Just LIVE like there was no tomorrow!!

Březen 2010

Květy blbosti alias Školní fejeton

23. března 2010 v 17:48 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře

Dnešní školní den opět ,,nezklamal". Vše probíhalo ve svém zajetém řádu.
Ráno se několik mých spolužaček bavilo o nesmyslech všedního dne, kterým ovšem přikládají obrovskou váhu. K mé smůle - já nikoli. Za demonstrování svého, a podle mého názoru mnohem podstatnějšího problému se mi opět dostalo místo odpovědi pouze kroucení očima a obrácení zády. Budiž.
Největší frmol nastal při prohlížení a hodnocení fotek na tablo. Slepičinec se seběhl k notebooku a už bylo všude slyšet pronikavého kvokání, kterého jsem se raději neúčastnila.
Děvčata, trpící silnou sebeláskou a nutkavou potřebou se na fotozáznamech pozorovat, neměla o nic jiného zájem ani během vyučování, takže zatímco se pan profesor snažil čerstvým fotomodelkám vysvětlit, jaký je rozdíl mezi vkladem zápisu do katastru nemovistosí a vkladem záznamu, po třídě vesele putovala USB zařízení. To aby se slečny mohly kochat pohledem na sebe samé i v domácím prostředí. Mé spolužačky zřejmě usoudily, že ony samotné s květinou v ruce jsou rozhodně kvalitnějším materiálem ke studiu než přiblblé maturitní okruhy.
Nutno zmínit, že samotný akt focení dal na frak nejen vyučování, nýbrž i mé psychické pohodě a hlavně - mé nešťastné květině, kterou jsem si za účelem fotografování na třídní tablo zakoupila. Co že se jí stalo?
Inu, to bylo tak...
V pondělí ráno, kdy mi začíná vyučování teprve od půl desáté (ach my šťastní, koho doktoři osvobodili z hodin TV..), jsem, ještě ležíce v posteli, dostala vynadáno, jak si to představuji, že ještě nejsem ve třídě, když se přece fotíme, ježíšku na křížku??
Valnou radost jsem z toho neměla, ale vstala jsem tedy o hodinu dříve, umyla se, hodila na sebe nějaký ten svršek, chytla neučesané vlasy čelenkou a vyrazila směr škola. Vlastně květinářství. Už v prostorách obchodu s květinami na mě čekala první překážka v podobě paní prodavačky.
,,Vážně nechcete oranžovou? Podívejte, jak mají velké květy..."
Když se mi konečně podařilo personál v květinářství přesvědčit, že růžová gerbera je mnohem hezčí než oranžová a že ji vážně chci, vyběhla jsem na ulici a do školy dorazila s jazykem na vestě. Ještě předtím, než jsem vstoupila do třídy, jsem se dozvěděla, že ve třídě je sice účast hojná, ale květiny se vyskytují pouze 4 - což bylo dost hloupé vzhledem k tomu, že bylo domluveno, aby si každý přinesl květ dle vlastních preferencí. Tedy ve třídě sedělo téměř 30 holek, ale květiny byly čtyři, což čítá.. řekněme tak 6 okvětních lístků na hlavu. Ale budiž, můj problém to nebyl, zasmála jsem se a počala shánět improvizovanou vázu pro mou těžce vydupanou gerberu. Podařilo se. Dala jsem ji do vody, po pár mintách se s ní vyblýskla a odebrala se na toaletu, jelikož nastal další organizační a estetický problém - jedna z mých exceletních spolužaček ptřebovala zapůjčit tílko, aby byla na fotce správně krásná (ono tam to tílko nakonec vůbec není vidět.. ale budiž, berme v potaz, že mluvím o své třídě..).
Po návratu z oných prostor mě čekal šok - moje růžová, až z hlubokého skladu vyndaná a vyhádaná gerbera fuč! Po zoufalém výkřiku ,,Kde mam kytku, do háje??" padl můj pohled na fotící se spolužačku - s mou kytkou, ohnutou za ucho, se zlomeným stonkem a zmačkanými okvětními lístky. Ač jsem tolerantní a ochotný jedinec, tento skutek mě natolik rozčílil, že jsem očestovala celou třídu titulem ,,krávy vylízaný", květinu jsem dotyčné vytrhla z ruky a na nesouhlasné zvuky linoucí se po třídě jsem se otázala, zda jsou fakt tak blbý, že si snad myslí, že jsem tu kytku koupila pro kolektivní užití, zvláště po tom, co jsem dostala vynadáno za to, že jsem si dovolila nepřijít na osmou hodinu (no a ještě jim budu kupovat kytku, ne..).
Až do posledních dnů jsem se domnívala, že každý idiot ví, že kytka saje vláhu stonkem, tudíž pokud se stonek zlomí, květina dlouho nevydrží. Mýlila jsem se, jsou i tací idioti, kteří to neví.
Domnívala jsem se rovněž, že když si chci půjčit něco, co není moje, je více než vhodne se dovolit vlastníka dané věci - zřejmě to v moderní (idiotské) společnosti není nutné!
A zjištění z dnešního dne je následující - v maturitním ročníku jsou důležité dvě věci: maturitní ples a třídní tablo. No a pak možná i maturita (i když...)

