Just LIVE like there was no tomorrow!!

Únor 2009

Dying as I´m alone

27. února 2009 v 18:55 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Bludný kruh. Pocit marnosti a zbytečnosti. Věčná prázdnota.

Pokud bych měla vysvětlit přesněji, co se se mnou děje, obrátím se do minulosti mé maličkosti. Pamatuji si tyto pocity. Nebude to tak zlé jako v červenci 2006, kdy se mi stalo... to je jedno.
Bylo už tedy hůř, ale bylo také lépe.
12., 14. a 16. rok mého života - ty nejlepší roky vůbec!!
Vždycky to bylo sudé číslo, jenže teď mi je 18 a nevypadá to slavně. Vypadá to možná ještě bidněji, než když mi bylo 17.
Zas mám ten pocit, že se zevnitř rozpadám. Něco není vpořádku. Jakoby mě celý svět opustil. Loď doplula k pustému ostrovu a oni mě na něm vysadili a pak pluli dál... beze mě.
Nedokážu vysvětlit, proč to tak je! Jsem na úplném tvůrčím a inspiračním dně, ale kdyby jen to.. nic mě nebaví, u ničeho nevydržím!
Nebaví mě fotit - ono ani není co, když je venku tak hnusně. Jak tam mam hledat něco pěkného?
Nebaví mě krátké texty.. není o čem psát, protože mě napadaj jen samé filozofické úvahy, do kterých se časem zamotam.
Jediné, co mě pořád baví je The story of the girl called Whatsername.. jak mám ale psát, aby se moje nálada v mém výtvoru neobtiskla? A já nechci právě, aby se tam obtiskla. Ten příběh má být sice lehce melancholický, ale má svou osu a já v ní nedokazu pokračovat, když je mi takto mizerně!! Takže i moje "veledílo" stagnuje na 40stranach ve Wordu. Konec, nic nepokračuje, nic noveho nepřichazi.
Navíc se poslední dobou strašně fixuju na lidi kolem sebe a to šílenství na mě dopadá, když jsem sama. Nemohla jsem být sama ani v kanceláři na praxi. Neubíjela mě ta práce, ale ta samota!
Jak se mi ulevilo, když jsem byla na patře plném lidí a v kanceláři, kam pořád chodili studenti, nebo profesoři apod.
Jakmile jsem třeba pár minut sama... je to strašný! Vážně mě zevnitř ubíjí něčí hlas..
,,Jsi sama... nechali tě tady, nikdo o tebe nestojí..."
,,Jsi zbytečná, blbá, proč ještě existuješ, proč to prostě neskoncuješ...?"

Ne, já nejsem blázen, jasný? Sama nevím, co jsem, ale blázen ne. Žádny poruchy osobnosti jsem nikdy neměla.
Nechci umřít, nic nechci skoncovat. A blbá taky nejsem! Moje IQ se sice nepohybuje kolem hranice geniality 130, ale do průměru nespadá. Což zas až tolik neprokazuje, já vím, ale blbá přeci nejsem... blbci vypadaj trochu jinak... ne?

Kdy to přestane? Kdy skončí tahle mizerie...?

Možná potřebuju tyhle věci:
  • sluníčko
  • teplo
  • sebevědomí
  • pocit bezpečí
  • podporu, pochopení a nakonec i trochu času mých přátel...
Ale kolik se mi čeho dostává?
Někdy je možná lepší projít si tímhle vším, abych byla vybavena pro nepříjemné situacew, kdy budu sama na to, abych si s nimi poradila. Potřebuji lekci od života.
No vidíte, a já si myslela, že v 15 to stacilo bohate - tak jsem se mylila, jako obvykle.

Give me novacainne alias Dej mi antidepresivum!!!
Problém je, že teď už mi antidepresiva nikdo nenapise.

No, nebudu nikoho zdlouhave otravovat mejma trapnejma problematickejma pocitama, je mi jasný, že na to nikdo zvědavej...
Ale komu to potom mám říkat...?

Máj - film na motivy básně K.H. Máchy

23. února 2009 v 17:39 | P. Bloody |  Mýma očima..
Vzpmínám si, jak jsem v létě strašně přemlouvala sestru, aby se mnou po zhlédnutí filmu Bathory absolvovala ještě jeden večer v kině - kvůli filmu Máj. Pořád neměla čas, neměla čas.. a když jednou přišla domu, povidá: ,,Hele, ségra, nevyprdneme se na to? Podívej na ty recenze.."
Recenze filmových znalců a kritků zněly dost odpudivě, abych si ušetřila penízky, zamačkla slzu zklamání a zapomněla na to.
Nedávno přišla naše češtinářka unešena sdělením, že má Máj na DVD a musí nám ho bezpodmínečně pustit, protože "....ta kamera je tam úžasná!"


