Just LIVE like there was no tomorrow!!

Říjen 2010

Retired Extremely na pi*u

27. října 2010 v 13:44 | P. Bloody |  Pseudorecenze
V rámci filmového semináře mi byla dána velemožnost zhlédnout nový americký ksindlácky film RED. V pondělí, při čekání na tramvaj, která mě z nádraží odváží k fakultě, jsem viděla plakát, který má za úkol nalákat lidi, aby zaplatili hříšnou sumu za lístek do kina a pak dvě hodiny čuměli na něco, co nemá cenu ani jednoho odbytého odplivnutí.

Plakát vypadal normálně, prostě tuctovka, ,,drsná" fotka Bruce W. a kolem rudočerno, nic nápaditého, což od tvůrců těchto reklamních cárů ani nelze očekávat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco tak béčkově amerického bychom mohli na semináři vidět - o to větší bylo mé překvapení, když jsem přistála na fakultě a moji spolužáci mi tuto skvostnou novinku oznámili. V ten moment jsem si říkala, že nebudu přeci tak předpojatá, třeba to doopravdy bude mít nějakou hodnotu a já Amíkům a jejich akčním rádoby komediím křivdím. Teď už vím, že nekřivdím.

Film je skutečně uboze americký, až to bolí. Je uváděn jako komedie, což je podle mnoha lidí omluva i argument, zkrátka důkaz, že film je PŘEKAVAPIVĚ DOBRÝ (co prosím????). Není dobrý a překvapivě už vůbec ne, leda v případě užití ironie silné jako Absinth...


Kdo je zvyklý zabíjet čas americkými cinty bez zápletky a bez jediného náznaku ústřední myšlenky, byl zcela určitě filmem RED nadšen, avšak my, kdo čas nezabíjíme a když už, tak nějakým (alespoň maličko) užitečným způsobem, jsme po nekonečných 110 minutách, kdy nám na plátně předkládali filmaři něco, co nemělo hlavu ani patu, nýbrž pouze střeva plná pochybného obsahu, měli chuť na panáka, v horším případě ti nejcitlivější z nás museli nutně navštívit toalety a vést nemilý rozhovor se záchodovou mísou.
Celou tu příšerně dlouhou dobu jsem čekala na nějaké dějové vyvrcholení, ale to vrcholné na celém filmu, čeho jsem se dočkala, byl trapný a od prvních deseti minut stopáže filmu nad slunce i hvězdy jasný happy end.
Kromě toho, že k žádné zápletce nedošlo (pokud tedy nepovažujete za zápletku střílení deseti ultra obřími bouchačkami nápadně se podobajícími kulometu, nesmyslné jednání agentů CIA /btw. to je hodně oblíbená instituce v akčních filmech, ačkoli průměrný Američan ani neví, co ta zkratka vlastně znamená:D/ proti bývalým agentům, kteří pochopitelně vyhrávají i navzdory mnohanásobné přesile - jak překvapivé! Současné agenty nikdo střílet neučí, zato ti bývalí mají asi dar od Boha), mě na filmu iritovaly ty šíleně trapné a uhozené herecké kýče typu: naprosto klidná a vyrovnaná drsňačka, předávající agentovi příkaz někoho zlikvidovat, se po oznámení úkolu maximálně ,,zle" zeptá: ,,Is there any problem?" - a tvrďácký agent se na ni tvrďácky podívá, udělá šíííleně dramatickou pauzu a nakonec úplně nejtvrďáčtěji vyřkne (zbytečně hlasitě) ,,No!" - WTF :D
Po stručném vyjádření mých znechucených poznatků nahlas mi bylo ostatními diváky řečeno, že tohle měla být přeci parodie, proto použili ty kýče ve stylu drsných pohledů a zlogangsterského černého humoru. To jsem také pochopila (tedy po první minutě jsem v to spíš doufala), ale prvky parodie jako jsou třeba v snímcích Scary movie (tedy typicky americký styl parodování) zde nebyly. Tím chci říct, že v případě Scary movie je vám jasné, že si z milé Samary dělaj dost slušnou bžundu, stejně jako z Eminema a jeho 8 Mile, člověk během několika sekund pozná, že se jedná o zesměšnění několika filmů naráz. Ovšem v případě RED jsem se chvílemi dost silně obávala, že to je myšleno vážně. A to je na tom to nejhorší - midlení se, střílení, podřezávání...? Má opravdu smysl parodovat tyto ,,vrcholné" znaky akčních filmů tímto stylem? Měla to být sranda, vážně? Tak proč si tam navzájem prostřelovali hlavy a tvářili se u toho jako vítězové desetiboje? Vždyť přesně to se děje i v ,,neparodovaných" akčňácích, tedy dělo se to v nich tehdy, kdy jsem takový film naposled viděla, což bylo, pravda, už hodně dávno, nicméně nedomnívám se, že k nějakým velkým změnám v tomto žánru došlo.

