Just LIVE like there was no tomorrow!!

Prosinec 2009

.. good bye, Kubíku:*

28. prosince 2009 v 13:15 | P. Bloody
Někdy si říkám, jestli je to vlastně vůbec možný, že mi bude v únoru už 19 a teď tu brečím nad mrtvým křečíkem. No co, ať si myslí kdo chce, co chce. A ať je to třeba stokrát dětinský, to zubatý stvořeníčko mi bude hrozně moc chybět...

Člověk zažije něco ošklivéhp, ztratí blízkéhé člověka a myslí si, že už ho nic nempže rozházet, protože nic už nemůže být tak bolestivé. Ale ouha! Na smrt se nelze připravit, statisíckrát se přesvědčujete, že ano, že počítáte s tím, že vaše nemocná babička může být každým dnem v pánu.. ale když přijde ten den, zjistíte, že nejste připraveni na nic, že to stejně bolí, možná ještě víc, než jste ochotni si připustit. Když sledujete starého psa, jak se z něj pomalu vytrácí život a říkáte si ,,.. už brzy odejde.." jenže ve chcvíli, kdy se to stane, to je stejné, jako kdyby to přišlo náhle, bez varování veterinářů, bez dlouhodobých zdravotních problémů..
A u mě to bylo přesně tak. Jakoubek už byl starý křeččí dědeček, na jedno očko už neviděl a měl ochrnutou jednu přední packu. Samozřejmě jsem věděla, že to musí každým dnem přijít.. ale když se 25 vůbec nehnul z domečku ani na krok a druhý den se počal křečovitě plazit ven a bylo jasně vidět, že pravděpodobně prodělal mrtvici a většina těla mu ochrnula, nemohla jsem spát, furt jsem jen brečela a modlila se, aby vydechl naposledy, protože ta muka, křeče a bolesti, které musel mít, mě doslova porážely.
Kdyby nebyly ty zasraný svátky a potom neděle, dostali bychom se na tu veterinu dřív a jeho trápení by injekce ukončila už na Boží hod. Bohužel, všichni měli volno, ordinace zavřené, a když jsme volali na kliniku, velice zdvořile nás poslali do řitě, jelikož křečci je nezajímají. Páni doktoři jsou asi moc nóbl na to, aby píchli trpícímu hlodavci jed do žil! I tady jsem se opět přesvědčila o lidské blbosti a taky o tom, že některý lidi asi nejsou lidi v pravém smyslu slova.
Naštěstí dnes ordinovala naše paní doktorka, která se nám už nějaký ten čas stará o pejska, tak jsme k ní zašli. Díky bohu za ni.. než mu pícha injekci, hmatala tep, prohlídla si očíčka a ptala se, kolik mu je let. Dávky dostsl nakonec dvě a pak už se nenadechl... i přesto, že jsem věděla, že je to tak lepší, bulím ještě teď, bulela jsem v ordinaci, v čekárně jsem vyděsila všechny páníčky a paničky a když jedna paní nahlédla do čepice, v které jsem to malé tělíčko nesla, měla, chudák, taky nakrajíčku.

Teď spinká věčným spánkem na zahradě, v kravičce od čaje vystlané obrousky a uložené dostatečně hluboko, aby ho ty hnusný kočky od sousedů nechaly napokoji.
Víc už jsem udělat nemohla... tak spi slace, Kubíčku..


nacucky.. a Vánoce!

23. prosince 2009 v 21:49 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Jávím, já vím, kruci, že dnes není Štědrý den, ještě nejsou (díkybohu) žádný Vánoce, ale protože zítra se k tomu asi nedostanu (zdobení stromečku, loupání brambor, balení dárků a jiné ,,milé" povinnosti mě spolehlivě zaměstnají), napíši to už dneska, neodpustila bych si, kdyby to neudělala, i když to asi nebude nic extra přání k Vánocům..

however..

