Just LIVE like there was no tomorrow!!

Červenec 2010

Virus Pisálek opět na scéně!

24. července 2010 v 13:38 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Achich ouvej, mě jednou to psané slovo zabije, ano, zemřu na pisálkovskou horečku. No, dobré alespoň vědět, že to nebude nijak zlá smrt:)
Poté, co jsem strávila šňůru dní zahrabaná v literatuře, jsem opět chytla virus jménem Pisálek.
Pisálek je důkazem toho, že se nic nemá přehánět - a to platí i o dobrém čtení. Uchvácena příběhy světových i českých autorů jsem se jednoho krásného rána probudila a ,k mému překvapení i děsu, jsem nebyla sama! Bylo tu ještě několi dalších lidí. Nebyli skuteční, viděla a syšela jsem je jenom já. Snažila jsem se zjistit, kdo to k čertu zase je, protože, abych byla upřímná, já se Pisálkem nakazila v průběhu mého středoškolského stuida už mnohokrát. Ne vždy byla ale nákaza tak silná, že jsem viru propadla. I tak ale po mém pokoji už chodila mnoho různých postav - obyčejných lidí s neobyčejným příběhem a všichni chtěli, abych jejich story hodila na papír, nebo spíš do compu... a je to tady zase!
Dovolím si to trochu upřesnit.

Pisálek
Jak už jsem se zmínila, Pisálek je virus. Je obvzláště nebezpečný v té podobě, v jaké se vyskytuje u mě. Napadá mozek, drazí přátelé. A jak víme, mozek je centrum, takže je v mžiku napadeno v podstatě cele tělo. Nemůžete spát, nemůžete jíst, pořád jen myslíte na to, co prostě musíte napsat, musíte!
Jak se vždycky nakazím, to nevím, vážně. Někdy je to smršť přéběhů, silných příběhů, které prostě poplaší moje neurony a bum - Pisálek je tu!

Jeho zákeřnost spočívá v tom, že se mnou najednou existují lidé, kteří ostatní nevidí. Chodí za mnou, všude vdím jejich stín, stojí na protějším chodníku,když přecházím silnici, lezou mi do snů a našeptávají mi: ,,Musíš napsat náš příběh, musíš napsat náš příběh... Napiš to!"
Takhle mě navštěvovalo už mnoho osob s různými jmény. Všichni chtěli vidět jejich příběh napsaný a pak teprve byli ochotni zmizet. Tímto způsobem jsem se zbavila rozjívené Liliany i noční můry Whatsername. Jednou dobou (mrchy, zrovna před maturou!) se mi do přízně vetřela nešťastná Petra se svým nevlastním bratrem Jirkou a zoufalá dívka jménem Moona. Ani příběh Petry a Jirky, ani ten Moonin není dokončen. I přesto se ale nakonec vytratili a nechali mě věnovat se učení. Stejně si ale myslím, že je jen otázkou času, kdy se opět vynoří a začnou mě terorizovat :D
Každopádně teď je to skupinka lidí, kteří mě dohánějí k šílenství a ke klávesnici. Nejagresivnější z nich jsou Týna a Mirek. Oba jsou mi pořád v patách a prosí, ať nenechám jejich příběh na smetišti múz. A já jim slíbila, že nenechám. Je to sice všechno teprve na začátku, teprve se seznamuji s jejich příběhem a snažím se ho co nejlépe zachytit, ale doufám, že až ho dokončím, opustí mě se stejným úsměvem, jako ti před nimi...
I když se musím přiznat, že když s někým trávíte tolik času a píšete jejich příběh, ti lidé se zdají čím dál tím skutečnější, bližší a bližší... a třeba po Whatsername se mi nakonec i docela stýskalo:)
Tak uvidíme, jak dopadne takhle partička s Kristýnou a Mirkem v čele!

Moje pisálkovská posedlost má zatím jen takový jednoduchý, okrajový název - Ráj, ačkoli život těhle mladých lidí má k rajskému stylu hodně, hoodně daleko...

!