Z celkového pohledu má film opravdu dost mizernou úroveň, a to jak ze stránky ztvárnění, tak hereckých ,,výkonů". Myslím, že člověk nemusí být studovaný scenárista na to, aby napsal scénář filmu RED, jsem bohužel přesvědčena, že natáčet dva lidi, jak se navzájem snaží zabít, není nic, co by nezvládlo dítě školou povinné a o náročnosti tohoto filmu na herce nemůže být žádných debat, neboť žádná taková náročnost neexistuje! :D tvářit se drsně a držet bouchačku umim taky, zbytek zmáknou kaskadéři, takže nevím, jak vy, ale já si jedu přivydělat nějaký ten milionek do Hollywoodu! Dokud se totiž lidi budou na shity jako je RED a spol. dívat, budou takové štěky vydělávat a kinematografie se jich nikdy nezbaví - a dokud se jich nezbaví, nezbude mi, než zůstat u názoru, že kinemotografie je pseudokultura... škoda.

Elita národa... naozaj?

15. října 2010 v 21:02 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Elita národa.. ach, jak překrásně a hrdě to zní. Není divu, že si tak chce dnes říkat každý (druhý). Elitou národa se častují studenti vysokých škol. Rádi se tak nazývají sami, často jim jejich statut připomínají i profesoři, já sama jsem se podobného označení dočkala v brožuře pro studenty prvních ročníků, která mi byla předána na zápise. Taková nálepka zahřeje u srdce, ale teď na to srdce přiložme ruku - jsou opravdu VŠICHNI studenti VŠECH vysokých škol elitou národa? A proč by vlastně měli být takto nazýváni?

Já sama jsem studentka vysoké školy, avšak za elitu se automaticky nepovažuji. Důvod je jednoduchý - zdaleka jsem neabsolvovala, nedokázala jsem žádnou schopnost, která by zaručovala, že jsem ve svém oboru schopná nebo snad dokonce výjimečná, tudíž nazývatelná elitou. Nikoli studenti, nýbrž absolventi vysokých škol jsou onou elitou - ti, kteří dokáží sudium absolvovat bez kiksů, ti, kteří se po dvou semestrech nerozhodnou, že je  to vlastně ,,zbytečné", ti, kteří prokázali, že problematiku zvoleného oboru ovládají - ti jsou elitou. Nebo ne?

