Just LIVE like there was no tomorrow!!

Listopad 2009

další karambol

29. listopadu 2009 v 10:57 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Chudince blogu se nevěnuju tak, jak by si zasloužil. Není to ale tak, jak si většina těch, co už mě trochu znají, bude myslet - že dělám otázky, učím se, procvičuju poslech k FCE nebo zpracovávám aktuality na přípravný kurz žurnalistiky. To dělám (tu poslední část dokonce i s radostí), ale určitě mě to nezaměstnává natolik, abych se nezmohla alespoň na dva smysluplné články týdně. Problém nenéí v čase ani v nedostatku událostí nebo témat, do kterých bych si mohla rýpnout.
Ten problém spočívá jen a jen ve mně. Kromě neskutečného (ale vážně neskutečného) strachu z FCE (na speaking jdu už příští sobotu..), mě položila na lopatky citová bouře, jejíž výsledek nemohl být jiný, než potrhané plachty, díra v boku a potopená loď...

Já mám v osobním životě opravdu smůlu, lidi zlatý...
Můj bušící poklad utrpěl další ránu, v pořadí už několikátou a za to, kolikrát se musel vzpamatovat a dát dohromady by zasloužil metál!! Chemický vzorec materiálu, ze kterého jest tento zvláštní neúnavný sval tvořen zcela odpovídá jeho (téměř neustálému) stavu - Au. A já doufám, že tentokrát to opět zvládne a pokročí do dalšího levelu - Pt. To už tolik bolet nebude;)
Zatím je všechno psáno s nadsázkou a poměrně optimisticky, ale věřte, že mi je krutě mizerně. Kromě srdečního svalu je zasažen i mozek - a to je nejhorší pro čověka chystajícího se přítí týden ke zkoušce a ještě o něco horší pro maturanta. A úplně nejhorší je to při kombinaci obojího!
Nemůžu usnout, protože jenom bulim a nedaří se mi proud slz zastavit ani prášky na spaní. Svou roli v tom hraje i stres a nervozita, to samozřejmě.. (ale nemyslíte si snad, že bych kvůli FCE brečela už předem...?). Když už se mi podaří upadnout do náruče spánku, zdají se mi pláč podporující sny.
Musím se přiznat, že když se na sebe podívám jakoby zvenčí, jako na cizí osobu, začíná mi být té hoky docela líto, protože mít takovou smůlu, to už vážně není normální. Asi se na mě snesla kletba nebo co, tohle už je opravdu příliš...

Ale co, nějak to zvládnu, protože prostě budu muset. Ale určitě mi nebude vadit, když někdo bude držet palce..:)


Tak než se dám do pořádku, na (snad brzkou) shledanou!!

Chceš být úspěšný? Uprav se!

14. listopadu 2009 v 12:31 | P. Bloody |  Mýma očima..
Mají to krásní lidé v životě jednodušší?

Určitě se nespletu, když řeknu, že s touhle myšlenkou už si alespoň jednou pohrával každý. No, jakpak by ne, krásní lidé jsou sympatičtí, na první dojem zapůsobí mnohem lépe, než lidé řekněme méně upravení. Výraz krásný je totiž dost abstraktní nebo spíš individuální. Tak, jako každý z nás vidí krásu jinak a jinde, každá doba lidské společnosti měla svůj vlastní ideál lidské krásy. Proto ty krásné nazvejme upravenými. Kdybych chtěla výraz krásní lidé zobecnit pro naši dobu, znamenal by vysocí a štíhlí lidé bez jediné vrásky, jediné nedokonalosti pleti a nadýchanými lesklými vlasy. Prostě modelky a modelové jak je známe z vyretušovaných snímků a záznamů.
Patříte mezi ty, kteří před odchodem z domova stojí hodiny před zrcadlem a další hodiny u skříně, než si vyberou outfit? Pak je velmi pravděpodobné, že jednoho krásného dne budete brát hned o několik procent vyšší plat než vaši ,,ošklivější" kolegové a bude pro vás mnohem snažší se vůbec na nějaký zajímávý pracovní post propracovat.
Psychiatrička Nancy Etcoffová publikovala o této problematice knihu, v niž tvrdí, že ,,Krása získává srdce, zaujímá rozum a podněcuje emoce. Krása patří mezi základní zdroje potěšení. Neschopnost vnímat lidskou krásu je jeden z příznaků hluboké deprese."
Podle těchto slov se pak snadněji chápe, že na trhu práce mají hezcí upravení lidé větší šanci na úspěch - zaujmou nejen oko, ale mozek též. Vzbudí v personalistech větší pozornost, jsou výraznější a i jejich výkon se pak zdá být přesvědčivější, než těch, kteří si nevyžehlili před pohovorem vlasy, nezakryli barvou šediny, nedali si pleťovou masku a co já vim, co ještě.
I u nás v republice podle průzkumu platí, že štíhlí, vysocí a neustále upravení a navonění lidé vydělávají víc. V USA průzkum na toto téma prokázal rovnou i to, že u žen je krása posuzována podle rozměrů postavy - štíhlejší dámy mají až o 5% vyšší příjem než dámy s pár kily navíc. U mužů je zase důležitá výška. Ale určitě si nemyslím, že by toto pravidlo platilo jen v USA:p