Pro lepší spánek

11. července 2010 v 23:24 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Je mi vedro. Ano, není to nikterak zajímavá informace, souvisí s ní však skutečnost, že nemůžu usnout :( potím se jako prase mžourám na obrazovku mojí Žofinky (pro nezasvěcená - to je muj notebook..) a poslouchám osvědčené songy - moje mp3 se totiž po roce opět rozeběhla, zrovna ve chvíli, kdy ji chtěl táta odvézt k reklamaci, neb za měsíc končí záruka a doposud jsme sek tomu jaksi nedostali - a hele, ona, mrcha, čekala, až odmaturuju a udělam přijímačky :D to ji nedaruju! Teď jí nastane vojna!

Létají tu komáři.. nevidím je, ale SLYŠÍM je! Ty svině přeřvou i Petera Naggyho a Green Day (zvláštna kombinácia, šak?). Místo toho, abych se jala ty odporné bodavé obludy zabíjet, pozoruji svůj vypnutý mobil - on se velmi rád vypíná sám od sebe, často si bere neplacený volno a ještě radši odmazává kontakty. Tentokrát jsem ho ale na dovolenou poslala sama. A co? Je to vysloužilec, zaslouží si volno.. A já si zasloužím čas na to, abych se uklidnila. Všici mi teď akorát tak můžou, že? Mobil zapnu teprve tahdy, až mi zavolá Miro Šmajda nebo Obama s naléhavým vzkazem pro české podsvětí.. (ha, melu píčoviny, už se mi taví mozek) jo a ještě zítra ho zapnu, kvůi Míšině oslavě narozenin, které se slavnostně účastním a ROZHODNĚ pojedu autobusem, zabír se Marininým přítelem v autě? Oh, děkuji, ale počkám ještě na ten hovor s Obamou.

Právě jsem měla skvělé deja vu. Fuuuj, humus!

Pipéš!

Svoj život prežil v podnájme, sám a bez ženy.. ááách

Lordi naživo zostanou nesplněným přáním, Epica taktéž, na MoR se nejede (jak se má člověk, když má kolem sebe spolehlivé přátele, to je k nevíře..) a hned tak někam se taky nepojede - vstupenka stála 1400 a teď si s ní mohu vytapetovat. Prostestně jsem peníze, určené na dopravu do Vizovic, utratila za dárek Míše. Nebylo to zas tak závratné množství, protože ještě jsem si musela něco nechat na ptratu za občerstvení během slavení. Chudák Míša v tom lítá dosti nevinně, tudíž je od mé zloby osvobozena.
Ale nemyslete si, já se VŮBEC na ostatní NEZLOBIM, přece! No, člověku se nemohou věci dařit trvale, takže zatímco já, přijatá na vybraný (a musím se pochlubit, že žádaný) obor na UK teď asi podle nepřijatých nemám nárok užít si prázdniny. FAAJN!!!! Vůbec se NEZLOBIM a vůbec nemam chuť nafackovat prvnímu, na koho narazim.
Počasí by bylo ideální, účinkující kapely (až na výjimky) také, jenomže koho zajímá, že JÁ chci někam vyrazit, nemám nárok, byla jsem přece přijata, svoje štíro mam aý do října vybraný.
Ostatní mají nárok odmítat, já však nikoli. Já jako TROTL vždy posloužím, ale když jde řada na mě, je to samý ,,Když já tohle" a ,,Když já tomhleto.." JDĚTE DO PRDELE, PŘÁTELÉ!!

Myslela jsem, že se mi po napsání techto slov (mysšleno poslední slova psána capslockem) uleví, omyl je však pravdou, měla bych si odběhnout to zařvat. Nechci se mi odbíhat, zadek se přitavil k židli.

Dále miluji slovenštinu, dále podléhám slovenským veršům a haluškám. Budu si tam muset zajet na ty pravý slovenský. A SAMA!! Už s sebou nikoho nechci.. lyžovat pojedu sama, stejně se podlomim v kolenou před prvním Slovákem, který na mě promluví a usměje se, pokud přidá nějakej kompliment, jsem jeho ve vteřině. Tak na co doprovod?

Ty prázdniny si podělat nenecham, budu se snažit chovat vyrovnaně (tzn. své cholerické záchvaty budu držet na uzdě, a když už přijde, pokusím se je zmírnit na hlasitost maximálně 100decibelů a sůj slovní projev omezím (doufam) na 10 sprostých slov na větu jednoduchou.)