Komentáře některých mých spolužaček mi přišly stupidní. Film nebyl vůbec nudný, nechutný ani amatérský (tahle možnost tedy ze všech nejméně).
Erotické scény.. no tak myslela jsem, že by se to dalo ztvárnit i jinak, než že Vilém uvidí, jak se nějaký muž (nemohl chudák vidět, že to byl jeho vlastní táta) "ukryvá" pod Jarmilinou sukní. Mohl jí objímat nebo líbat, ale tak.. já nejsem režiser ani výtvarník, prostě nikdo, kdo tomu rozumí a kdo to studoval, že.
Ostatní scény tohoto směru mi připadaly naprosto normální, určitě ne perverzní a s pornem bych to už vůbec nesrovnávala.

Kamera.. souhlasím s Olinkou (naší češtinářkou:-p), ta je v tomto snímku dokonalá. Záběry nádherné, podmalované hudbou.. prostě krása.
Co se hudby týče, líbí se mi hlavně úvodní skladba 1.Máj. Support Lesbiens nejsou žádní začátečníci, to se musí nechat. Předvedli, že když se po nich chce zhudebnit romantická báseň, umí její krásu a sladkohořkost přenést do notového zápisu. Congratulation!!
Ovšem musím vytknout, že když Vilém zabije svého otce a po obrazovce se začnou míhat duchové a jiná děsivá stvoření, hudba toto dění doprovázející je absolutně mimo!! Bicí a tvrdší nádech - prosím. Ale ty vokály? Katastrofa. Naprosto poničená atmosféra, doslova zmrhané záběry. Co všechno umí špatně zvolená hudba...

Dost lidí oponuje tím, že na ně působil Máj depresivně. Mně se to netýká. Působil na mě... srdcebolně, ale depresivně...? Ne, to opravdu ne. Depresivní tvorba vypadá poněkud jinak:) podle mého názoru tedy... znám deprese a jejich počáteční i pokročilá stadia a Máj se nevyznačuje žádným rysem, který by tato stadia popisoval.

Podle mě je Máj sladkobolný snímek srovnatelný s chutí polosuchého vína...


,,Tak večer u jezera. Budu čekat... třeba celou věčnost!"

nenašel by se ještě nějaký takový Vilém pro mě:)

I WANT HIM TO KISS ME

22. února 2009 v 18:51 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Hned teď a tady.. * in love *

Je to kluk, který je talentovaný, krásný, mladý - vekově se ke mně hodí naprosto skvěle! Neb mu 27. července bude 24let:-*
A jmenuje see.. jmenuje see.. nepovim:D

Jednoduše řečeno, všichni chlapi v mém životě jsou oprot němu tááááááááákhle malincíí!!
Nesrovnávám ho se svým idolem B.J.Armstrongem, mou inspirací a duševním dvojníkem zůstává stále on, lehce střelený frontman kapely GreenDay.

Ovšem tento mladý pán je kouzelný. Jednoduše kouzelný:)
Nemůžu napsat, kdo to je, protože pro něj chci připravit extra článek do rubriky ,,Jen ti (to) nejlepší". Protože to on bez pochyby je, i když není zpěvák celosvětového formátu jako T. Turunen, není významným vynálezcem nečeho fomozního jakoje Otto Wichterle.. ale stejně něčím vyniká.:) je to herec řekněme v začátcích(?) kariéry.
Třebaže asi nikdy nebude druhý Keanu Reeves, Johny Depp nebo ....................., pro mě je stejně nejlepší a nejhezčí a nej nej nejnej....:)

Je sladkej, co....
The cutest guy ever :-*
I WANT HIM TO KISS ME!! .. immediatly

What´s wrong with me?

17. února 2009 v 18:40 | P. Bloody |  Moje dílka

Slyším pronikavý smích,
štěstí a radost,
mně vššak není přáno jich.
Ukradla mi je lehkomyslnost a nesmyslně mstivá zlost.

Zvuky radosti a svobody pronikají sem,
do mého temného vězení.
Zdají se mi být jen pošetilým snem,
vždyť mému štěstí něco tvrdě brání.

