Just LIVE like there was no tomorrow!!

Duben 2008

I just wanna live

27. dubna 2008 v 20:59 | P. Bloody |  Moje dílka
Dnes v noci se mi zdál otřesný, otřesný sen..
Mohlo být tak okolo půlnoci, byla tma a naše hloupé kladenské semafory oranžově poblikávaly na ztichlé silnice a úsečně tak krájely tmu. Nevím proč, byla jsem zrovna kousek od náměstí Svobody. Šla jsem směrem k jednomu místu, kam běžně nechodím. Ale šla jsem tam. Šla jsem zvolna a zlehka, bylo mi trochu chladno, přestože noc byla vcelku teplá, vypadalo to tak na červen. Ale ne, nebyla to zima, co mě tak rozechvělo. Byla jsem lehce nervozní, tak jako vždycky, když se na něco moc těším. Zahla jsem z pěší zony napravo. Mystic už byl plný opilých otrapů, mladičkých slečen, které se zbytečně nahlas smály a povykovaly. Ale byla tady i spousta známých tváří. Všichni mě zdravili. Já se na ně usmála, ale šla jsem dál dovnitř. Když jsem ho viděla, měla jsem dojem, že moje srdce na chvíli, na zlomek vteřiny, zapomnělo, co má v popisu práce. Klouby v kolenou se lehce zachvěly, ale došla jsem až k němu. A bylo to, jako bych se vrátila o více než o rok zpět. Umačkávací proces - to je moje!! Chvilku jsem pobyli s našimi známými, rozloučili jsme se a chtěli odejít. Chytla mne ale za ruku jedna moc blízká osoba. Nechápala jsem proč, ale nechala jsem se odvléci až ven. ,,Měla bych ti něco říct."
,,Mluv..."
,,Mám.. mám vážnou nemoc. Nezbývá mi moc času."
,,Co to říkáš? Jakou nemoc? Ty přece..."
,,Neptej se. Musela bych mluvit příliš dlouho, abych ti to vysvětlila.. moje imunita je slabá.. vlastně žádná neexistuje.."
,,Cože...?"
,,Říkám to jen proto, abys chápala, proč s tebou chci teď být často.. častěj než obvykle.. I když vím, že chceš trávit čas s ním. A já ti to přeju. Ale on tu zustane.. Teď běž.. čeká na tebe.."
Odešla. Nemohla jsem mluvit. Přes slzy jsem neviděla na cestu. Pořád se mě ptal, co se stalo. Nebyla jsem schopna jediného slova.
Došli jsme na odlehlejší místo. Nechtěla jsem nic než klidně zvlykat v jeho náručí a vědět, že je tady se mnou.. alespoň on zůstane.. snad..
Netuším, odkud se tam vzali. Byli asi 3 a byli silně opilí. Vedli nemístné poznámky, oplzlé žblepty na moji adresu a na jeho utrousili několik urážek. Chtěli jsem odejít. ,, Kampak, hrdličky? Vy nás opouštíte jako?" ,, No joo, chtěj na to mít klid!" vřava smíchu.. a pak rána. Prostě měli zbrně, nezní to moc reálně, ale měli. Doběhli až k nám. Namířil na něj, asi ze vzdálenosti půl metru. V mžiku jsem se postavila před něj.
Najednou jsem ležela v louži krve, vedle mne klečel táta, měl natéklý oči a nepřítomný výraz. O kousek dál se objímá má sestra s Markétkou. Okolo je mnoho lidí. Poznávám jich jen málo, je tma a já vidím rozmazaně. Někdo se nade mnou sklání. Rozeznávám Míšinu tvář. ,, Kde.. kde je? Co je s Milanem...?" Míša promluví Májiným hlasem: ,, On tu není.. už tu nikdy nebude, víš.." ,,To není možný! Já ho chci vidět! Kde je?? Míšina tvář se mění v Terčinu ,,Říkala jsem to, říkala.. on tu už nebude!Je pryč! Vidíš?A ty taky budeš..." nedokážu se jí divat do očí. Obracím pohled na stranu.. Je tam. Zkrvavený. Není mu vidět do tváře. Nehýbe se.. ,,M..Milane...?" šeptám zbytečně jeho jméno do krvavé noci.
Odnáší mne na nosítkách. Strašně mě bolí břicho, teprve teď jsem si uvědomila, že jsem dostala pravděpodobně zásah do břicha.,,Bolí to moc?" ptá se Lucik.,,Bolí.. ale už dlouho nebude.." ,, Jak si to jako myslela?" ,, Umřu.. umřu jako umřel on.." ,, Ty jsi ale dilča, veeed? Proč bys měla umírat?"
Probudila jsem se. Zpocená, ubrečená. Sárinka stojí u postele a nechápavě zírá.
,,Žiju, Sárinko, žijuuu, chápeš to? Já žiju a Milan taky.. a ona neni nemocná!" i když mne asi moc nepochopila, zvrtěla ocáskem a olízla mi obličej pěkně od brady po čelo. Taky žijue. I vy žijete, když tohle čtete. A je to dar. Potřebovala jsem otevřít oči, protože On mi zasadil takovou derdu, že jsem zase začala upadat do té své pitomé iluze, že to tady bez něj nemá cenu.. Ale to neni pravda, pokud žiju, budu žít jak se má - jako by každá vteřina mohla být tou poslední!! A vám radím to samé!! Žijte, dokud žijete§!!!!;)

