Just LIVE like there was no tomorrow!!

Září 2008

Just another broken heart..

7. září 2008 v 17:18 | P. Bloody |  Vita mia in parole
What is this mess upon the floor?
I swear I've cleaned it up before,
Its contours shattered to the core,
It's just my heart,
Broken once more.


Nikdy, nikdy se nesnažte vytvořit si nějakou naději, iluzi.. Nestavte si vzdušné zámky na pár milých slovech. Nevykládejte si nudu jako zájem. Protože to pak budete pochopitelně vy, kdo bude smutnit a prolévat slzy nad svým zlomeným srdíčkem. Zlomenina srdečního svalu bolí, skutečně bolí. A ne málo.
Říká se, že největší moc máme nad tím, kdo nás miluje. A tak to zůstává už od vzniku lidstva samého. Málokdo té moci využije, málokdo ji zneužije a málokdo si s ní hraje.. Ale i málokdo znamená, že přecijen někdo ano. A já jen doufám a z celého svého srdce - vlastně spíš z toho, co z něj ještě zbylo - vám přeju, abyste žádného takového málokoho nepotkali. Abyste neměli tu smůlu, co já..

Vkládala jsem své nejjemnější naděje a touhy do člověka, který láme srdce z nudy, z dlouhé chvíle a k pobavení.. Možná, že tak činí jen s tím mým. Vlastně je to více než pravděpodobné.
Udělal to. Znova! A já ho nedokážu nenávidět, nenacházím v sobě sílu k nenávisti, nemůžu se vyvztekat. Cítím děsivou horkost uvnitř, jak se z trosek mého srdce valí krev. Už podruhé. Bylo to tak snadný, nemusel ho získávat, vždycky patřilo jen jemu. Patřilo, patří a zůstane tak.. Jen ho asi už nikdy, nikdy nescelí. Určitě, jaképak asi.. samozřejmě, že ne. Proč? Nechce. Nikdy nechtěl. A bude někdy chtít...? Hloupost.
Najdu vůbec někdy někoho, kdo udělá tu záslužnou věc za něj a slepí střípky z mého krvácejícího pokladu? A chtěl to vůbec kdy někdo udělat...? Miloval mě někdo...? Zbytečná otázka. Jistěže ne!!!! Kdokoli se mnou kdy byl, tak jen proto, že se mu na mě dobe koukalo nebo mě chtěldo postle.
,,Líbíš se mi..." věta, na kterou záčínám být alergická. Nechci už někoho, kdo se o mne zajmal bezprostředně po tom, co mě viděl maximálně tak hodinu, do které se mnou prohodil pár hloupých slov! Čím jsem ho asi tak za tu směšnou chvíli mohla okouzlit?? Smyslem pro humor, empatií,schopností naslouchat, vnímavostí, inteligencí....?!! Nesmysl!!
Už dost povrchních známostí. Já chci lásku. Tu opravdovou. Žádný ,,Fakt se mi líbíš...." ,,Vypíš se se mnou...?"
Láska má být přece slepá! Tak proč si vybírat podle postavy a obličeje...? Pak to nemůže být láska. Neměl by mi říkat jenom to, že jsem hezká a že mam pěkné pozadí (ne, tomu s nesmějte, běžné fráze nadrženejch imbecilů), ale spíš že jsem kouzelná, skvělá, úžasná... tak jako já smýšlím o Něm. Já ho mám skutečně ráda. Bohužel city platí jen z mé strany.
Bolí to sna ještě víc, než tenkrát.... nadvakrát zlámané, rozdrcené, podupané..
Ale jsou i horší věci, já vím. Mohla bych přijít o tátu, o sestru, mámu, kamarády.. mohla bych onemocnět smrtelnou nemocí a pomalu umírat.. nebo mít nehodu s trvalými následky..
Ano, jsou i horší věci......
Jen si to uvědomit...
Jsou mnohem horší, strašnější, hrozivější věci........mnohem, ano, mnohem....