Všechny podniky to samosebou popřou a budou tvrdit, že je zajímají znalosti a dovednosti uchazečů o zaměstnání, nikoli jejich vzhled. Ale je prokázáno, že těm hezčím lidem budeme prostě od začátku důvěřovat víc a pro tedy bude logicky snažší nás přesvědčit o svých kvalitách, zatímco těm ,,nehezkým" to dá poněkud větší práci.
Tahle vizuální krása totiž ovlivní vaše rozhodování podvědomě, i když vy si to nepřipouštíte. A zkuste tvrdit, že to není pravda.. jen se nad tím zamyslete, kdy jste dali přednost někomu hezčímu (i když samzřejmě neúmyslně)?

O tom, že tohle pravidlo platí, jsem měla možnost se přesvědčit sama na svou vlastní kůži. Snad nejpřísnější ze všech profesorů umožnil jedné studentce si dopsat test po uplynutí smluvené doby na dopisování. Ona šanci dostala . ostatní dostali bajle. Jak je to možné? Takto - je to jedna ze slečen, co raději přijde do školy pozdě (nebo taky vůbec, ale to už zase odbíhám), než aby přišla nenamalovaná. Zatímco my ,,ropušáci" se ženeme do školy neučesaní, jen abychom tam v těch 8 pěkně a poslušně seděli v lavici a mrskali na popír jeden test za druhým, ona si s klidem vpluje do třídy v 9:30 s tím, že má ,,..hrozný střevní potíže". Avšak i přesto, že je jí tak mooooc zle, má dokonalý make-up, zlatavé tvářičky, oční stíny, linky, řasenku a oblečení sladěné do jediného kousku, popřípadě dorazí od ortopeda, kterého musela navštívit kvůli bolavému koleni, na jehlových podpatcích. Ale dostala možnost si dopsat nejen test z profilového maturitního předmětu, ze kteého měla dostat stejného bůra jako všichni ostatní, kdo si nebyli schopni je během dvou týdnů dopsat - před několika málo dny si dokonce dopisovala matematický test, jehož termín byl stanoven na 10.9. nebo tak nějak přibližně +-3 dny.

Takže až půjdete na někom něco žebronit, koukejte se, holky, pořádně namalovat, vezměte si oblečení podle posledních trendů, nezapomeňte na červené kozačky na podpatku a vy, pánové, se hlavně učeště a oholte, prosímvás;)

Není to sice fér, ale lidé, pro které je vzhled na prvním místě, to v životě vážně o něco sandnější mají, jak je vidět... a neuděláte s tím nic!

Slova, bla, bla, bla....

8. listopadu 2009 v 19:11 | P. Bloody |  (Ne)konkrétní postřehy a komentáře
Pokud by existovalo něco, co by počítalo slova vyřčená od prvních pokusů o mluvení až do současnosti, až do téhle sekundy, ukazovalo by to zajisté neuvěřitelné cifry.
Avšak úplně dokonalé by bylo, kdyby tohle počítadlo umělo rozlišit ta slova, která jste mínili vážně a která jste vypustili jen tak, aby řeč nestála, prázdná slova, která prošla přes jazyk, ale srdce (a nejspíš i mozek) vynechala.

Co myslíte, která skupina by převažovala..? Ve vašem vlastním zájmu doufám, že ta první;)

Smutné je, že slova skupiny č.2 jsou též hojně používána.
Je zapotřebí si uvědomit, že když něco řeknete, je dobré myslet to vážně. Vyslovit něco, co stejně vážně nemyslíte, je nejen nesmyslné, můžete tím i někomu ublížít, víme??

Moc vás všechny vzácné osoby, jež mé výplody přelouskáváte (a i ty ostatní, smůla ovšem je, že ti si to nepřečtou..), neplýtvejte slovy jako Miluju tě, Mám tě rád/a, Nechci tě ztratit, Nikdy tě neopustím, Jsem tu vždy pro tebe...; tak jak to dělá většina dnešních lidí - netýká se to jen puberťáků, i když mnoho z vás je o tom jistě přesvědčena, musím se ozvat - nejen puberťáci milují na potkání a nikdy nezapomínají na člověka, kteého znají hodinu! Něčeho podobného jsou běžně schopni i lidé nad 20let, někteří tupci možná i vyššího věku, ale ty popravdě moc neznám:D
I pro silná přiznávání si vymezte trochu času na přemýšlení, než je vyslovíte! Než se tedy pustíte do přesvědčování někoho blízkého, že jste si své chyby uvědomili a už je nebudete opakovat, urovnejte si nejdřív v makovici, zda si chyby opravdu připouštíte, znáte je a jste ochotni se s nimi nadoboro rozloučit.

Jinými slovy - nemelte pyskem naprázdno, ale zkuste zapojit i srdce a hlavu! Jinak platí přísloví, že mluviti stříbro, mlčeti zlato....