zvláštní....

18. dubna 2008 v 18:26 | P.Bloody |  Vita mia in parole
..je od včerejška všechno. Vlastně většina věcí byla jinak už předtím. Odvykla jsem si sebelítosti, vlastně díky tomu, jak jsem viděla a slyšela litovat se lidi okolo mě. Bezdůvodně. Ano, každý má ve svém životě určitý okruh věcí nebo věc či záležitost, kterou by rád změnil. Alo uvědomte si sakra, za jakých okolností! Kolik dalších věcí je špatně? Jaký vlastně máte důvod dělat ze sebe chudinky? Nemyslím si, že by to bylo tím, že byste něco postrádali nebo že by snad bylo něco ve vašem životě špatně. Je to tím, že jste natolik zhýčkaní, že prostě chcete, aby bylo všechno perfektní. Tak jak jste zvyklí. Všichni se okolo vás musí točit, pro všechny musíte být na prvním místě, nikdo nesmí nic podnikat bez vašeho vědomí. Musíte mít dokonalého partnera/partnerku, jinak vás přestane bavit během několika týdnů, ne-li dní. Musíte mít ze zákona všechno nejlíp a všichni na vás musí brát ohledy a chovat se tak, aby se to vám líbilo. Ale ono se do toho jaksi nikomu nechce, že? Divné? Ne, zcela normální. A týká se to všech, nejen lidí z mého blízkého i vzdálenějšího okolí. Jak je ta sebelítost nádherná, že...? Nejlíp se lituje těm chudinkám v nejdražším značkovém oblečení, všemožnými elektro novinkami po kapsách a napranými peněženkami, pro které nemuseli ani hnout prstem, každý týden někde do noci pařícím a vykaleným. To jsou opravdoví chudáčci.. a právě takoví lidé se litují nejčastěj. Takže miláčkové, než zase začnete fňukat a proklínat svět, protože je strašně zlej a černej, zkuste si představit, že máte rakovinný nádor a zbývá vám pár měsíců toho, čeho si neumíte vážit - života. nebo možná pomůže představa, že byste přišli o nohy.. nebo byste oslepli. A nebo, co kdybyste nedejbože neměli to nejdražší oblečení, kdybyste nebyli vystylovaní od hlavy až k patě značkově!! A nebo kdyby vás rodiče prostě nepouštěli ven a drželi vás do 18 let zavřené doma od 8 večer....co, vy chudáčci malí...? A vám, jenž ve svém okolí máte taky takové zhýčkané ,,chudinky" doporučuju jako léčbu zvýšený hlas, argumenty a pokud ani to nezabere - pár facek je aspoň pořádně šokne!! asi to taky zavedu.... jelikož mě už faaakt serou!
..

zvízátka...