Scio NSZ = objektivita, univerzalita??

20. března 2010 v 21:08 | P. Bloody |  Mýma očima..
Vlna maturantů 2010 už pravděpodobně zavalila fakulty všech vysokých škol v republice masou přihlášek ke studiu. Na fakultách je postupně evidují a rozesílají rozkošné pozvánky k přijímacím zkouškám - ne však všechny. Já osobně budu dělat ,,originální" přijímací zkoušky pouze na FSV UK. Další fakulty, kam jsem podala přihlášku, mě budou hodnotit podle výsledků národních srovnávacích zkoušek společnosti Scio. A právě do tohoto systému bych si chtěla trochu rýpnout...

Počítám s tím, že mnoho ,,géniů", kteří složili OSP s percentilem 95, se do mě začnou okamžitě navážet a tvrdit, že když jsem holt blbá, tak se nemám hlásit na VŠ, na které prostě nemám.
Na jednu stranu - dobře, podle Scio testů jsem úplnej debil, takže Masarykova univerzita je pasé. Ale na stranu druhou, verbální část jsem měla poměrně dobrou, stejně tak analytickou.. avšak mít výsledný percentil z části kvantitativní 6 (ano, čtete dobře, ne, nula tam nechybí..) znamená zkurvený celý výsledek OSP. Jako dodatkovou informaci uvádím, že se hhlásím na kombinaci politologie/žurnalistika - tak co čekáte, že ze mě asi tak může vypadnout, když mi dáte spočítat úhle v trojúhelníku?? Jak na žurně a politologii uplatním složené zlomky? Toto nejsou obecné předpoklady, to je prostě matika. Ano, matika, se kterou bojuji již od prváku, která mi zaváří až do teď a za spolupráce s paní profesorkou se mi snaží znemožnit květnovou maturitu. A nejen to, teď se kvůli matematickým (ne)znalostem nedostanu na úžasný obor na vysněné MU.
Paradoxně to byla právě FSS MU, kde NSZ ohodnotili jako ,,naprosto objektivní zkoušky" - na základě čehož nedostanete za praxi v médiích ani prd, ale vypočítat průměr ozubených koleček, to umět musíte...

Ne, já nejsem předpojatá ani zaseklá. Proti Scio testům jsem nijak nezbrojila - až do doby, než jsem se jich sama účastnila 6. 3. 2010. Upřímně mi milé testy a celá společnost Scio pořádně zahýbaly žlučí.
Verbální část musí dát každý, kdo mluví česky. Připadalo mi, že vyplňuji přijímací test na střední školu, nikoli na vysokou, ale budiž. Analytická část mě vyložině bavila, musela jsem u ní zapojovat mozek a vážně se soustředit, ale - ano, bylo znát, že jsou to zkoušky pro vysoké školy, ne pro gymnázia. A kvantitativní..? Jestli je to o logice? Je, ale často se mi stalo, že jsem se prostě zasekla vprostřed příkladu, jelikož jsem nezvládla potřebnou početní operaci - nepamatuji si úhly protější, vedlejší.. pakliže tak úplně nevíte, které operace mají přednost, tak se na tu část rovnou vyflákněte. Přemýšlet nestačí - musíte umět matematiku! To samé platí i o verbální části. Mně sice připadala směšná, ale zjistila jsem, že i tato část může být pro někoho problém (obvykle pro ty, pro které není problém část kvantitativní..). Bez citu pro jazyk je někdy krapet problém najít dvojci s nepodobnějším vztahem jako dvojce v zadání, výraz nejbližší pravému opaku slova v zadání a bla, bla, bla...
O uvažování, logickém přemýšlení a tedy jakémsi studijním předpokladu vypovídá pouze část analytická. Klidně mě lynčujte, je to tak!