Vánoce jsou popisovány jako svátek klidu, míru, lásky.. tak přeji, abyste se všeho dočkali a taky aby to co nejdéle vydrželo. Tím míním, že 27.12. na sebe zase budee štěkat, držkovat a vzájemně se ponižovat, urážet, ubližovat si.
Je docela paradox, že to říkám zrovna já, kdo by Vánoce úplně vynechal a jediné, co by z toho celého zmatku zachoval, jsou p r á z d n i n y !! Nemám potřebu stromků obalených lesklými řetězy, koulemi, světýlky a vším možným, nepostrádala bych ani vypasené Santy v obchodních střediscích, absence cukroví by mému tělu jedině prospěla a dárky..? Pod stromečkem se dá logicky nalézt jen něco hmotného, po čemž jaksi nikterak neprahnu, takže ani toto lákadlo na mě nepůsobí. Další paradox je to, že já utratila za letošní vánoční dárky kompletně všechno.. no dobře, zbyla mi stovka ze 2000:D tak doufám, že se dárky ujmou (ujaly). A k tomu hned za tepla dodám, že v úterý jsem s dvěma dárky přišla - a s těmi samými jsem odešla. Opravdu mě nenapadá nic hnusnějšího, co můžete člověku udělat, než nevzít si od něj dárek, s kterým se pro vás sháněl, balil a těšil se, až vám jej předá... I přes to jsem se jakštakš zvládla přenést a dnes jsem dokoupila poslední várku!
Neočekávám však, že by tyto Vánoce byly svátkem splněných snů. Jedině za předpokladu, že by zazvonil zvoneček, pod stromečkem seděl Jakub s mašlí kolem krku, vedle něj se válel FCE a maturitní vysvědčení spolu s dopisem o přijetí na Fakultu sociálních věd UK. Což se nestane, všichni to víme:p
Kdesi jsem se dočetla, že odmítání Vánoc je příznakem deprese. Netvrdím, že je to zrovna deprese, ale dobře se také necítím. Dřív mi pomáhal sport, fyzická námaha. Nezabírá to. Jsem tak nějak na kusy, scattered... Ta neuhnilá část mého srdce se potlouká v Praze-Chodově a asi nějaký tenč as potrvá, než se vrátí (a v jakém stavu..?). Jedna část mozku se ne a ne odtrhnout od nejčerstvějších událostí, válí se v denících a týdenících, celá zapálená se snaží vstřebat všechny poskytnuté informace, zatímco další část nedokáže opustit Kongresové centrum v Praze, Jižní sál. Třetí částečka hlídá maturitní okruhy za všech předmětů a poslední se neustále zabývá myšlenkami na ten zmizelý poslední zdravý kousek srdečního svalu.
Některé části jsou vzájemně propojené, jiné vůbec ne - a do toho se soustřeďte na Vánoce! Vždyť je to samý kýč, samá ,,radostná" povinnost, jež lidé nazývají tradicí, kouzlo to má pro malé děti - zejména kvůli dárkům. Dokud dostávají dárky, jsou Vánoce. Pak už je stromeček omrzí, světýlka v oknech už nejsou tajemná a pohádky jsou nudné a ohrané. Jo, je to zkrátka tak, dnešní Vánoce do sebe maj stejně naprostý prd, ať tvrdíte, co chcete. Pakliže na to máte, a to jak po duševní, tak po fyzické stránce, užijte si je a na mě zapomeňte..

PS: kdyby mi chtěl na Vánoce udělat radost, nechť mi pod strameček zítra kolem 20. hodiny posadí Jakuba, klidně baz mašle a bez jmenovky, já už si ho poznám.. a jestli mi ho nemůžete dát, dejte, prosím, pokoj!!

Všem pohádkářům..

