míří do oné místnůstky. Druhý uklouzne na ledu a narazí si kostrč, dalšího zasáhne hrouda sněhu sesutého se střechy. V závodě zbývá jen několik málo sportovců. Vyjede první, ale ouha, dostane křeč. Závod sice dokončí, ale s velkou časovou ztrátou. Když se ze startovních bloků vyřítí další soutěžící, porazí ho nervozita a čas, za který svou závadní dráhu překoná, má k jeho osobnímu rekordu zatraceně daleko. Vyrazí poslední - ignorant a ochlasta - a je zcela v klidu. Ačkoli všichni vědí, že je to idiot a při jeho startu se většina obecenstva odebéře do nejbližšího bufetu či restaurace, on je přesvědčen o opaku. Toho, že desítky (ne-li stovky!) diváků odešly, si ani nevšimne, naopak se domnívá, že jich mnoho přibylo. Svou trasu zajede sice mizerně, ale protože ti nejlepší byli předem diskvalifikováni a těm, kteří zůstali, se start tak docela nevydařil, skončí i tak na druhém místě, za nervozou a před křečíkem. Trenér se raduje - kdo by od takového hovada očekával stříbro? A hovado samo, to se zhlíží ve svém lesku a ve své blbosti. Láska je možná slepá, ale sebeláska je navíc ještě hluchoněmá. A štěstí je taky hovado!!

Krátká alegorie na zhovadilost onoho abstraktního pojmu štěstí. Ačkoli už jsem v životě párkrát měla ten pocit, že si na mě zrovna usedá, zřejmě si spíš jen tak poposedlo, ale aniž by ze slovesa sedět učinilo dokonavé sloveso, tedy posadit, to ne, to spíš jen tak poposedlo, zamávalo nade mnou zadkem a zase frčelo jinam - na většího vola! Těch je totiž požehnaně...
A pro příklad není nutné chodit daleko. Jeden ukázkový navštěvuje stejnou fakultu, stejný ročník, totořný obor a bohužel tutéž seminární skupinu. Nebudu se rozepisovat o všech jeho ,,zprdeláckejch klikách", jimiž byl za dobu našeho studia obšťastněn. Zmíním jen jedinou. Ten kretén nesplnil jednu z podmínek pro klasifikovyný zápočet z povinného předmětu, protože je neschopný idiot. Všech zbylých 29 studentů ze skupiny podmínku splnit dokázalo, pouze tento vůl nikoli. A postih? Pokud se, drahý/á čtenáři/ko, domníváš, že nebude mít možnost napsat si zápočtový test a zápočet mu nebude udělen, mýlíš se! Hošánkovi to projde, protože je, chudáček malý znevýhodněný, až z Krkonoš. Wtf? Pochopitelně, že z Krkonoš nedojíždí (i když při jeho IQ bych se tomu nedivila), bydlí v Praze na koleji. Stejně jako studenti pocházející z Moravy či z jižních Čech. Čím je krkonošská krajina tak výjimečná, že tamější obyvatelé nemusí splnit úkoly, které ostatní plnit musí, jsem doposud nepochopila. Vzhledem k tomu, že ostatní studenti z Brna, Sušice, Olomouce či z Plzně podobné výhody nemají, vzdálenost tou zvláštností zřejmě nebude! (Ostatně, pak by se nároky na studenty musely odměřovat podle vzdálenosti bydliště, a v takovém případě bych asi jela studovat na Slovensko.) Jediné, co mě napadá, je to, že na horách maj holt chudáci větší zimu, a tak se u nich ignorace, blbost a neschopnost toleruje, narozdíl od studentů pocházejících z nížin. Anebo - a to je nejpravděpodobnější - si zase štěstí někde dřeplo, a kde jinde by se mohlo štěstí posadit než na volovi! Svůj k svému...

Stěhuji se do Krkonoš!!
P. Bloody
nekorunovaná