Co do objektivity jsou NSZ naprosto mimo mísu. To je snad objektivní, když se někdo týden před termínem odevzdání přihlášek rozhodl podat tu svou listinu na stejný obor/kombinaci jako já, ačkoli do té chvíle o žurnalistice uvažoval jen tak v záloze nebo vůbec, a pak, co čert nechtěl, vypočte složené zlomky, slovní úlohy a už se vesele culí na vyrozumění o přijetí na základě výsledků v NSZ? Tak je to objektivní? Krom toho - co pak bude takový matematický (matikáři prominou) pařez dělat na žurnalistice, pro všechno na světě?
Tím nechci srážet kvality lidí obdařených matematickými schopnostmi, jen chci jemně upozornit na to, že žurnalistika je především o komunikaci, schopnosti vyjadřovat se, jednat s lidmi, o flexibilitě, vytrvalosti a v neposlední řadě znalosti českého jazyka po všech sránkách. Ani jedno z toho ale NSZ neprokáží a je smutné, že už si to uvědomují pouze na Univerztě Karlově.

(je také více než pravděpodobné, že lidé s vysokými percentily nikdy neotevřeli seriozní tisk, neví, kdo vede zpravodajství na ČT a o dějinách médií vědí stejné prd jako já o úhlech v trojúhelníku a pohybových úlohách...)

A zda josu univerzální? Ano, to jsou. Ale zase je tu otázka - kolik fakult opravdu potřebuje všeobecné schopnosti? Vezměme to opět z příkladu mé milované žurnalstiky - vážně k tomu, abych mohla tento obor vystudovat a později se v něm úspěšně (a reprezentativně..) pohybovat, budu nutně potřebovat výpočet průměru ozubených kol?

Proč fakulty netestují zájem o obor, oborové znalosti, ale jakousi všeobecnou schopnost doplnit do prázdných mezer ve větě doplnit správná slova, určit, jak se jmenuje Richard příjmením, kolik sklidil stromků, když se nemůže jmenovat tak a tak, může se jmenovat tak a onak, ale jedině za předpokladu, že.... (kdo psal, nejspíš tuší :D) nebo již stokrát zmíněné matematické operace?


Na závěr musím napsat, že díky drahé společnosti Scio která mě pasovala na blbečka, se mi zhroutil sen, FSS MU se připravila o nejzapálenějšího a nesvědomitějšího studenta, jakého tahle země nosí a zřídkakd použitelní géniové s příruční kalkulačkou, Matematickými, fyzikálními a chemickými tabulkami a slovníkem v kapsách teď sednou na místo, které mělo být moje - protože kalkulačka, ač užitečná věc, nemá v novinařině moc co pohledávat... ale co, stalo se...

Sbohem, jdu se oběsit. Mé parte nezapomenu poslat ns FSS MU a na ředitelství společnosti Scio - děkuji pěkně za zničený sen a sežrané zbytky sebevědomí, doufám, že těch dvanáct stovek, co mě ta šaškárna stála, pořádně prohýříte!

Vaše percentilem ponížená a NSZ znásilněná
P. Bloody

Ve víru prachu

12. března 2010 v 19:31 | P. Bloody |  Vita mia in parole
S noblesou sobě vlastní Vás zdravím, virtuální zbloudilci (či nezbloudilci)!

Po dlouhé době nečinnosti se sluší náležitě se ohlásit. Tak se tedy poslušně hlásím, jsem tu, jsem celá, ne moc zdravá, ne moc šťastná, trochu chaotická a nevyspalá, avšak slovu psanému (i mluvenému) stále věrná P. Bloody.

Vím, že mě nikdo zas až tolik nepostrádal, ale vězte, že já ano:) Vypisovat své vnitřní rozpory, bouře a místy sluneční paprsky na blog je vlastně šííílený relax, zábava a zároveň činnost bohulibá, pakliže nezahlcujeme svět řadami fotek celebrit, zkopírovanými články či INteLigentNÍmi wjEmY a poZnaTKy.. ehmm.. ale to my samozřejmě neděláme, že:)

Nevrátila jsem se v tento páteční večer ale proto, abych vyplodila kritiku stylu psaní blogu (sama mám co kecat, když se sem juknu jednou za dva měsíce:D), nýbrž proto, abych podala další stručné info.. a možná i nějaký ten výlev navíc...

Takže...