Ze studentů žádný národ prospěch nemá, úspěšně složené přijímací řízení zdaleka nemusí odhalit ,,elitní" obyvatelstvo. Už z takových důvodů, že někdo, ač inteligentní, by studium prostě existenčně nevzládal anebo proto, že nám intelektuálové utíkají do zahraničí a naopak na našich vysokých školách studuje mnoho cizinců... apod. A když už se tak vesele navážím do přijímacího řízení, nemohu si odpustit rýpnutí do technických škol, které přijímají studenty na základě přihlášky podané v řádném termínu (VŠCHT a spol.), kde tedy ani přijímacím sítem nebyla proseta ona pseudoelita, tudíž se elitou národa může (alespoň první semestr) honosně nazývat každý, kdo se přihlásil. Tak, kde je ta národní elita, přátelé? V absolventech! Bakalářích, magistrech, inženýrech, doktorech, docentech... .
No jo, ale těch vysokých škol, co ,,produkují" vzdělance, je více. A jsou veřejné a jsou soukromé a teď.. teď babo raď, zda jsou si absolventi soukromých a veřejných vysokých škol rovni?!
Sama to posuzovat (naštěstí :D) nemůžu, jelikož jsem žádnou soukromou vysokou školu nestudovala a studovat nikdy nebudu, na veřejné vysoké škole jsem příliš krátkou dobu na to, abych vyvozovala soudy o úrovni výuky na ní, hlavně nemám s čím porovnávat, jelikož je to moje první (a doufám, že ta jediná) vysoká škola, na níž mi bylo umožněno se vzdělávat.
Za to páni profesoři a paní profesorky na naší fakultě (a nejspíš i univerzitě obecně) mají na soukromé vysoké školy  poněkud vyhraněný názor, což soudím podle uznávání zkoušek z přibuzných či stejných předmětů. Zkrátka a jednoduše nám bylo řečeno, že s uznáváním absolvovaných předmětů na veřejných školách nebude problém, avšak ze škol soukromých to problém je. Na jednom předmětu pan přednášející rovnou prohlásil, ať to na něj se soukromými vysokými školami ani nezkoušíme. Na tomto názoru mě zaujalo nejvíce to, že přímo profesoři fungující na veřejných VŠ přednášejí i na těch soukromých - a pak jsou schopni razit tohle. Já si to umím vyložit jen náledovně:
  • profesoři na studenty soukromých škol prostě kladou nižší nároky než na studenty jejich, řekněme, mateřské fakulty veřejné VŠ a obecně se to ví, proto je pak uznávání zápočtů a zkoušek z daných předmětů na veřejné vysoké škole poblém
Otázkou je, proč tedy přednáší i na soukromých školách, pokud vědí, že nároky jsou nižší? Snad z toho důvodu, že na té sokromé škole dostanou přeci jen vyšší plat? (ještě aby ne, když ,,elita národa" vyplivne za semestr 25 000 corone!) A jaké to mají svědomí, když potkávají na ulici dva papírově stejně vzdělané bakaláře, akorát jednoho z veřejné vysoké školy a druhého ze soukromé, o nichž tedy musí vědět, že jejich vědomosti a úroveň vzdělání jsou stejné opravdu jen papírově? (To musí mít skutečně kachní žaludky... já bych to asi neustála!)
Jakápak elita jsou tito studenti a absolventi?

Mít vystudovanou vysokou školu je dnes trend a hrozí, že stejně, jako byla degradována maturita tím, že dnes může dostat maturitu i zedník nebo číšník, bude degradováno i vysokoškolské vzdělání. O tom, že je u nás v republice možné zakoupit si doktorát jako šišku salámu i na veřejné vysoké škole, se snad nemusím zmiňovat. Netvrdím, že je tomu tak všude. Netvrdím, že vzdělání ze Západočeské univerzity je méně kvalitní než z Univerzity Karlovy, protože mi to nepřísluší a protože k tomu nemám důvod. Ale v zájmu samotného národa, v zájmu tužby národa po intelektuální elitě, buďme ve střehu a nedovolme, krucinál, aby státnice zaznamenaly stejný pokles jako maturita! Dohlédněme na to, abychom měli skutečnou elitu - třeba tenčí a ne příliš početnou, ale opravdovou!

The first "full" school week is over now!!

7. října 2010 v 16:24 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Tím plným týdnem myslím tedy to, že začal tak, jak měl - v pondělí - a skončil také tak, ja měl - dnes, tedy ve čtvrtek. No, my novinářské lemry z UK prostě v pátek do školy nechodíme, neb je nás v pátek pro školu (asi?) škoda.. néé, že bych si snad chtěla stěžovat:D
Minulý week jsme odstartovali ve středu, takže toto byl první opravdu plně úplný a úplně plný týden výuky. Nevěřili byste, co jsem všechno provedla! Shrnu to asi následovně:

A)
pila jsem pivo a Bloody Mary - ale ne, nebojte, nikoli naráz, to by to dopadlo... každopádně ani jedno z toho s nikym jiným než se svými současnými spolužáky pít nebudu. Jak snadné je založit novou tradici..
Vlivem jednoho jediného půllitru piva jsem se vracela na přednášku české literatury krapet přiopilá, no bodejd, vždyt jsem to pila nalačno.! Ale zápisek z přednášky mám, což znamená, že jsem neusnula a chmel mě nepoložil, ať žiju!!