S konečnou platností tedy:
  • pro můj mobil zítra končí na čtyřiadvacet hodin čas volna (určitě na mne vypadne sto vyčítavých zpráv a obdobný /nebo větší/ počet nepřijatejch hovorů.. HAHA, to byl VTIP! Nevypadne nic, a kdyby přece, tak to nespíš bude SMSka od operátora), z důvodu mého účastnění se na narozeninové slávě.. možná přijde i Michael Jackson....
  • dávám si pauzu od ,,přátel".. all of them, including the innoncent
  • odcházím vydelat těch ztracených čtrnáct stovek (ať žije přiznání k DPH a drobní živnostníci)
  • zahajuji nervovou terapii slovenštinou a Green Day (teď mě napadá - co kdyby se Billie naučil slovensky? Bylo by to nepochybně hrozně sexy..)


BTW, Radek John by mohl přestat vést velikánské řeči o tom, koho vyhodí a co zavede.. začíná mě to srát. Ať začne, sakra, taky neco dělat, jinak mu s chutí nakopu jeho investigativní zadnici! A že si ho jinak vážim.. rozhodně víc než Kalouska!


Kdo mě v posledním týdnu nestihl nasrat...? PŘIHLAŠTĚ SE! OKAMŽITĚ, JINAK ZA SEBE NERUČIM!


P.Bloody, která se na nikoho nezlobí a nikdy se nezlobila, JASNÝ?

Solidní prča, vlastně hudební dotazník

5. července 2010 v 16:32 | P. Bloody |  Nezařazeno
Celý tento dotazník spočívá v tom, že si prostě necháte náhodně přehrávat veškerou hudbu, kterou máte v počítači - prvních dvacet přehraných odpoví na následujících 20 otázek (je to vážně sranda :D)

1) Když se tě někdo zeptá ,,Je tohle dobré?" odpovíš:
Further Away - Evanescence
takže jinými slovy - do dobrýho to má ještě daleko :D

2) jak bys popsala sebe samotnou?
The Sound of Silence - Simon and Garfunkel
domnívala jsem se, že mě můj noťas Žofka zná líp a už z důvodu nadměrného užívání Media Playeru ví, že ticho NESNÁŠIM..

3) Co se ti líbí na mužích?
Unbreakable - Westlife
jestli to má znamenat, že jsou to nezlomní drsňáci, tak.. sorry, Žofka, zase vedle

4) Jak se dnes cítíš?
She´s a Rebel - Green Day
zrovna dneska ani ne..

5) Jaký je smysl tvého života?
I´am a Rock - Simon and Garfunkel
:D:D nevim, nevim.. zrovna životní smysl? To bych to zase nepřeháněla..

6) Jaké máš motto?
The Forever Momentes - Nightwish
na tom i něco bude...:)

7) Co si o tobě myslí tvoji přátelé?
The Pharaon sails to Orion - Nightwish
jooojo...?:D tak to mam respekt teda:D

8) Co si o tobě myslí tvoji rodiče?
Mamma Mia - ABBA
:D super

9) O čem hodně často přemýšlíš?
Oh my love - Yellowcard
kdybys nekecala :p

10) Co je to 2+2?
East Jesus Nowhere - Green Day
Žofka si asi neumí dát dvě ke dvěma :D

11) Co si myslíš o svém ex?
Can´t buy me love - The Beatles
tak to sedí..:) no, Žofie, chytáš se!

12) Co si myslíš o osobě, kterou miluješ?
Dear Mr. President - Pink
:D:D já protestuju :D

13) Jaký je tvůj životní příběh?
Sweet Children - Green Day
svym způsobem to sedí, ale spíš jen díky interpretovi :D

14) Čím chceš být až vyrosteš?
I´m not your toy - La Roux
takže sumasumárum, asi budu šéfovat ;D

15) Co si myslíš, když vidíš osobu, kterou máš rád?
Saving me - Nickelback
to je hezký..:)

16) Co ti budou hrát na pohřbu?
Evidence - Katatonia
koho jinýho, než Katatonii, že..