Vrhám se k zamčeným dveřím bez kliky,
škrábu na ně, buším do nich, pláču, prosím...
Výsledkem jsou jen škrábance, slzy a na mých rukou krvavé oděrky
Já za svým štěstím a radostí už víckrát jít nesmím

Z mých očí barva mizí,
k moci neznámé ruce vzpínám,
proč připadám si tady cizí?
Čí vinou pomalu umírám..?



Experimentální básnička, napsána docela nedavno. Já pochopitelně vím, co mají symboly v ní zmíněné znamenat, ale nechám pracovat vaší fantazii.. lze v tom vidět tolik věcí.. při psaní jsem si to ani neuvědomila:)

BOJUJI S VIREM!!

16. února 2009 v 16:18 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Mou Žofinku (můj notebook - jmenuje se žoinka) napadl vir nesoucí název Trojan.Brisv.A!inf
Bojujeme s ním spolu s Nortonem už od neděle.. zdá se mi to nebo jsem vážně prokletá?? Nejdřív totálně zbabrané 18. narozeniny.. 8.2.2009 jsem ignorovala, jak by ten den neexistoval a posunul se až na neurčito. To bylo před týdnem. Tuto neděli jsem zase spolu s torrent souborem stahla zákeřný vir, který pomalu rozkládá operační systém..:(

Co je na všem nejhorší - může zničit nejen celou moji zásobu hudby (a že není malá a stálo mě to pěkné nervy a spoustu času, než jsem ty diskografie a jednotlivá alba stáhla!!), v ohrožení jsou i soubory nenahraditelné, nenávratné.. Nevím, jestli se někdo z vás pokusil o literární tvorbu. Já ano. Většinou to byly povídky kratších rozměrů nebo úvahy.
Koncem ledna mě ale napadlo něco, co mě naprosto pohltilo. Je to příběh, do kterého jsem doposud vložila neuvěřitelné množství času, energie, ale zároveň kus srdce a sebe samé. Je to příběh, který nazývám vlastním veledílem. Není to nic, co by mělo skutečnou hodnotu pro chladné materialisty. Ale pro mě má těch 30stran psaných vlastní rukou hodnotu nevyčíslitelnou.
Pokud o ten příběh přijdu, neumím si pedstavit, co budu dělat! Tolik jsem si na něm dala záležet, tolik jsem do něj vložila.. je to, jakoby mi hrozila ztráta nějaké šíleně drahé věci, třeba samotného domu, všech úspor.. každou volnou minutu jsem obětovala Whatsername a jejímu příběhu. Postavám jsem vdechla život a teď by je měl nějaký Trojan zabít a navždy pohřbít? To ne, to nesmí! I kdybych se pokusilaa napsat druhou verzi, nebude stejná a mně se tahle zdá být takovou, jakou by být měla, co se struktury, výrazů a hloubky příběhu týče..

Nesmím o tento soubor přijít!!
Jinak jsem ztracená....


prosím, držte pěsti, ať se ten hnusnej vir nedostan k mým ,,citovým" souborům, hlavně ne k rozepsané Whats!!
Yours
P.Bloody/Whats

PS:nezapomeňte držet pěsti i Žofince, mojí statecné bojovnici:) Nortonu, Avastu (který hodlám nouzově nainstalovat), aby jim šla práce dobře a mým Vistám, aby chudinky úplně neklekly.. zatím se drží..

Zamilovaní slaví

14. února 2009 v 21:18 | P. Bloody |  Vita mia in parole
a co my? My, co nejsme milováni a zamilovaní? My utřeme noc. Ostatně jako vždycky.

Nikdy jsem k životu nepotřebovala nikoho dalšího. Vždy jsem žila tím, že dokážu být sama, že si vystačím, všechno zvládnu.. Že sem na tom světě jen a pouze sama za sebe. Ostatní lidé jsou fajn, ale umím bez nich žít.
ale není tomu tak
Neumím už si představit, že bych neměla, komu bych napsala, zavolala nebo za kým bych zašla, když je mi smutno. Kdo by poslouchal moje citové výlevy? Kdo by se smál mým připitomělým žvástům?
Existují lidé, bez kterých už nechci být, o které nechci přijít, i když mě někdy pěkně naštvou.
Problém je v tom, že tenhle hnusný proletý den nemám prostě nikoho z nich u sebe. Hádejte proč asi....

Nee, já nechci, aby si kvůli mně zkazili svátek zamilovaných! A ne, nechci, aby na mě pořád brali ohledy ,,Chudinka Pája, je sama, musím jí napsat, aby se aspon trochu usmála..."

