Just LIVE like there was no tomorrow!!

Listopad 2008

Jordin Sparks - Tattoo

29. listopadu 2008 v 18:55 | P. Bloody |  Songotéka
Nemuísm psát nijak zdlouhavé věnování..



No matter what you say about love,
I keep coming back for more,
Keep my hand in the fire,
Sooner or later I get what I'm asking for
No matter what you say about life,
I learn every time I bleed the truth is a
Stranger soul is in danger
I gotta let my spirit be free to...
Admit that I'm wrong and then change my mind
Sorry but I have to move on and leave you behind

I can't waste time so give it a moment
I realize nothing's broken
No need to worry bout everything I´ve done
Live every second like it was my last one
Don't look back got a new direction
I loved you once
Needed protection
You're still a part of everything I do
You're on my heart just like a tattoo

Just like a tattoo I'll always have you
I'll always have you
I'll always have you

I'm sick of playing all of these games
It's not about taking sides
When I looked in the mirror,
It didn't deliver, it hurt enough to think that I could stop
Admit that I'm wrong and then change my mind
Sorry but I got to be strong and leave you behind

I can't waste time so give it a moment
I realize nothing's broken no need to worry bout everything I´ve done
Live every second like it was my last one
Don't look back got a new direction
I love you once
Needed protection
You're still a part of everything I do
You're on my heart just like a tattoo

Just like a tattoo
I'll always have you
I'll always have you
I'll always have you

If I live every moment,
Won't change any moment,
There's still a part of me in u
I will never regret you
Still the memory of you
Marks everything I do.

Oooh...

I can't waste time so give it a moment
I realize nothing's broken no need to worry bout everything I done
Live every second like it was my last one
Don't look back got a new direction
I loved you once
Needed protection
You're still a part of everything I do
You're on my heart just like a tattoo

I can't waste time so give it a moment
I realize nothing's broken no need to worry bout everything I done
Live every second like it was my last one
Don't look back got a new direction
I loved you once
Needed protection
You're still a part of everything I do
You're in my heart just like a tattoo

Just like a tattoo
I'll Always have you.

Drobím, drobíš, drobíme....

22. listopadu 2008 v 20:25 | P. Bloody |  Vita mia in parole

Zní to jako kvačkárná, já vim.. Ale přetvořila jsem tohle sloveso pro zvláštní případ - pro Milana. Milan je totiž jedinej kluk, kterýmu jsem kdy řekla drobečku.. Jinýmu tak říct neumim a ani tak jinýmu říkat nechci. Drobeček je můj výraz náklonnosti nejhlubší. Hloupá oslovení jako: lásko, miláčku, zlatíčko, broučku.. kvatsche nicht!! JSOU K HOVNU!! Říkaj si tak všichni.. a pokud k někomu chovam tak obrovskou náklonnost, tak mu přece nechci říkat nějak jednoduše, fádně, ne...? No, možná to bude tou mojí prokletou originalitou, mou typickou formou smýšlení, jež je vlastní všem zrozencům Vodnáře (nebo by asi měla být). Nic nepapouškovat.. just go my way!! A TOHLE JE SAKRA PODSTATNÝ!! Lidi okolo milujou, ale já - já drobím, prosím.
Praštěná? Snad. Dětinská? Možná. Ale osobitá - a o tom to kurva je!! Přeci o něm nebudu mluvit úplně jednoduše.. dneska miluje každý každýho, třeba jen pár měsíců a nebo i týdnů, ale výraz milovat si berou za vlastní, tudíž já, skutečně milující (drobící) osoba přeci nebudu používat stejnej výraz..??!!

Na druhé straně.. k čemu mi je, že je to Drobek, že ho neskutečně žeru a mooooc drobim.. K čemu, když on to neopětuje?
Jsem taková příležitostná součást jeho života. Prostě odložená hračka. Odloží mne a až si dostatečně pohraje s ostatními hračkami a omrzí ho nebo o ně přijde, ví, že tu má ještě tu jednu.. tu odloženou, záložní - mě!!
Jsem plyšový medvěd, sedím odstrčená v koutě a na krku mi visí jmenovka s jeho jménem. Sedím tam sama. Všichni okolo mne totiž někoho mají. Ano, všichni. Zdá se mi to chvílemi až nepochopitelné, proč všichni ostatní ano a já ne? Proč mě nikdo neukradne z toho koutu? Až by se Milan vrátil, nebyla bych tam. Byla bych u někoho jiného. Někoho, kdo by si mě vážil a měl mě moc a moc rád. Z to, že jsem taková, jaká prostě jsem. Vždyť nejsem zas tak špatná! Často jsem nerozhodná, ale rozhodnout se mezi tou volbou, že bych dál čekala v koutě na Milana a postupem času se na mne snášel prach a tím, že bych byla s někým, kdo by ke mně choval skutečný cit je mi zcela jasná. Měla bych mít ráda i já jeho, pochopitelně. Takže by to musel být protějšek na úrovni. To znamená min. hranice IQ 100!! No dobře, dobře.. ale musela bych si ho mít za co vážit, ne? Těžko se asi z někoho tak zdrobim jako z Milana jen tak fooooh během pá týdnů.. vlastně mi stačily 2dny.. na dva roky. A spoň dostat tu šanci!!
Jenže když člověk sedí doma na prdeli a nikam nesmí chodit, těžko pak někoho potká, že.... za to vděčím jen a pouze své máti. Jak skvělé je to, dřepět v pátek i v sobotu večer doma na zadku, mami! Určitě sis v 17 letech taky nepřála nic jiného, co?? Nemůžu za to, že za dob tvých mladých let, tedy hluboká normalizace, nebyly příležitosti někam jít a hlavně - kam jít. Ale dnes to tu už všechno je a já tě musím odsoudit za to, že mi bráníš zacházet si smým volným časem a s mým mladým životem tak, jak já sama uznám za vhodné!! Chováš se jako macecha!!stará a nenávistná.


Chci svou šanci, chci už jinýho Drobka.. Až se najde kluk, kterému zas budu sama od sebe říkat Drobek, bude to alright..