14. dubna 2008 v 21:14 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Dneska vyjímečný den... zase jednou pěkně teplo, v Praze jsem se málem uškvařila, ale zase jsem se pěkně prošla, vlastně ani pořádně nevím, kam až jsem došla, ale to není až tak podstatné, protože podstatné je to, že jsem se neztratila:D Ovšem čím déle tady navštěvuji tu naši jazykovku a každé pondělí se rozletim jinam, stává se mi, že jdu ulicí, kterou ještě tak docela neznám a dojdu tam, kde už to znám naprosto důvěrně.. no, ani pražské centrum není nekonečné, že...:)
Ale co s tim, že, takže jsem dorazila pěkně ve 14:15 před učebny 22 a 23, kde už seděli Monča, Peťan a moe Aniczkaa:) asi tak 5 minut po mně dorazila Věrka. Všichni jsme se na ni sesypali, protože psala na konci minulého týdne písemnou část z češtiny.. mno.. vybrala si fejeton:D chvilku bylo ticho, než jsme se zmohli na nějaký koment:D prej:
,,Cože?"
,,Ty woe, já ani nevim, jak se něco takovýho píše!"
,,Prosimtě, já ani nevim, co to ten fejeton přesně je!"
,,A cos tam jako psala??"
,,No co tak civíte, nic normálnějšího tam nebyo, tak co jsem měla dělat?"
:D:D ježíííííš, no ještě že je Věruška chytrá holka a zvládla ten fejeton, páč my, jak jsme se shodli, bychom byli, vážení přátelé, kde...? No v řitce, přece!!
Pak už nám přišla unsere Lehrerin, takže nástup a výuka začala. Ovšem soustřeďte se na angličtinu a tvorbu podstatných a přídavných jmen ze sloves, když sedíte vedle Aniczky, že?:D to byla perla za perlou dneska zase.. Ona se mi totiž moje plavovlasá princezna pohádala s kamarádem.. JENŽE, ono to není zase až tak jednoduché, víte.. to by prostě nebyla ona, kdyby to bylo tak jednoduchý, okolo ní je všechno tak barvitý, že obdivuju, jak si ten svět dává.. mno nic, o hodinu jsme dělaly hrozný hovadiny, načež to odnesla moje tužka (nesčetněkrát) a Aniczciny boty (,,na to se vyser, stejně je musim vyčistit") a o přestávku z ní vylezlo, za jakých okolností to s tím kamarádem je.. detaily tu rozebírat nebudu, to by bylo na dlouhooou dobu.. Ale když jsem jí vyčinila a pořádně jí spražila úderem do podrážky, chtěli se i ostatní dozvědět, co se děje.. v mém rozčilení jsem vyprskla:,,Ona klukovi, který ji bere jinak, nežli jen jako kamarádku, řekne, že si s ním hraje.. No normálně mu to řekla. Vy byste se nenasrali, být jím? Já osobně bych se teda nasrala, no vy byste se snad nenasrali??" Načež Věrka s podivem pozvedla obočí, Petrovi zaskočil kus chleba (zřejmě smíchy) a Monča pohoršeně zavrtěla hlavou a povidá ,,No já asi.. asi bych tě kopla.." Následoval mnohostranný výbuch smíchu (Petr raději odložil chleba) a Aniczka si nakonec dramaticky povzdechla: ,,Nikdo není na mé straně.. aaachjo.." Vysvětlovla jsem jí, jakože teda jestli už se omluvila, tak ať počká, že ho to snad pustí. Ale ona na to reagovala nečekaně. Začla do mě dloubat do žeber a vykřikovat, že mě ulechtá. Nenechala jsem se, to se ví! Sebrala jsem svůj kartáč a začla jím okolo sebe máchat v křečích smíchu. Petr už svůj chleba nedojedl;D Věruška nám pak každému nabídla ,,čoklit" (,,Neboj, to není na špek, to je na nervy!") a s menšími bolestmi břicha jsem ke konci našeho kurzu přelouskala pár větiček z krátkého cvičení.
V Praze taková nejvíc dobrá nálada, sluníčko pražilo a vůbec bylo hafeeec krásně:) ještě když jsem lezla do autobusu.. nj, jenže přijeli jsme do Kladna a zataženo, aspoň o 3 stupně míň, kže paráda.. nicméně jsem se zase pěkně prošla hezky od gymplu k nám domů.. néé, že by mi ta procházka po Praze nestačila:D ale pohyb a chůzi zvlášť mám ráda, když je takhle hezky.. a aspoň ,,prošlápnu" ty botky, abych už neměla podělaný puchýře..nj, jsou nové, musím je,,zaučit";D
What a beautiful day has been today!! Thank youu vy pražský zvííízatka moeeee;D:D