17) Jaké máš koníčky?
Meet you there - Simple Plan
mluví za vše..:)

18) Z čeho máš největší strach?
Breathe no more - Evanscence
pravda, pravda..

19) Jaké je tvé největší tajemství?
Skipalong - Lenka
to má bejt to velký tajemství, jo... csss!

20) Co si myslíš o svých přátelích
Even in death - Evanscence
jestli si to vykládám dobře, tak se Žofinka trefila;)

29. 6. 2010

2. července 2010 v 21:34 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Nechápu, co se to najednou děje, že mám pocit permanentního štěstí! V úterý jsem opět trpěla emočním průjmem, to když se na podium vyřítili Green Day v celé své kráse, nadopovaní energií a s úsměvem na tváři. Ačkoli jsem vždy odsuzovala hysterické fanynky, neubránila jsem se drobnému záchvatu - ale mějte pochopení, naposledy tu byli před pěti lety a v té době mi bylo 14let, maminka mě za žádnou cenu nechtěla pustit a ty peníze taky nebyly... A teď, když přede mnou stáli, zavalila mě ohromná vlna štěstí. Jak dlouho jsem je chtěla vidět na vlastní oči! A byli tu, všichni tři. Úplně obyčejní, ale přesto výjimeční lidé. Nevím, jak bych tenkrát dopadla nebýt jejich hudby a textů. Možná úplně stejně, jen bych prostě neuměla anglicky, protože tím hlavním pohonem mého zájmu o angličtinu byla právě hudba a zejména Green Day. Zatímco mým spolužákům činilo značné problémy vysoukat ze sebe jednoduchou anglickou větu v přítomném prostém čase, já usínala se sluchátky na uších a pobrukovala si s Billiem, nachávala se ukolébat a snažila se zapomenout.
Jak by kdyby, to je zbytečné řešit. Dnes už jsem někdo úplně jiný, ale Green Day jsou jmenovatel, který zůstane, ke kterému se budu vždycky ráda vracet.
Na koncertě bylo mnoho lidí o pěknou řádku let starších, než jsem já, pro které Green Day znamenají nejspíš celé jejich mládí. Pro mě jsou Green Day symbolem celé puberty, mých zlatých telecích let. Dá se říct, že v nejhorším období té podělané anorexie mě vedli oni, oni určovali, jakou cestou se vydám, kde a v čem se najdu. Každý puberťák touží po sebeurčení. A když ho ještě k tomu nazvou bláznem a posílají ho na psychiatrii, touží po tom najít svou cestu ještě o to víc. Chtěla jsem mít život, za který bych se nemusela stydět, ale materialistou jsem se rozhodně stát nechtěla, moje cesta byla přesycená emocemi a bojem - za všechno, co jsem kdy chtěla, jsem bojovala a zvykla jsem si, připadá mi to tak správné, v životě nic zadarmo nechci. Z anorexie jsem se vykřesala. I to byl těžký boj, věru těžký, vrátit bych to nechtěla ani náhodou!
Důležité ale je, že jsem to zvládla, nikoli díky pravidelnému vážení a domluvám psychiatrů, ti hlavní zachránci byli Green Day a Ona, moje ,,zelená" kamarádka.
Oni tu stáli jen několik metrů od mě a Aduš byla hnedle vedle, naplácla na mém rameni, jelikož lidé se tlašili ze všech stran, dupali mi na nohy a naustále mi někdo při pozvednutí rukou do vzduchu bral s sebou moje vlasy. Ale vážně mi to bylo jedno!Vždyť tam byli Green Day. Bylo zvláštní je takhle vidět. Myslím nevyretušované z fotek a skutečné. Nebudu lhát, zestárli, od té doby měl čas pět let na to, aby se jim obtiskl do tváří a on to udělal. I já zestárla, je nám teď o pět let více, mnoho se změnilo. Já stihla dokončit střední školu a složit přijímací zkoušky na snovou univerzitu, Green Day vydali nové album a měli za sebou již jedno turné 2009. To album bylo ohromnou vzpruhou, moc dobře di pamatuji, jak jsem poprvé slyšela ty skladby a byla naprosto nadšená. Green Day se skokem vrátili do mého života a já doufám, že hned tak neodejdou.