Co tedy vlastne chci?

Já nevím!! Bylo mi už 18let a já to prostě pořád nevím. Chápete to? Ne? To není tolik hrozne, horší je to, že to nechápu ani já! Nevidím sama do sebe. Jednou chci to a jindy to. Už mě unavuje doma večer brečet. když ani nemám proč!! Jsem blá, blbá husa, proč musim pořád řvát????
Vždyť mi nic neschází, mám se dobře, no ne?
Teta mi dala k narozeninám krásného paličkovaného andílka. Řekla: ,,Je maličký, ale snad ti přinese štěstí!"
Teti, co je to štěstí? Kdy mi vstoupilo do života štěstí? A bylo tu vůbec někdy to eterické cosi, co se tak nazývá - štěstí?
Teď si totiž říkám - jo, tehdy, když mi bylo 14, to jsem byla šťastná. Ale v té době jsem si moc šťastně nepřipadala.. Byla jsem pod dohledem psychiatrů a mojí paní doktorky. Kontrolovali, zda pěkně papám a jestli jim zas nehubnu nebo se nepokoušim zvracet. Bylo to.. hrozný! Jenže.. byla jsem šťastnější než teď! Nebo nebyla... já nevím.
nevím, nevím, nevím, nevím.... nic nevím!!
Přijdu si tak hloupá a zbytečná. Nejradši bych si... něco udělala. Nebylo by to prvně. A ulevilo by mi to, určitě.. myslete si, že jsem magor, mně je to ukradený. Tolik se nenávidim, že mě fakt nezajmá, jestli je to, co dělám, normální. Asi ne. Ale kdo by mě chtěl soudit?

Co by se mělo stát, aby mne to přešlo, abych si uvědomila, že mi nic neschází? Že nepotřebuju nic jiného, než být zdravá, mít rodinu, přátele a domov..
Muselo by se stát něco hrozného, uplne strasneeho, aby to memu debilnímu mozku došlo. Abych přestala pořád brečet, bezmocně zvlykat a propadat pocitu samoty, prázdna a marnosti.

Neumím přesně popsat, co se děje. Najednou to na mě dopadá.. Nejde o Valentýna, ten den jako takový přežívám jako single už pravidelně:) jde spíš o to, že si na mě nikdo neudělá čas, protože ho chce slavit s příslušným jediným. Dobře, dobře.. to beru.
To, že nestojím ani za odpověď SMSkou za blbý 2koruny, to už je horší.
Jít po obchodech a vidět kolem sebe lidi kupovat se zářícíma očima gifty se zamilovanou tematikou je už docela silná káva.
Vidět cestou z lékárny domů miliony cukrujících zamilovaných párečků už jsem nevydržela.

Já nevěřím tomu, že budu jednou taky taková.. už nikdy taková nebudu. Kluci, co pro mě nikdy nic neznamenali.. znamenal jen jeden, který mě rozcupoval na miliony kousíčků. Šlo to rychle. Tak mě proti sobě naočkoval, že už ho jen vidím a mám chuť vraždit. Ani jsem nedoufala, že to bude tak rychlé a snadné odpoutat se od něj!! Ale šlo to.
Teď nemám zlomené srdce. Teď mám v té části srdce, kde se nacházela ta hloupá láska jen prázdno. Vymetýno. Kde nic, tu nic.
Nevěřím na lásku. Nevěřím na Toho Pravého, o kterém je v diskuzích na toto téma výdy napsáno plno zbytečných řečí. Ten Pravý.. Pravý nebo Pan Levy, je mi to jedno. Pro mě se zadnej tkovej nenarodil.
Budu dlouho sama a pak se sama za sebe vdám, jak říkám. To ovšem bude taky problém, protože se sebou taky nevydržím. Nesnáším se. Zvlášť to moje bulení a neschopnost vyhrabat se z vlastnich stesků.

Jsem ateista, oficiální víru neuznávám ani jedinou. Nevěřím v nalinkovaný osud. Ani v lásku nevěřím. Nevěřím.. ničemu nevěřím.
Nepošklebujte se, možná byste na mém místě také nevěřili. Neměa jsem zrovna klidný život. I když na to třeba nevypadám, poznala jsem už v nízkém věku, jak umí být děti kruté, když se někdo něčím liší. Poznala jsem psychiatrii a do dnešní doby jsem prošla mnoha zklamáními, které mi na víře zrovna nepřidaly.
Nechci se tu litovat. Chci se obhájit. Nikdo mi přeci nemůže mít za zlé, že nevěřím téměř ničemu a nikomu.
A klidně říkejte, že jsem malá a hloupá holčička! Možná jsem. Můj věk tomu sice neodpovídá, ale nikomu neberu, aby si to myslel. Prosím. Tak ať! Jen bych chtěla vidět zrovna ty, jež si to myslí, na mém místě.