To be good enough for someone

7. dubna 2008 v 20:33 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Nevím, proč mě napadlo psát o tom zrovna teď a tady, proč tohle téma, když je vlastně neprosto stupidní.. vůbec se ke mně nehodí a před nějakým tím měsícem bych s tim všechny poslala do prdele. Ale když tak pozoruji a naslouchám svému okolí.. prostě to vyplývá z toho, čím ke mně okolí promlouvá a to nejen slovně. Jsem hodně vnímavá a citlivá osoba, proto mi neuniknou ani mimoslovní projevy. Prostě se přede mnou špatně věci tají, tak už to ale u extrémních melancholiků a citlivek bývá. Přejděme k věci.
Určitě jste někdy někoho slyšeli vzdychat po krásném, nádherném a půvabném zástupci opačného pohlaví. Zdůrazňuji náádherném. Já to slýchám sice jen málokdy, ale jak říkám, všímám si i neslovního projevu, řeči očí, těla, reakcí na podněty... Mnoho kamarádek a kamarádů neustále ujíždí na dokonalých kráskách a hezouncích. Vzhledem k tomu, že jsem ta z Venuše, tedy něžné pohlaví, zaměřím se na problém mých známých a mých kamarádek ale i úplně cizích slečen a na ty jejich hezouny;) Samozřejmě i já se ráda podívám na doopravdy hezkého kluka. Oki. Nikdy mě nenapadlo víc. Ne, fakt ne. Já se vždycky zajmám spíše o ty, kteří mě zaujmou něčím jiným než vzhledem, pokud možno. Naučila jsem se asi špatnému vkusu bo co já vím. Nikdy ze mne nevypadlo:,,Chci hezkého kluka! Měl by vypadat tak a tak...." Já naopak říkala a stále říkám: (i když je fakt, že chtít můžu, ovšem chemie mého těla se již na jednom klučinovi usadila a to zjevně natrvalo, smůla. no nic..),, Chci kluka, který mě bude mít rád a kterého budu mít ráda já. Měli bychom být zamilovaní, ale hlavně bychom měli být team. Sehraná dvojka."
To už dnes není ani trochu podstatné, jak jsem poznala. Ne všichni. Jena slečna, se kterou máme na spoustu věcí společný názor to vidí také jinak, ovšem ta je vyjimkou. Ona je vůbec vyjímečná uplne celá. Ale o tom zase jindy..
Prosím, vžijme se tedy do role krásky či hezouna. Víte, že se za vámi otáčí mnoho potencionálních partnerů. Všichni chtějí krásnou holku/krásného kluka. Koho si ale vyberete vy? Samozřejmě, že někoho, kdo bude alespoň skoro stejně neobyčejně hezký jako vy! Byli jste vybráni pro svůj vzhled, tudíž budete logicky vybírat podle stejného kriteria. Jenže kolik takových lidí běhá po světě? Nechci říkat, že jsme všichni oškliváci!! Jen.. zkuste být jako já. Prostě nad věcí! V dnešní době se ustálil výraz na někoho mít - myšleno mít na to ho sbalit, mířeno na vzhled. Takže, na Kena má jen Barbie a naopak. Tak to prostě je. A já to naprosto chápu, kdybych byla krásná a věděla bych, že mě chce spousta kluků, vybrala bych si toho nejupravenějšího. Samosebou. Jenže já krásná nejsem, vím to, jsem skromná, nevím, jak to dělám, ale asi zřejmě jsem. Když se ohlédnu za nějakým klukem, moje kamarádky většinou valí oči a s úžasem zvolají:,,Ten se ti jako líbí??" odpovím, že ne. Kdybych totiž kývla, byla by to lež. Nedá se říct líbí, nýbrž zuajal mě, stál by mi za to ho poznat blíž. Nesoudím je totiž podle vzhledu. Mám zabudovanou brzdičku na vzhled. Brzdičku na nagelované hezounky v nažehlených tričkách s límečkem a pečlivě vydrhnutou obuví. Pokud vám stačí tohle na to, aby vás kluk zaujal, tak to vás upřímně lituju, holky.. Být vybíravá/ý se nevyplácí, může se stát, že zůstanete samy, milé dámy/milí pánové! Ne všichni/všechny jsme totiž krasavci/krasavice prvního stupně a jak už jsem napsala výše, je přirozené, že krásní trendy časopisoví klučíci si vybírají zásadně časopisové slečny jako ze škatulky.. Ne, netvrdím, že jsou jen krásky a pak zástupy ošklivek, ale takoví ti hezounci se skutečně nespokojí s krásnýma očima nebo sametovými vlásky.. zkuste hledat jinde, pokud nechcete ostrouhat..
Tímto článkem jsem se nikoho nechtěla dotknout. Byla to taková rada.. řekněme z mého života, můj názor a moje řešení.. A jeslti jsem se vás přeci jenom dotkla, snad vás uklidní, že já sama nejsem zrovna hezká holka.. alespoň já si to myslím a několik známých lidí a kamarádek taky a dávají mi to okázale najevo. Ale já jim to nevyčítám a nezlobím se na ně. Tak to prostě chodí. Jeden je takový a druhý makový. Všichni nemužeme být ti krásní.. Než se teda urazíte, zkuste se nad tím nade vším zamyslet..