Just LIVE like there was no tomorrow!!

Únor 2008

Good Charlotte - Wondering

22. února 2008 v 19:33 | P. Bloody |  Songotéka
Tenhle text chci věnovat mojí spízněné dušičce, někomu, komu důvěřuju hrozně moc a koho mám ráda natolik, že bych nepřenesla přes srdce, kdyby se jí jen pokusil jakýmkoli způsobem ublížit.. stáhnout na ni ruku.. OPOVAŽTE SE!! Jelikož tahle slečna je tu vždycky a vždycky všechno ví, i když nic neříkám.. umí číst v mých očích (i když to bude asi i z části tím, že jsem docela průhledná:D), což zvládá sice víc lidí, ale nikdo ne tak přesně jako Ty.. Jsi moje světluška v temnotách a nikdo Tě už nikdy nemůže neharadit.. Děkuju za to, co jsi pro mě udělala a že tu jsi, Májinko.. :-*:-* !!

If you want me to wait,

I will wait for you

If you tell me to stay,

I would stay right through
If you don't wanna say,
Anything at all
I'm happy wondering
Go!

Yeaaaaaah, yeah!!!!

Since I was a young man
I never was a fun man
I never had a plan and no security then
Ever since I met you
I never could forget you

I only wanna get you right here next to me

'Cause everybody needs someone

That they can trust and...
You're somebody

That I found just in time

If you want me to wait,
I will wait for you
If you tell me to stay,
I would stay right through
If you don't wanna say,
Anything at all
I'm happy wondering.


Now my life is changing
It's always rearranging
It's always getting stranger than I thought it ever could
Ever since I found you
I wanna be around you

I wanna get down to the point that I need you

'Cause everybody needs someone
That they can trust and...
You're somebody
That I found just in time

If you want me to wait,
I will wait for you
If you tell me to stay,
I would stay right through
If you don't wanna say,
Anything at all
I'm happy wondering
Go!

Yeaaaaaah, yeaaaaaah!!!!

Don't tell me the bad news
Don't tell me anything at all
Just tell me that you need me

And stay right here with me

If you want me to wait,
I will wait for you
If you tell me to stay,
I will stay right through
If you don't wanna say,
Anything at all
I'm happy wondering

Angel......´s slipping away

20. února 2008 v 19:25 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Začínám se na svět dívat trochu jinýma očima, i když stále vězí ve stejných dvou důlcích, i když mají pořád stejné rozměry a prapodivnou směsici tři různých barev.. Jsou jiné. Pokouším se strhat z nich pavučinu naivity, což není snadné, jelikož měly hodně času na to, aby se tam usadily...............

Divili byste se, jak se lidé okolo náhle mění.. někdo je lepší, někdo horší, z někoho je do breku a z jiného na blití.. nechala jsem se svést lacinými maskami!!
Anděl.... Přasně to je to slovo, ten titul, to ověnčení, jenž jste mi neprávem dali! Andělé jsou andělé, ale NIKOLI tupci!! A že mi to došlo brzy, co? Po roce.... paráda!!
V tašce pod stolem se chvěje vyzvánějící telefon. Všichni mi můžou být ukradení. Alespoň prozatím.... víte, kdybych se třeba jen párkrát za ten rok zachovala jako vy, byla bych teď jinde. A neměla bych chuť vyhodit svuj mobil z okna. Všechny ty miloučké zprávy v něm jsou snůšky lží!! VŠECHNY!! A přesto žádnou z nich nedokážu smáznout.. zvášť těch pár..
Přeci jen lovím telefon.. jméno, které na mě pomrkává z displaye mě přinutí se usmát.. někdo na mě myslí, někdo se mnou chce mluvit..!! A ne proto, že by potřeboval pomoc, že by si potřeboval poplakat, utěšit, povzbudit a zvýšit sebevědomí od svého ,,andílka".. Děkuju..
Já teď myslím na ty, co mě nezklamali, kteří mě mají asi doopravdy rádi a nepovažují mě za něco, co tu je vždycky, když potřebujou.. ani nezeptaj, jestli se něco děje, nezajímá je, že nejsem ve své kůži.. na tohle se mě někdy ptají ti, od kterých bych to zrovna dnakrát nečekala.. usmějí se na mě t, kdo se mnou netráví moc času, kromě těch několika hodin ve škole.. i vám děkuju.. za Váš zájem..
Hlavně ale děkuju mojí princezně M (jsem ráda, že máš z toho medvídka takovou radost, hrozně mě to zahřálo u srdce, když jsi mi vyprávěla, že jsi z něj nesundlal ani to věnování..), mojí sestřičce..(,,Jo, jasný.. budeš se tu na ní smát, budeš jí nosit sušenky a pití. Ona pak odejde a ty kvůli němu a kvůli ní budeš zase BREČET?!!?"), slečně M, protože i když má své chybičky, které mi čas od času lezou na nervy a dneska jsem proti tobě řekla několik nepěkných slov.. mrzí mě to.. jsem ráda, že tě mám, jsi to totiž ty, kdo se vždycky zajímá.. a děkuju za tu zprávu.., drahoušce L (,,Já tě do ničeho nenutím, jen chci, abys byla šťastná, copak to nevidíš?").....Díky.... za všechno.. ale především za VÁS!!