6. prosince 2009 v 14:48 | P. Bloody |  Mýma očima..
Při ,,idilickém" nedělním obědě jsme se se ségrou (a posléze i s našima) pěkně chytly kvůli literatuře, FSV UK, Karolíně Světlé, realismu, Babičce, Kříži u potoka, F. Kafkovi a K. Čapkovi.
Vyvodila jsem z toho následující:
  • na FSV nikoho v ústním kole nezajímá můj pohled na věc, ať se to týče mediálního světa nebo načtené literatury
  • K. Čapek je složitý a nudný, kdežto K. Světlá je bohyně
  • ekonomická vyspělost státu ovlivňuje čtivost literatury v něm vzniklé
  • jsem úplně mimo a o literatuře nevím nic, ač jsem jako jedna z mála pochopila Havrana a Démona, přelouskala jsem E. Oněgina a se slzou v oku rozuzlila filozofickou spojitost mezi Hordubalem, Povětroněm a Obyčejným životem, jsem prostě debil. (pane Čapku, Lermontove a nakonec i pane Kingu, promiňte, jsem idiot! Už se vašich děl ani netknu, natož abych si dovolila je číst a obdivovat!)
  • Čapkovy fejetony jsou nečitelné, filozofií načichlé žvásty (bolí mě to psát..)
  • na žurnalistice se studuje literatura, zejména pak paní B. Němcová a K. Světlá
  • Honoré de Balzac psal stejně nudně jako K. Světlá, výslednou čtivost má na svědomí novodobý překlad (hlaně že u nás doma umí všichni francouzsky a všichni četli originály)
  • je ukamenování hodné říct, že Kříž u potoka je naivní pohádková sračka (neberte mi má sprostá slova, prosím.. pomáhají mi vyjádřit silné emoce)
  • romány E. M. Remarqua svou kvalitou nemohou dostihnout Babičku (achoch ouuuvej..)
Abych to upřesnila. Dostaly jsme se sestrou do hovoru o mém přípravném kurzu na VŠ a já jí vyjmenovala příkladnou doporučenou literaturu. Nad Reportáží psanou na oprátce od pana Fučíka se ona i táta ošklivě pošklebovali s tím, že číst Fučíka je dost ujetý. Načež jsem je schladila tím, že radší novinářská beletrie než další uhozené příšery typu Kříž u potoka (K. Světlá). A už se do mě ségra pustila, že je to pěkné a že to za realismus nikdy nikdo nevydával (já mám realismus ze všech literárních směrů nejraději spolu s expresionismem). Bránila jsem se tím, že kdyby to naše češtinářka za realismus nevydávala, nikdy bych to nečetla. Během četby této knihy jsem pořád čekala, kdy se stane něco opravdu ,,reálnýho", ale kromě osiřelého dítěte a smrti mlynáře na začátku se zde nic podobného nedělo. Všechno bylo tak nějak v mlze. Já samozřejmě nejsem literární kritik, ale promiňte, co má co dělat kletba s realitou? Ano, po otevření Tutanchamonovy hrobky zemřelo mnoho lidí, ale po letech se zjistilo, že v hrobce prý snad byl nějaký virus, který ti lidé nezvládli a podlehli mu. Kletby se dějí, jsou psány a vyřčeny, člověk preferující postoj s nohama pevně na zemi na ně ale opravdu zvědavý není.
I přesto jsem četla dál, geniální, překrásná a zaprdlá Evička nápadně podobná Rory Gilmorové (až na tu zaprdlost a oslňující krásu, kterou Rory nikdo nepřisoudil - škoda) mi připadala jako postava dosti nereálná, ale budiž. Co mě skutečně dorazilo byl konec - tedy spíš ukázkový happy end. Celá rozčilená jsem odhodila knížku stranou a počala se vztekati, cože mi to ta ségra doporučila, vždyť tohle nemá s realismem co dělat, a sáhla jsem po Povídkách malostranských, abych si spravila chuť.

Ano, lidé jsou různí a mají odlišný vkus. Netvrdím, že v období realismu nevznikaly pohádky, že se lidé nechtěli přečist něco naivně sladkého a směšně idilického - prosím, jejich věc, určitě tomu také tak bylo a já s tím nic dělat nemůžu, nechci a nebudu. Protože ale nejsem ,,pohádkář", musím napsat, že K. Světlá tvořila i realistickou prozu, kupříkladu Vesnický román. Osobám vyžadujícím v literatuře švih a zážeh ji ale vřele nedoporučím. Světový realismus je celkově lepší, vezměte si, milí přátelé a ,,spoluignoranti" (bez úrážky, to je vzkaz od zbytku mé rodiny, nikoli ode mne) Balzacovy romány - jsou čtivé (díky překladu prej..), realistické (!!), trochu smutné a někdy možná deprimující, ale kdo přežil Jiskru života od Remarqua, ten už přežije všechno;)

Jo a ještě jeden vzkaz od mé rodiny - kdo čte věci jako Démon, Proměna, Válka s mloky apod., je divný a nemá lliterární vkus. Kdo s tím souhlasí, nechť se odebere jinam! Ne, že bych četla něco od Kafky, je na mě moc složitý a nebaví mě to, co se ale Karla Čapka týká, nikdo o něm v mé přítomnosti nemůže říct, že psal nezáživně a příliš náročně, protože si koleduje o ránu mezi oči (no ségra, máš štěstí, že si ségra..). Území Čech se od jeho smrti nedočkalo lepšího novináře, spisovatele a filozofa v jedné osobě, to ať mi nikdo netvrdí, že jo! A jestli přecijen chce něco takového tvrdit, ať mi ten zázrak ukáže... Já K. Světlou nepohrdám jako člověkem ani jako spisovatelkou, ženám v literatuře (obvzlášť pak v dobách minulých) fandím, ale abych byla upřímná, žádná mě nikterak neupoutala. Boženě Němcové se povedla Divá Bára a Pan učitel, byla to Paní Spisovatelka, její pozici jí neberu dokázala toho dost a neměla jednoduchý život. Ale svým dílem mě zdaleka neuchvátila jako Čapek, Neruda nebo Wolker. Teď to myslím bez ohledu na dobu, kdy tvořili - chlapum to prostě šlo líp - možná měli víc co říct, možná to uměli jen lépe podat... prostě.. ačkoli jsem taková sufražetka 21.století horlivě planoucí pro rovnoprávnost po celém světě a ženský faktor si pevně prosazuji, žádný z mých idolů není žena. Je to paradox, ale těch je ostatně svět plný, no ne?

Doufám, že už mě další podobné rozepře nečekají..