B)
zapsala jsem se na filmový seminář! Já, která považuje konematografii za pseudokulturu a všem, kdo jsou schopni zabít dvě hodiny života tím, že čučí před plátnem na plátno, jsem se vysmívala do ksichtů, jsem zapsána ve filmovém semináři. No a? Jsou to dva kredity k dobru! Jak jinak bych je asi získala? Povinných předmětů mám jako sra*ek, takže povinná účast na nich mi absolutně znemožnila dobrovolnou účast na volitelných - ale tenhle seminář je pozdě a do rozvrhu mi zapadá... ať žijí kredity!

C)
navštívila jsem studentskou kolej na Hostivaři - musí to bejt naprosto skvělé tam bydlet. Naprosta pohodka (internet sice funguje jen tehdy, kdy si za něj připlatíte, ale s tím se musí počítat..) nikdo neprudí, seminárku si tu nenapíšete o nic méně pohodlně než doma a večer můžete vypadnout jak uvážíte za vhodné. Nemusíte se jak kreténi kodrcat domu hodinu v přetopeném vlaku, který stejně chytne ráno vždycky minimálně desetiminutové zpoždění, takže do školy velmi často dobíhám s jazykem na vestě. A doma? Jediné pozitivum je moje vlastní postel. Ale co z toho? Nemůžu tady nic říct, abych zase nebyla za kreténa nebo zjebána na tři doby, protože jsem úplně dementní a k ničemu. A když už začnu mluvit, stejně mě nikdo neposlouchá, to by mi na koleji bylo statisíckrát líp! Ať žijí studentské koleje!

D)
v (ne)poslední řadě jsem také studovala, že... a bylo toho zase hafec. Na fakultu jsem se těšila snad ještě víc než tenkrát jako prvňáček do základky, říkala jsem si - teď se bude každý den něco dít, každý den bude přínosný - a jo, je to tak, nudu dokázala žurna krásně vytlačit z mého života bez pardonu a bez okolků, pořád musím nebo můžu něco udělat, mám plno úkolů, ale i přesto nějaký ten volný čas, co si vyšetřím, a taky pauzy mezi přednáškami, které slouží nám, prváčkům, k poznávání ostatních studentů a vůbec k socializaci a přespolním částečně k poznávání Prahy.
VIVA FSV!

Hloupý je jen ten nedostatek finančních prostředků, dojíždění, stravování, učebnice - na to na všechno mi naši dali pouhých 300 kachlí na měsíc. A náš kouzelný rozvrh mi zaručuje, že pokud chci splnit všechny písemné práce a prezentace v termínu a mít alespon trochu času na italštinu a na vídání svých místních kamarádů, žádnou práci neseženu. Pokud se toho všeho vzdám, pak ano, ale...
Dneska jsem neměla ani na to, abych šla s holkama do menzy, páč jsem objednaná do kadeřnictví (ne, to není žádný ,,hvězdný manýr", vlasy mi na hlavě rostou jako dříví v lese už dva roky..ano, dva roky jsem v kadeřnictví nebyla, takže je to vážně nutný :D), což znamená, že si další měsíc k obědu dám tak maximálně rohlík a budu doufat, že hlas mého žaludku nebude narušovat odpolední přednášky.
Pak zase dostanu tři stovky, avšak kupon na vlak mě stojí 440, takže někde budu muset zchrastit 140korun (nemáte náhodou volnejch...?) a hned v prním termínu běžet na studijní a poprosit slečnu referentku o formulář na zažádání o zázračné ubytovací stipendium (drahá univerzito, děkuju, děkuju, děkuju, že něco podobného vedete!V případě opačném bych asi jezdila do Prahy na kole). Co se prospěchového stipendia týče, dost pochybuji, že na něj někdy dosáhnu :(

Z P. Bloody je sociální případ chudého studenta, který nechce žít doma s rodiči. Tolik závidím spolužákům z Plzně, Olomouce, z Klatova... jenže jim holt rodiče přispějou víc než jen třemi kilíčky měsíčně. Já bych kolejné nebo nájem prostě neutáhla ani kdybych se zbláznila. Tedy utahla, ale za předpokladu, že bych ukončila studium. A to radši zdechnu! Faculty of social sciences is the BEST faculty EVER!!