A naopak plivu na ty, kdo mi jen sráží sebevědomí, na ty, kteří mají zřejmě pocit, že jsem tady proto, abych jim kývala na to, jak jsou úžasní, nejlepší, nejkrásnější a já jsem vedle nich jen ta spodina s nerudnýma očima, ze kterých si jeden mladý pán hrozně rád dělal legraci (,,Čum na ní! Má voči jak E.T.! přes půl xichtu." - a já kvůli tomu nejednou brečela.) a baculatýma tvářema. Oki. Taky že jsem. A budu. Už ale bez andělského chování - vlastně bez LABILNÍHO chování naivního tupce. Už mě totiž fakt nebaví představovat náhradní vrátka nebo plán B.. Nasraaaaaaat děti drahé!! Chci se zase smát, chci být na tom dobře. I když bez Něj, i když bez volnosti, i když bez sladké představy, že mám plno ,,skvělých přátel".. chci jenom ŽÍT!!.. nastal čas uklidit si i na svém dvorečku a přestat smejčit jen na těch cizích! Klidně mi říkejte anděl, ale nezapomínejte, že anděl je nadpřirozená bytost a já jsem jen ČLOVĚK, který má i svůj vnitřní svět, svoje sny a svoje plány.. a už je nebudu rušit kvůli těm vašim. Udělala jsem to dostkrát, ale vždycky mi to přineslo jen to špatné a snad ani jednou jsem neslyšela upřímné ,, Díky."
K čertu s váma!!

Just one year..

19. února 2008 v 21:00 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Je 16.2.2008. Datum to nepěkné, odhalující více, než bych chtěla. Odhalující ošklivou pravdu a jasnou nemilosrdnou dráhu času, která uplynula od těch několika sladkých dnů.. Od dnů, kdy se mi chtělo především se smát, celý svět byl růžový, sladký a voněl jako cukrová vata. Zamračená obloha se v mžiku změnila v zástup červánků a studené dešťové kapkyjv živou vodu.. kdy snad nebylo nic špatně, kdy se všechno a všichni smáli.. moje oči zářily a byly větší, mnohem větší, než obvykle, rozšířené náhlým štěstím.. ten sladký únor!!
To bylo před rokem.. teď se všechno obrátilo. Přišla jsem o několik lidí, o které jsem za žádnou cenu přijít nechtěla!! Ale jsou pryč. A já s tím nic neudělám. Jejich úsměvy a porozumění byly jakousi maskou. Všem bylo a je ve skutečnosti jedno, že teď vzpomínám.. Kde je moje plesající srdíčko a oči roztažené štěstím.. kam jsi zmizelo, štístko moje...? Byl jsi pro mě tolik důležitý, náklonnost, kterou jsem k tobě chovala, je slovy jen těžko vyjádřitelná. Nikdo už tě nebude mít ani z poloviny tak rád, jako já. Nejspíš ani jednomu z těch, kteří pro tebe maji mnohem větší cenu, než já (jestli vůbec nějakou mám..), na tobě nezáleží tolik jako mě. Udělala bych cokoli, abych ten rok vrátila.. vím, že na Tebe nikdy nezapomenu, i když si to vlastně hrozně přeji..nebyl a nebude nikdo, komu patřila moje duše, protože tu největší a nejlepší část sis odnesl s sebou.. a pak jsi ji zničil.. já už nemám, co bych komu dalšímu věnovala.. ona patří tobě!!
A.. kde je ta holka, kterou jsem měla tolik ráda, s kterou jsem se nasmála až děs...? Kde je ta krásná a tajemná slečna, kterou bych byla bránila do posledního dechu...? Kde je ta holka, které jsem tolik a s naprostou samozřejmostí pomáhala jako vlastní sestře...? Kde je ta kamarádka, která by mi nikdy NEUBLÍŽILA?? chci ji zpátky!! Chci.... vědět, že to tak není, že jsem se spletla, že jsi KAMARÁDKA a že ses nikdy nepřetvařovala a neskrývala se jen za její maskou, že jsi to nebyla ty, kdo.. kdo..................................................................................................
Chci se dozvědět, kam zmizely ty časy, kdy jsem se s někým smála, kdy mi byl někdo blízký a kdy jsme si měli co říct.. nebylo to s tebou někdy jednoduchý :D, ale měla jsem tě ráda takouvou, jaká jsi byla, prostě takovou.. praštěnou.. lehkomyslmou.. ,,lehce" ujetou.. Ale tahle holka zmizela do nenávratna. Vídám její dvojče. J e úplně stejná. Ale jen na povrchu. Uvnitř je to někdo jiný. Vychytralá lasička bez úcty k lidem, bez svědomí a pokrytecká.. taková, s jakou už si asi nikdy nebudu mít co říct..

