Just LIVE like there was no tomorrow!!

Leden 2008

I am afraid of.... YOU

28. ledna 2008 v 20:03 | P.Punkie Bloody |  Vita mia in parole
Jak je možný, že jde všechno tak rychle do háje...? Proč se nemůžu čistě radovat ze života a proč mě ničí to, co mě ničí...? Proč já? Proč ten, komu přátelé i jiní říkají, že anděl je téměř synonymem mého jména...? Komu z vás jsem ublížila natolik, že jste dostali šanci ničit mě, zkazit mi narozeniny, zkazit mi čirou radost ze života...?
Mám strach z každé další minuty, z každé sekundy.. obávám se toho, co mi řeknete zítra.. pozítří.. nebo ještě dnes...?
Obávám se jít spát, protože se bojím, že zaspím něco zásadního.. bojím se vstát, protože nechci slyšet, co se stalo, zatímco jsem spala.
Bojím se toho, co přijde, bojím se.. bojím se VÁS VŠECH!
Chci žít.. chci jenom žít tak, jak jsem doposud žila.. zdravá, mladá, uvědomělá.. ale jinde. Pryč od vašich slov, jenž mě zevnitř rozebírají, pryč od vašich obvinění, která mě bolí a od vašich činů, jež zraňují moc na to, abych dále byla v jejich blízkosti.
Hloupá...? Ano. Přecitlivělá...? Víc než si dokážete představit. A proto.. proto se tolik bojím, proto už nevím, co mám dělat. Je naděje. Ale stačí jediná věta a vy, vy ji ztratíte. Jakoby bylo všechno už předem sečteno. Bez vás. Naděje ke které se upínáte, když vás někdo neprávem nařkne, když někdo, kdo je s vámi spjat víc, než jen citem, když někdo, jehož krev koluje ve vašich žilách u dělá něco, co vám ublíží, co vás urazí a co vás srazí na kolena..
Když všichni a všechno zklame..
Nemám, čeho bych se chytla, všechno, co mi zbylo, zmizelo.. okolí žije dál své životy.. řeší jednoduché věci, smějí se, ničím se netrápí.. já už se také trápit nechci!! Mé slzy vsákla staba Kralova mostu nebo je odnesl proud Vltavy.. a nikdo jiný, než oni a několik lidí, jež byli v tu dobu přítomni, je neviděl.. a nechci, aby vůbec kdy viděl..

Chci jen, aby celý svět věděl, že já NEJSEM žádná ZLODĚJKA a že jsem tě vždycky měla a mám HROZNĚ RÁDA a že mě hrozně mrzí, jak VŠECHNO DOPADLO.. tohle já nikdy nechtěla.. je pozdě.. mě už se nikdo neptá, nikdo už se ani neohlédne..pro VÁS jsem už jen pouhým stínem..

Yellowcard - Only one

13. ledna 2008 v 15:43 | P.Punkie Bloody |  Songotéka
Tato slova chci věnovat svému only one.. J e to opravdu zvláštní, že se pro vás může stát tím jediným někdo naprosto obyčejný, třeba i víc špatný než dobrý člověk.. a zůstává jím. Po dlouhou dobu..

Je jedno, co a kdy se stane, protože to budeš pořád ty ten můj jediný.. Mám tě hrozně ráda, neumíš si ani představit jak. I když se mi za to dostává od ostatních opovržení, někdy výsměch, oni ani kdokoli jiný to nedokáže změnit.. nedokáži to ani já sama.. ale chtěla bych. Není zrovna snadné vedle tebe existovat a vědět, že můžu jen a jen snít..

To my only one....


Broken, this fragile thing now
And I can't, I can't pick up the pieces
And I've thrown my words all around
But I can't, I can't give you a reason

I feel so broken up
And I give up
I just want to tell you, so you know

Here I go, scream my lungs out and try to get to you
You are my only one
I'd let go, but there's just no one that gets me like you do
You are my only, my only one

Made my mistakes, let you down
And I can't, I can't hold on for too long
Ran my whole life in the ground
And I can't, I can't get up when you're gone

And something's breaking up
I feel like giving up
I won't walk out until you know

Here I go, scream my lungs out and try to get to you
You are my only one
I'd let go, but there's just no one who gets me like you do
You are my only my only one

Here I go, so dishonestly
Leave a note, for you my only one
And I know you can see right through me
So let me go and you will find someone

Here I go, scream my lungs out and try to get to you
You are my only one
I'd let go, but there's just no one, no one like you
You are my only, my only one
My only one
My only one
My only one
You are my only, my only one

