Just LIVE like there was no tomorrow!!

Březen 2008

I´ve got to say goodbye....

8. března 2008 v 18:15 | P.Bloody |  Vita mia in parole
Už mockrát jsem se zmínila o tom, že život je nejkrásnější a největší dar, jaký jsme kdy dostali a kdo si neuvědomuje, jak je krásný a stráví ho před televizní obrazovkou, před monitorem nebo ho promarní sebelítostí a sebeprožíváním, je hlupák prvního stupně. I přesto, že je tohle můj pohled na život, moje motto a snažím se podle něj žít, vyskytla se i v mém životě jedna překážka v tom, abych si jen vychtnávala život a nebrečela, nelitovala se, nekoukala do zdi a žila tupě ze dne na den. Překážka, kterou jsem nezdolala.. možná proto, že jsem prostě slabá.. Stále tu je a já s ní nehnu.Sama ne. I ten nejsilnější a nejodolnější člověk se mnou prostě musí souhlasit, že neopětovaná láska vždycky bolí. A ne málo. Neumím se přesto přenést, on je the one a vykřičník v řadě teček.. Nevysvětlím vám proč, z jakého důvodu je to právě on, protože nevím. Nevím proč a nevím, kdy přesně se to stalo, kdy nastal ten moment, kdy ostatní zástupci opačného pohlaví přestali víceméně existovat.. Vím jen, že tu je a že nezapomenu. Sama už vůbec ne.
Teď aktuálně sama nejsem. A možná, že časem bych to zvládla brát s nadhledem. Když má člověk někoho, kdo ho má rád, kdo ho má hodně rád, někoho, komu se zdá být vyjímečným a důležitým, všechno se zdá být snazší. Ať před sebou máte sebesložitější zkoušku, ať máte udělat cokoli obtížného, je to méně hrozné, když víte, že tam venku na vás někdo myslí klidně i několik hodin denně, že je tam někdo, kdo by pro vás i spoustu věcí obětoval, aby mohl být s vámi, někdo, kdo vás po tom všem obejme a řekne vám, jak mu připadáte úžasní, ať to dopadlo jakkoli....
Chvíli to vypadalo, že i já bych mohla mít to štěstí.. že bych našlaněkoho, kdo by mi pomohl brát moje doprázdna planoucí city s nadhledem a třeba je chvílemi nevnímat.. Ale nehodám tomu obětovat přátelství!! Vím moc dobře, že tohle by dřív nebo pozděj stejně skončilo a zase by to bylo při starém.. navíc to je stejně jedna valká lež.. slepě zbožňující jednoho ale líbající jiného...? Pochybuji, že by mi to vydrželo dlouho.. Zato přátelství s někým, kdo má moji důvěru a koho mám skutečně ráda je přednější. Skoncuju to. Jen mě mrzí, že jsem to, že můj současný vztah překáží osobě mně více než drahé, nedozvěděla přímo od ní, ale bokem.. zní to skoro jak částečná pomluva, lepší na to vůbec nemyslet.... Proč přede mnou hraješ, jak mi to přeješ a jak je to úžasné a za mými zády si ostatním stěžuješ...? Proč to neříct přímo a rovnou MNĚ? Na co ta přetvářka?? Skutečně jsi mě moc zklamala... ale jsi pro mě příliš důležitá na to, abych pokračovala v něčem, co je pro tebe nepříjemné..
Budu se muset rozloučit. Nevím sice, jak to udělám a kdy přesně, ale vím moc dobře, že nemá smysl to protahovat. Tak to prostě nevyšlo. Nechci nikomu přidělávat vrásky tím, že se s někým scházím a že se mi věnuje o něco víc..
Vím, že to budu muset udělat.. nejsem ale úplně jistá, jestli to dokážu.. mám na sebe hrozný vztek.. proč jsem si toho nevšimla sama, že ti to vadí.. proč jsem se vůbec do něčeho takového pouštěla...? Teď jsem se dostala do situace, o níž sice vím, jak ji mám řešit, jenže asi nemám předpoklady na to říct sbohem....but I know I´ve got to