Chcete věřit - věříte.

...tak snadné to není. Chtít a věřit je něco docela jiného a chtít někdy opravdu nestačí.
Malá a hloupá?
Proč ne... tím, že si to o mně budou lidé myslet, se nic nezmění. Neřídím se tím, co si myslí ostatní. V tomhle ohledu vůbec ne. Řídím se totiž podle svých vlastních zkušeností, z kterých vyvodím pohled na jistou situaci a věc - a ten vzniklý názor je můj.
A pakliže nevěřím v lásku jakékoli podoby.. zůstanu u toho, i když budu vídat šťastné páry, i kdyý o nich budu slýchat.. Oni možná jsou zamilovaní a šťastní. Já nebyla. Když už jsem byla zamilovaná, šťastná jsem nebbyla ani zdaleka.


Na jednu stranu bych ráda poznala to štěstí, ale na stranu druhou.. nechci radši žádný vztah než takový, který by se zase podělal. Ať už z mojí nebo z jeho strany.
Nejsem arogantní nebo vybíravá, to si nesmíte myslet.. tedy pokud vám nepřijde arogantní, že nejsem ochotná ztrácet čas s hňupem s IQ pod 50 nebo s takovým, co si myslí, ze holka je samozřejmost a patří především do postele.. jestli vám takoví připadají ideální..pak asi doopravdy jsem arogantní..


Normálně bych takové sračky nepsala.. dopadla na mě ovšem ta hnusná smota a pocit, že jsem ta poslední z posledních..
Pokud jste to přelouskali až do konce - musíte buď šíleně nudit anebo máte nervy jako lodní provazy!!



Mějte se krásně a... věřte v rámci vlastních možností
Yours P.Bloody

Děti v drtičce zvané showbusiness

12. února 2009 v 19:25 | P. Bloody |  Mýma očima..
To se zase jednou stalo, že jsem se nudila a pokusila se zastihnout něco zajmavého v TV.. velká chyba!! Opět jsem se rozčílila, stejně jako při zprávách z ekonomiky (ano, sleduji zprávy z ekonomiky - tedy snažím se, jak čas dovolí..).
Ovšem tohle je spíš k smíchu narozdíl od zmíněných ekonomických aktualit (promiňte, že se takjto vyjadřuji, ale navrhovaná řešení eko. krize u nás v republice mi připadají trochu jako po vzoru Kocourkov).
Přepinala jsem z programu na program (jak tomu činím často), znám je už zpaměti a tak jsem znuděně zastavila sem tam na něčm, co jsem později stejně přepla. Když jsem narazila na signál Očka, zarazila jsem se natrvalo. Ve studiu seděly s moderátorkou a s nějakým chlápkem (asi manažer) 4 dívenky.. holčičky! Fakt, víc jak 8 - 9 jim být nemohlo. Po chvíli sledování jsem se dozvěděla, že je to kapela, jenž si říká 5 Angeles (paradoxne v tom studiu vazne seděly jen čtyři).

Teda na to, že zpívají a natáčí klipy holky a kluci těsně před obdržením občanky, jsem si zvykla. Ale proč do téhle komerční mašírky ládujou krom puberťáků už i DĚTI?! Nestačí 14letí? Jsou už v kurzu ještě o něco naivnější 9letá děcka?
Nevim, jestli to jejich zákonným zástupcům někdo nějak přiblížil, ale.. showbusiness je drtička. Mašinerie na slavu a na úspěch, což muze znít hezky, ale ty následky.. Ty holky nejsou v tomhle bláznovství samy za sebe! Jsou jen součástí jakési manažerské strategie, která má vynášet. Hned jak se penize a počáteční sláva vyčerpá, pujdou buď milé holčičky do háje nebo se po nich bude chtít něco nového. Nový styl hudby.. cokoli, aby znova zaujaly. Pochybuji, že v tu chvili bude brat jejich manažer ohled na to, že jsou to děti školou povinné, že maj rodinu, kterou ve svem věku potřebují k utváření sociálních návyků a základů pro budoucí duševní rozvoj.
(Tyhle žvásty jsem si nevymyslela. Moje sestra studuje prvním rokem psychologii na Pedagogické fakultě UK, četal jsem nějaké její materiály a párkrát mě poprosila, abych jí zkritizovala seminární práce, které stvořila. Už trochu vím, oč jde.) Manažerům prostě půjde o peníze a ne o ně. Budou jezdit na turné, po všch možných akcích.. Za tim za víším jsou preci peníze! Jou příliš malé na něco takového!
Showbusiness je drtička rozumu, vymývač mozků.. Pro dospělé. Pro puberťáky je to pravděpodobně i vrah individuality a osobnosti. A pro děti?