Rok. Je to 12 měsíců.. doba dlouhá, ale ne dost na to, abych stihla vstřebat všechno, co se stalo, všechny události, které se mě bezprostředně týkaly a události, na které jsem zůstala sama. Zpočátku se sice všichni tvářili, že mne chápou, že jsou na mé straně.. ale během chvíle je to přešlo. A já zůstala sama na to, abych se vyrovnávala s pocity samoty, méněcennosti, zrady, zbytečnosti.... a tak je to do dnes, protože já se s tím vyrovnat nestihla.. Ne tak, abych byla schopna říct: ,, Odpouštím vám. Tobě, který jsi podupal moje upřímné city, zlomil srdce a ukradl nejkrásnější část duše.. I tobě, jenž jsi zradila, zklamala, lhala.. a potopila mě.. A vám, jenž jste se změnili k nepoznání, jenž jste se tvářili jako někdo jiný a nebo jste se nechaly utáhnout na špatnou stranu.. A nakonec i vám, kteří jste mne v tom nechali plácat samotnou, kterým se nezdálo, že bych byla hodna vaší podpory nebo snad dokonce porozumění!!" - tohle ze mě asi nikdy nevypadne.. nedivte se! srdíčko se za rok nezahojí a duše se jen těžko obnovuje po tolika ranách po sobě v tak krátkém časovém rozmezí.. natož když se ještě dnes, v tenhle zvláštně výroční den dozvím, že vám je vlastně jedno, co mi kteří lidé provedli.. vždyť ublížili mě, nikoli vám! Co znamenám já, moje pocity a můj vnitřní svět oproti tomu vašemu, že...? Kamarádi...? Prapodivní.. celý svět je prapodivný.. zdá se mi, že mě žene(te) někam, kde se vám budu hodit a já.. se nedokážu zapřít, bránit se tomu.. posouvám se jako listí po větru a ženu se do neznáma.. někam, kde to neznám a kde mi to nějakým způsobem nesedí.. ale koho to zajmá?? Kdo chce vědět, co vlastně chci já...? Hlavně že VÁM se to ZAMLOUVÁ! Že mě budete mít tam, kde CHCETE!! Jen ať mi všichni ubližují, jen ať mi lžou a klamou nadále.. hlavní je, že vás se to nijak nedotýká, vy jste mimo nebezpečí, proč nemít rád lháře a podvodníky, kteří mě srazili tak hluboko, jak jen dokázali, vám se nic nestalo.. jen mně.. a co je vám přeci po tom, že...?
Ani po roce změny v mém okolí neustaly.. změny.. nebo spíš LŽI!! Přetvářka.. maska padá z jednoho obličeje za druhým a já pomalu přestávám věřit, že mám přátele.. že je tu někdo, komu záleží na tom, jak mi je, co chci a co mi vadí a ubližuje.. byla jsem tak NAIVNÍ, když jsem věřila....

The Wish

5. února 2008 v 20:38 | P.Bloody |  Vita mia in parole
V posledních dnech jsem nervozní, nezvládám, nestíhám.. blíží se moje narozeniny.. a já mám jediné přání.. tedy jedniné splnitelné.. Zní to docela OK, jedno přání, to nebude problém. Jenže on to problém JE!! Ne kvůli příliš vysoké ceně, ne proto, že by nebyl běžně k dostání. Tenhle dárek není nic hmotného. Chtěla jsem ho už k Vánocům. Dostala jsem slib. A sliby se neplní. Zásadně u nás doma ne. U nás doma padají sliby proto, abych zmlkla, abych dala pokoj, abych zkrátka držela hubu a krok!!
Nepochopim, proč mi, mami, nedovolíš užívat si života, užívat si ty vzácné roky na střední škole. Asi nikdy nepochopím, proč si nepřeješ, abych byla šťastná tak prostě a jednoduše, jak může 17letá zdravá holka být. Udělala bych cokoli, abych to změnila. Ale já to neumím. Neumím nikoho donutit, aby mě měl rád a aby mi přál šťastný úsměv na tváři, chuť do života a radost z něj. Nevím, co jsem ti udělala, nevím, za co jsem pro tebe ta špatná, ta druhořadá špína, ale udělala bych VŠECHNO, abych to změnila..

Kéž bys mi splnila tohle jedno přání.. víc už po tobě nikdy chtít nebudu.. dovol mi radovat se ze života a naplno se smát!!!!