Just LIVE like there was no tomorrow!!

Leden 2010

Šéfování, Brno, slzy vzteku.. a bylo toho víc:)

23. ledna 2010 v 19:36 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Takže, po delší pauze opět přichází na scénu můj výžblet z osobního života. Takový report ze života jednoho zapáleného a zmateného studenta:)
Konkrétně tento týden, který sice ještě neskončil (což je jedině dobře), toho bylo poměrně dost. Pozitivní zatím převažuje to negativní, tudíž jsem spokojená. Snad prvně po roce (nebo to bylo déle?) nudného nebo nepříliš šťastného pobývání na tomto světě mohu říct - spokojena:)

Šéfování
Oč jde? Inu, pro tento týden jsem byla vybrána za šéfredaktorku našeho redakčního blogu. Pod zájmenem ,,našeho" se skrývají moji spolustudenti příprvky na žurnu.
Sem tam jsme měli trochu problém, kupříkladu včera, avšak článek byl zveřejněn v termínu, takže to nakonec dobře dopadlo.
S úsměvem konstatuji, že během mého vedení byly zveřejněny jen samé pěkné a věcné články. Což není moje zásluha a vlastně bych to neměla takhle shrnout, protože nás ještě čeká víkendová publicistika, ale i přesto z toho mám radost:)
Ještě nikdy jsem ničemu nešéfovala, kromě laborek na fyzice a chemii. A to nikoli z nadšení pro daný předmět, ale jednoduše z toho důvodu, že nikdo jiný to dělat nemohl, neb moji spolužáci si sotva kdy vzpomněli na vzoreček hustoty nebo na alkalické kovy.. ehmm:D Šéfovat zpravodajskému blogu mě bavilo přecejen o něco víc;)

Záchvat cholerikův
Ano, dobře, přiznávám, že něco z cholerika ve mně je, fajn. Taky vím, že to není omluva pro moje vyhrocené chování. Na větší množství žluči se vymlouvat nebudu, proč taky, když mám mnohem podstatnější důvod?
Podrobnosti je zbytečné uvádět... dodat můžu asi jen tolik, že zřejmě nejsem schopna se smířit s člověkem, který mě vědomě podkopává a má ten žaludek dělat, že je bez viny, vydávat se za oběť.
Věděla jsem, že existují lidé, kteří mi prostě úspěch nepřejí. A je vcelku šumák, proč. Závist, msta... těch důvodů může mít mnoho. Vím i o konkrétních osobách, které z mých úspěchů příliš velkou radost nemají. Od nich by mě podraz vůbec nepřekvapil a vlastně ani moc nenaštval. Ale nikdy, nikdy bych nečekala, že to udělá někdo, komu jsem věřila a komu jsem svěřila plno svých tajemství, záměrů, snů a cílů.
Třebas jsem ani nemusela být tak hnusná, nemusela, ale já chtěla. A taky už vím, co nechci. Nechci mít nic společného s kýmkoli, kdo se touhle mrchou nechá zblbnout. Včera bych asi řekla, ať si nechá své přátele, věčně naložené v hospodách a s IQ výší podobném nynějším denním teplotám. Ale víte vy co? Takováhle podrazačka si nezaslouží ani ty!

Fakulta sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně
Kromě provádění funkce šéfa přinesl tenhle týden ještě jednu pozitivní událost - den otevřených dveří na FSS MU.
Kodrcat se z Kladna do Brna je docela vopruz, ale co se dá dělat, když máte doma tvrdou a zabedněnou palici toužící po kariéře žurnalisty? Prostě se ráno v 6 maminka s tatínkem nalodili spolu s mým skromným doprovodem do auta a vyrazili jsme směr Brno:)
Hnedle na kraji Prahy se nám naskytl pohled na autonehodu kamionu a osobáku, a i když oba rodičové dělali, že to nic není, já se na zadních sedačkách klepala a modlila se ke všem svatym, ať nedopadneme podobně.
Taky nesmím zapomenou ostře zkritizovat stav dálnice D1 kousek před Brnem. To je katastrofa! A to nadávám na středočeské asfaltky (děravé, amatérsky zašité štěrkem, kamínky, místy asfaltem). Po zkušenosti s na sebe nenavazujícími bloky betonu si své připomínky na stav silnic u nás nejspíš nechám na horší časy.
Ale asi tak po půlhodince (zdálo se mi, že to byl nejmeně rok!) intenzivního naklepávání jsem se dočkala. Silnice se zlepšila a po pár minutkách se na nás zaculil nápis Brno. Viva!
Nevím, jak to vyjádřit neotřepaně... prostě, Brno je krásný město. Centrum je samozřejmě velice podobné tomu pražskému, to jest jasné, ale tohle město má úplně jenou atmosféru. Lidé jsou tu zajímaví a originální. Jejich zvláštnost a jedinečnost je jiná, než ta pražská. Možná proto, že každý druhý, kterého zde potkáte, nemluví německy nabo rusky. Mluví česky. Většina mluví prostě česky, dialektem, ale česky. Necítíte se tu jako na stavbě Babylonské věže, což se vám v Praze může stát velmi často.
Tatínek se vydal hledat místo k zaparkování, vyplivl mě v centru a poslal mě hledat fakultu. Byla jsem v Brně podruhé v životě a to asi po 10leté pouze, tak si asi umíte představit, jak jsem byla vyjukaná. A tak narážím na další věc - nevím, jestli je tomu tak po celé Moravě, ale brněnští obyvatelé jsou hrozně ochotní! Alespoň ti dva, kteří mě nasměrovali, byli. Nemluvě o lidech na samotné FSS. Nalézt aulu pro mě byl totiž docela problém. Na plánku jsem si sice zjistila, že je ve 3.patře, v pravé části.. ale ve finále jsem ji prostě nemohla objevit. Naštěstí se zde vyskytoval hojný počet studentů s horou materiálů, posedávajících na židlích po okrajích chodby. Jedna ze studentek mi ukázala, kde přesně aula je, a já stihla začátek prezentace akorát na minutku:)
A - jsem nadšena. UK je moc fajn, ale na Katedře mediálních studií a žurnalistiky to maj prostě vymakanější, to nelze popřít.
Jen kdyby to Brno nebylo tak zatraceně daleko...:(