Kam se ve světě poděl rozum?

Made up your mind...?

10. února 2009 v 19:34 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Měla bych se sebrat a měl by se sebrat každý, kdo v poslední době sám na sobě pocítil, že něco nedělá úplně tak, jak by zrovna měl.
Pokud se vykašlete na školu kvůli práci, jenž vás živí teď a připadá vám naprosto dostačující nebo dokonce světová, vězte, že za pár let vám už taková připadat nemusí. Vlastně ji už vůbec mít nemusíte! Vyhodí vás, nebudete vyhovovat požadavkům, které stále vzrůstají! Vždyť už i učitelky v mateřinkách musí mít vystudovanou minimálně VOŠ! Ačkoli dřív stačila maturita..
Nepíšu to sem z hecu, abych prudila nebo poučovala!! Vím o případě, kdy to tak nejspíš dopadne - tak, že se studentka vykašle na střední školu, protože dá přednost práci a společnému životu s partnerem. Na jednu stranu ji chápu.. vydělá si peníze, je soběstčná, žije s tím, koho miluje (a v jejím případě se o ni i stará a to nee zrovna zanedbatelným způsobem..) a nic a nikdo jí v tom nebrání. Je už dávno plnoletá. Jako právoplatná majitelku individuálního studijního plánu není povinna navštěvovat pravidelně školu, pouze si musí doplňovat známky tak, aby z nich v pololetí a na konci školního roku bylo možné vyvodit celkové hodnocení. Na práci má tedy moře času.. ale kdy se bude učit? Nebude. Ano, tak to praktikuje. Mně do toho nic není, nechci ji ani nijak pomlouvat, je to ferová holka, která si na nic nehraje, popovídáte si s ní jako s nikým.. je v pohodě, naprosto v pohodě, působí šťastně a uvolněně, je znát, že jí nic nechybí.. ale co za pár let?
Nemoralizuji!! Nebo se o to rozhodně nesnažím. Jen chci vyjádřit svou nespokojenost s těmi, kdo se rozhodli začít studovat, ale absolutně rezignovali na všechny povinnosti se studiem spojené.
Jaký to má potom smysl?
Uznávám, že právo na vzdělání má každý. Ale není práva bez povinnosti stejně jako růže bez trnů! Právo a povinnost k sobě neodmyslitelně patří a kdo povinnosti neplní, může se právy ohánět jak chce, nic mu to nepomůže..
Připadá mi ale, že jen málokdo to ví a ještě méně je těc, jenž to akceptují.. Škoda, bohužel však jen a jenpro ně samotné..

I když je fakt, že sama mám co říkat.. na ekonomiku jsem se téměř vůbec nekoukla, seminárku jsem splodila, ale v šibeničním termínu, jelikož na horách jsem o práci nechtěla ani slyšet. Udělala jsem si jen angličtinu a jupíííí na sjezdovku!;)
I když jsem se měla učit matiku, ztuhla jsem včera na jednom nově objeveném blogu. Ten blog je perfektní, je nabušený informacemi, je psaný čtivě a vyjádřováním první třídy. Vlezu si tam na minutku a vytuhnu tam hodinku:D
Nejsem dokonalá studentka, i když to nebude tím, že bych nebyla studijní typ. Spíš za to může moje roztěkanost, nejradši bych dělala 100věcí najednou, do všech zapálená.. Ale nejde to. A to hlavně proto, že ráda dělám věci pořádně, téměř dokonale. Ta troška perfekcionismu ě často zahání do kouta. Prostě typické vzdušné znamení:) rozevlátá, vznášející se kdesi vysoko v oblacích iluzí.. a snů, vždyť víme...

Apeluji ale na všechny, kdo školu poněkud flákaj.. Začnětte makat, ať na sebe můžete být pro něco pyšní a hlavně - určitě toho nebudete nikda litovat..