Jako každý konec školního kolotoče, i nyní se chystám prošacovat blogy ostatních a zjistit, zda se někdo má stejně prďácky a na prd současně jako já. 
Ať žijeme...

Džíny a tričko

2. října 2010 v 16:50 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Ale ne, nebojte se, nedala jsem na dráhu tzv. ,,dívčích blogísků" a nebudu udělovat žádné rady ohledně toho, jaký stříh džínů aktuálně letí a s jakým typem trička je vhodné je kombinovat.
Toto téma  Džíny a tričko mě napadlo po přečtení čtenářské diskuze pod článkem jakési amatérské modní policie, autorka byla, tuším, studentka oděvní školy. Což není vlastně ani tolik důležité, zkrátka komentovala oblečení všemožných célebritek a rychlokvašek. Někdy kladně, někdy vůbec ne a občas se jim přímo vysmívala. Pod jedním z jejích článečků se objevil komentář jakéhosi pána, který se vyjádřil následovně: ,,Vážně vám ženským nezávidím - ráno musíte vstát brzo, abyste si udělaly obličej, to zabere tak hoďku. Další hoďku vám sežee čučení do narvaného šatníku, z kterého až po nekřesťansky dlouhé době něco vytáhnete a se slovy >Nemám co na sebe!< teprve zavřete skříň a vypadnete z baráku. A někdo tohle dilema úplně klidně vyřeší pomocí džínů a trička!"

No, typicky chlapský kydy, nic zvláštního či nového na tom světě. Čím mě to ale zaujalo, že? No, prosím, pán vyjadřuje nepokoj nad tím, že ženy chtějí vypadat zkrátka pěkně, proto ráno nevstanou čtvrt hodiny před začátkem pracovní doby (nebo školy), místo čištění zubů si nevypláchnou držku ústní vodou (a vím i o pánech tvorstva, jež ani tím v ranních hodinách se neobtěžují) a nenavlíknou na sebe to první, co jim padne pod ruku. Já teda netvrdím, že to sama někdy neudělám, ale... my dojíždějící to máme jinak:p
V tom jeho komentáři byly vlastně džíny s tričkem symbolem pro pohodáře, kteří boj o vzhled absolutně neřeší. Což není tak úplně férový. Použít džínovou tkaninu a triko jako symbol pohody a životního stylu freecoolinů je ovšem zcela běžné. ,,Nepotrpím si na módní výstřelky, nejradší mám prostě džíny a mikinu.." slyšela jsem kdysi od své exspolužačky.
Podobní ,,těžcí pohodáři" asi netuší, jak ohromným módním hitem džíny byly za dob puberty mojí mámy- a vydrželo jim to až do dnešních dnů. Kdo tehdy neměl džíny, byl totálně trapnej. Nejdřív mrkve, pak obrovské zvonáče, které nosili i zástupci mužského pohlaví, a po nějaké době zase roury. Ale pořád to byly džíny. Kdyby si už za mých telecích let vzal někdo jiný materiál než dřínový, byl zkrátka naprosto divnej a OUT! Dnes už je tolerance materiálů úplně jiná (díkybohu za ty dary :D), ale džíny jsou klasika, těmi nikdo nic nezkazí, protože jsou nesmrtelné. Takže použít jich jako symbol módních chlaďasů je svým způsobem vlastně nesmysl.

A na stranu druhou... vážně nevím, co je tak hrozně špatného na tom, když si na sebe někdo umí obléci i něco jiného, než zkrátka džíny, triko a mikinu. To, že někoho nebaví vypadat jako šedá myška a rád vyniká, nemusí přeci znamenat, že celé večery vysedává nad módními magazíny a veškerý svůj volný čas (nebo valnou část z něj) tráví v nákupních centrech.
Ale co, nechme ty ,,těžké pohodáře a freecooliny" jejich džínům a volným trikům, každý holt nemá odpor k zániku ve všední šedi...

Ať žijí džíny a všechny ty úžasně praštěný doplňky a modely, co s nimi lze kombinovat... (je libo vytahané tričko...?)