Při skladbě Give me novacaine jsem se okamžitě rozbulela, protože se mi vybavilo, čím jsem tenkrát procházela. ,,... give me a long kiss good night and everything will be alright.. tell me that a won´t feel a thing.."
Naopak Stuck with me, Minority nebo King for a Day mě hrozně nakoply, nejvíc ze všeho jsem si ale přála slyšet Basket Case, Redudant a Welcome to Paradise - té poslední jmenované jsem se nedočkala, nicméně zbylé dvě zahráli a zazněla spousta jiných songů, z čehož mě nejvíc asi nadchly Maria a Extraordinary Girl. Jo a nesmím zapomenout na Hitchin´a Ride - to bylo taky řádění, zejména pro moje hlasivky :D
MILUJU JE! Mezi šťastlivici, které vytáhli k sobě na stage jsem pochopitelně nebyla, jelikož jsem se nenacházela metr od podia, ba ani 3 metry, těch metrů mohlo být tak 20 - ale můžu být ráda, že jsem je viděla, taky jsem mohla skončit 50 metrů od nich a vidět hotové... víme co.
Ze tří ultrašťastlivců si Greeni sestavili něco jako revival, slečna, která hrála na kytaru, s ní nakonec i odešla, Billie jí ji prostě věnoval, asi ho svým výkonem uchvátila :D Já si celou dobu dělala zálusk na šátek, co měl ležerně uvázaný kolem krku, ale nevyšlo to, no...:( tak přístě;)
Rozhdoně nelituji těch vyřvaných hlasivek, znecitlivělých chodidel a spálené kůže (sluníčko pralo ze všch sil...) a jediné koruny, kterou jsem invesovala do prvnozónového lístku (a že těch korun nebylo málo:D). Ten koncert byl špička! Docela by mě zajímalo, co se stalo s tou českou vlajkou, kterou BJ přinesl, zamával s ní a pak ji spustil kamsi dolů.. obávám se, že byl tento státní symbol zneuctěn horlivými fanoušky - tedy roztrhán..
Jsem prostě hrozně šťastná, že jsem tam mohla být.. Kdykoli si teď ale pustím nějaký song, který se hrál na koncertě, chce se mi brečet, protože je to pryč, Green Day hráli včera v Německu, dnes putují dál. Do Prahy se jen tak nevrátí... nějakou dobu jim bude trvat vydání nového alba, na Prahu by se pak určitě dostalo (jako zatím už dvakrát) v druhé linii koncertů a kdo ví jestli vůbec..
Stýská se mi po nich, jakoby to byli už dávní známí.. viděla jsem je jen necelé tři hodiny a stýská se mi.. nj, když člověk tak dlouho čeká a pak jsou z toho,,jen" 3 hodiny, je to asi normální... ale BYLA jsem tam a VIDĚLA a SLYŠELA je HRÁT NAŽIVO, konečně. Konečně jsem zpatřila svoje božstvo:)
A nezklamali - výbě songů byl perfektní, za necelé tři hodiny nelze zahrát celý jejich repertoár, to bychom tam byli ještě teď, ale rozhodně jsem výběrem zklamaná nebyla!
A ani po svých osobitých stránkách neselhali - Tré Cool se na stagi veselo promenádoval v podprsence a se slamákem na hlavě, Billie také nezradil, i když do kalhot si ruku šoupnul jen jednou, pokud vím, a onen oblíbený pohyb jsem viděla jen dvakrát :D A Mike? Měl pro něj již typické přiléhavé kalhoty a nátělník - a musím uznat, že s jeho postavou bych se neoblékla jinak, protože takovej zadek má prostě jedině on! Nejsem úchylná, vážně ne! Ale to nešlo se nepodívat! A ty ruce.. brala bych ho z fleku! Je něco úplně jinýho ho vidět několik metrů před sebou než na fotkách, chci říct, že naživo vypadá ještě líp a jako jediný vůbec nezestárl, asi to bude tím sportem...:)

Tak tedy na Green Dy už jsem byla.. a teď? No teď budu čekat, až zase dorazí, ne...? Doufám, že nebudu muset čekat zase PĚT LET?! Ale i kdyby.. o to větší zážitek to potom bude, no ne?