Už na začátku února, ještě než jsem oslavila 19. narozeniny, jsem se dozvěděla výsledky FCE. A zfoukla jsem to nad moje veškerá očekávání:) je to v suchu, už jsem to obrečela, zapila a... přiznám se, že v návalu nových událostí i tak trochu zapomněla. Ale dala jsem to, to je podstatný, no ne? ;)

Mám za sebou také maturitní ples, který byl žůůžo, moc a moc, nejhezčí ples, jaký jsem mohla zažít, taky předčil moje očekávání. Přesvědčila jsem se, že když se chce - tak to jde. I když jsem to tam ráno při přípravách sálu a tomboly všechno pěkně (ještě pro jistotu) seřvala, večer jakoby se to smetlo, všechny moje spolumaturantky si prostě chtěly tenhle večer užít, bodejť by ne, byl náš! A byl úžasnej, děkuju, děkuju, děkuju... dalmatýnek si ples užil jako snad ještě nic v životě (a taky ví, že Tequilu už pít nemá :D fujtjksl! ještěže k tomu byl ten pomeranč.. :D).

Taky už tomu bude přes měsíc, co funguju v redakci regionálního tisku. Moc článků jsem sice nevyplodila na to, že už jako dopisovatel funguju tak dlouho, ale na druhou stranu vzhledem k přípravě k maturitě a zkouškám na VŠ je i to málo výkon. Pan šéfredaktor mě za každý druhý osobně pochválí a projeví obdiv, že svedu ,,..něco takovýho napsat, když nemáš praxi.. to je supr!"
Je to neuvěřitelně vstřícný člověk, v redakci jsou milí a chápaví, jednají se mnou jako s členem týmu, za čež zase vděčím nejspíš osudu, protože všude to tak nefunguje.. já vím.

Minulý týden jsem si napsala Scio testy a nic moc.. takže na FSS MU to nevypadá.. což mě mrzí ani nevíte, lidi zlatý, jak moc! Ano, FSS je velmi sympaticky vzhlížející instituce, Katedra mediálních studií a žurnalistiky mě získala při jediné návštěvě a jediné přednášce. Ve srovnání s FSV UK si ale zase tolik nezazáří. Slušně si konkurují, alespon co se studia žurnalistiky týče, určitě.
To, čím mě Masarykovu univerzita tolik přitahuje, je její zeměpisná poloha - Brno. Jakožto pro Kladeňáka by to pro mě znamenalo jakýsi odsun (posun, přesun ;)...) o nějakých těch kilásků směrem čágo bélo, Středočeši! A to je to! Strašně moc toužím odtud utéct, zmizet a zkusit být najednou sama, v cizím městě, s šancí vymanit se těm hnusným zajetým kladenským kolejím, lidem, se kterými si den ode dne rozumím čím dál míň, hodnotám, které nechápu, postojům, s kterými nemůžu souhlasit, natož se s nimi ztotožnit.
A když už jsem u té dálky, ještě jedna věc se udála - maminka mi dovolila přihlásit se na Univerzitu Komenského vo Bratislave;) a teď je tu otázka - podat přihlášku či nepodat...? Kdyby to nevyšlo, tnamenalo by to alespon výlet na Slovensko (ááách, já lubim slovečinu..) na přijímačky.. a ty prachy za to.. to už je zase ta stinná stránka. Těžké rozhodování=( ale Brno už je díky Sciu nejspíš pasé, tak proč ne Bratislava...?

Jo, ve víru prachu.. všechno je najednou těžší, lidé nechápavější... chovají se tak divně, tak, jak by je ještě před rokem nenapdalo, dělají věci, které ještě nedávno zavrhovali, cítí potřebu někoho obdivovat, nejlépe sebe... a já to asi neumím pochopit. Jakobych už nikoho neměla ráda a nikdo mě. Z dřívějších citů a radostí jak by se stal šedý popel, všechno shořelo, ale bez ohně. A já si s tím prostě nevím rady. Nechci se ale vzdávat a proto chci pryč. Chci utéct a jít dál za svým snem, ale ten popel, ten prach a veškerou šeď nechat za sebou... a jestli mi to ´pomůže...? Můžu jen doufat, stejně jako v to, že odtud uteču, že mě na do Brna přijmou a já se k Čechám obrátím zády a odjedu na Moravu.. kéž by.


Víte, strašně moc bych sem jednou chtěla napsat: cítím se jako v nebi - a myslet to vážně...

A na závěr přikládám jednu fotku z plesu, slavnostní okamžik, uvedení do stavu maturantského - ošerpování:) ať vidíte, jak jsem měla dobrou náladu a krásné šatky:) lépe řečeno - korzet ;D