Stáž v regionálkách
Jo. Na závěr další dobrá zpráva. Mám domluvenou stáž v redakci regionálnich novin. První článek chystám spáchat až během příštího týdne, tudíž nemohu říct, zda to je či není úspěšná stáž, ale doufám, že bude. A snad i užitečná:)

Ať každý týden stojí za to!;)

Trocha mé filozofie..

17. ledna 2010 v 10:46 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře




Není důležité vědět, proč je život nepravedlivý. Důležité je počítat s tím, že takový je!

Když zákonodárci nadělují

8. ledna 2010 v 20:47 | P. Bloody |  Mýma očima..
S příchodem roku 2010 začal na území ČR platit nový trestní zákoník. Česká justice na tuto novelu čekala již dlouho, doposud totiž platila ustanovení z r. 1961, podle nichž byly za nejhorší trestné činy považovány ty proti státu. Zda se nám to čekání vyplatilo, je nasnadě.

Novela přinesla mnoho nového, ne o všem se však dá říci, že je to změna k lepšímu. Pojďme si to zrekapitulovat.
Například zavedení pronásledování, tzv. stalkingu, jako trestného činu je nesporné plus. Bohužel pachateli hrozí pouho pouhé 3roky odnětí svobody maximálně. Což může vedle 4letého pobytu ve vězení pro neplatiče výživného působit jako výsměch. Kdo neplatil na svobodě, za mřížemi tím spíš platit nezačne. A nyní se za ně může dostat již po 4měsíčním vynechání platby alimentů. Takže zatímco maminky nedostanou s největší pravděpodobností nic další 4 roky, oběti stalkingu se počnou po 3 letech znova třást strachy. Možná by se to mělo prohodit, co říkáte?
Další kladnou změnou v trestním zákoně je delší promlčecí lhůta pro sexuální trestné činy. I v této oblasti se ovšem vyskytl paradox, a to sice zmírnění trestů za znásilnění. Delší čas pro oběť odvážit se a jít znásilnění ohlásit je dobrá věc, ale nač udělovat lehčí tresty, to mi stále dělá problém pochopit. Ačkoli pravda je, že můžeme být rádi, že se ze znásilnění nestal pouhý přestupek, jak se tomu stalo v případě řízení motorového vozidla bez řidičského průkazu.
Řidičům, kteří zapříčiní vážnou dopravní nehodu, zase hrozí poměrně příjemná forma trestu na to, že mohli svou vinou zničit životy jiných lidí. Hrozí jim domácí vězení. Ministerstvo spravedlnosti to na svém webu obhajuje jako humanizaci trestního práva. Účelem je nevytrhnout ubohého pachatele z domácího prostředí a předejít odloučení od rodiny. To, že osoby, kterým dopravní nehodou vznikla vážná zranění, a musely být hospitalizovány, se s rodinou uvidí pouze v návštěvních hodinách v nemocnici, už zákonodárce zřejmě nenapadlo. Hlavně že jsme humánní k viníkům.

Z novely zákona nemají žádnou radost ani myslivci a lesníci. Trestný čin pytláctví byl totiž přehodnocen jako přestupek, nespadá tedy vůbec pod trestní řízení a pachatel nebude trestně stíhán.
Od 1.1.2010 by si ale neměli dávat větší pozor jen myslivci, nýbrž i my všichni, zejména třeba v prostředcích hromadné dopravy. Důvodem je masové propouštění kapsářů a drobných zlodějíčků. Krádeže, jejichž škody nepřesáhnou stanovenou výši 5000 Kč, se také staly přestupkem, ve vězení proto nemohou skončit, ba dokonce ani při recidivě.

Na závěr si neodpustím poznamenat, že naši zákonodárci se opět předvedli. Začínám se lehce obávat, co přinesou jejich pomazané hlavy příště.