Obhajoba gothic subkultury v mém podání part II

12. ledna 2008 v 18:29 | P. Bloody |  Gothic
Řekla bych, že jsem právě očistila satanismus tím nejvyčerpávajícím způsobem, takže problém uznávání satanismu příslušníky gothic subkultury i jinými lidmi můžeme také s klidem uzavřít.
Ke gothic subkultuře neodmyslitelně patří typická hudba, styl oblékaní a mnohdy i umělecká činnost a vyžití. Zádumčivý a melancholičtí, často až silně depresivní lidé mají k umění obvykle velmi blízko. Většina goths ovládá hudební nástroje, malují krásné obrazy, nejraději olejomalby nebo perokresby, píší povídky a básně, které ve většině případů vyjadřují jejich vnitřní rozpoložení a vnímání světa jako takového. Jeho vliv na ně samotné a vypořádání se s těmito vlivy. Nicméně nepopírám, že k umělecké tvorbě musí mít člověk talent a ten zcela určitě nebyl nadělen všem osobám, spadajícím pod subkulturu gothic. Proto se některé snažení o umění v podání ne příliš talentované osoby může jevit poněkud směšným. Když ale dotyčného třeba kreslení obrázků nebo psaní básní, ze kterých nelze ani pořádně vyčíst, co mají vlastně zachycovat , baví, nikdo mu to nemůže zakázat a já věřim, že ani nezakazuje..
Od blízkého a vřelého vztahu goths k umění se lehce přesuneme k hudbě, nepostradatelnému pilíři této tajemné subkultury. Převažující většina goths poslouchá gothic metal nebo gothic rock. Gothic metal je typický svým melancholickým nádechem, z 95% se zde vyskytuje operní ženský hlas, některé gothic metalové skupiny rády prokládají tyto operní party rockovými mužskými vokály nebo tzv. screams, což je v přesném překladu skřeky, ale je to vlastně takové doprovodné chrčení, které dodává hudbě na temné a tajemné atmosféře. Hlavní slovo mají také elektrické kytary, klávesy a bicí. A to všechno za doprovodu houslí, fléten.. prostě jemnějších nástrojů, ale některé gothic metalové kapely používají k doprovodu tyto nástroje jen zřídka a dávají přednost čistě práci kytar, bicích, kláves a kouzelným ženským operním vokálům. Pro všechna hudební tělesa, produkující gothic metal je ale zcela společná srozumitelnost a čistota projevu.
Gothic rock je v porovnání s gothic metalem o mnoho jemnější a doprovodné jemné nástroje jsou v něm používány téměř vždycky. Také operní zpěv z velké části vymizí. Zpívají zpěvačky i zpěváci a to většinou normálně a bez chrapotu.
Hudební sortiment je ale mnohem rozsáhlejší. Vzhledem k tomu, že goths bývají jemní, citliví a melancholičtí, nejbližší jim jsou tyto dva styly a následně smyphonic metal a atmospheric metal, taky jemnější metalové poddruhy. Není ale vyloučeno, že si někdo z goths radši poslechne heavy metal nebo dokonce trash metal, jeden z nejtvrdších hudebních stylů vůbec. Velmi populární je na gothické scéně i můj oblíbený druh metalu - doom metal. Doom není myšleno jako chrám z anglického překladu ani jako dům v češtině. Jeho přesný překlad zní poněkud děsivě a dle mého úsudku až přehnaně: zhoubný. Když už jsem uvedla překlad, radši i vysvětlím jeho charakteristické rysy, aby nedošlo k nějakým nepříjemným diskuzím o mém duševním zdraví nebo rovnou o duševní zchátralosti gothiků a tvůrců tohoto žánru. Doom metal je obecně popisován jako jemnější death metal, což znamená, že jsou zde omezeny surové prvky. Není ale melancholický, nýbrž až depresivní a podmanivý, kytarová hra je složitá a soustředěna spíše do nižších tonin, bicí dodávají skladbám podmanivý a chmurný rytmus. To všechno pak dovrší melancholický nebo silně nakřáplý zpěvákův (nebo zpěvččin) hlas. Je spousta druhů metalu a proto je těžké určit, který z nich je asi mezi goths nejoblíbenější. Jedno je ale jisté: veškerý metal a gothic rock jsou pro gothickou subkulturu klasika, která se s ní táhne už od jejích počátků. Přesto jsou i takoví účastníci gothic, kteří dávají přednost vážné hudbě před metalem. Nezaručím se vám za nejoblíbenější druh metalu ani za nejoblíbenějšího skladatele vážné hudby, ale za jedno se vám zaručim s naprostým klidem a čistým svědomím; nepotkáte takového gothica, který by se zalíbením poslouchal hip - hop, disco, pop aj. komerční styly. To jsou totiž styly zbožňované právě tou společností, kterou bývají znechuceni a před kterou goths utíkají do svých přemýšlivých a melancholických světů této subkultury.
Po cestě hudebním světem gothické scény se s dovolením přenesu k tématu gothic "mody". Slovíčko moda by v tomto případě správně patřilo do úvozovek, protože je to opravdu hodně nepřesný výraz. Skutečná gothic moda neexistuje. Moda se totiž stále mění a nastávají v ní všemožné zvraty. U vzhledu goths se nic takového očekávat nedá. Už od dob, kdy se tato subkultura oddělila od post-punku, zůstává jejich styl stejný. Černá barva převládá nad ostatními ( většinou bílá, rudá, tmavě fialová nebo tmavě modrá), pokud není na jejich svršcích použita jako jediná. Tmavé oblečení často zdobí kovové doplňky, obojky a pro goths tolik typické amuletní přívěšky, které bývají obvykle ze dřeva nebo jsou to kameny, náležící jejich znamení, elementu nebo prostě takové, které se jim líbí. I když obvykle opravdu bývají z kamene nebo dřeva, rozmohly se i přívěšky kovové a mohutné. Na gothic setkáních a koncertech jsou k vidění všemožné variace tmavého a kovem zdobeného oblečení. Nádherné jsou překrásné gothické šaty s korzetem a dlouhou sukní nebo naopak s krátkou a nařasenou. Nosí se i dlouhé kabáty a klasické středověké dámské šaty. Pro goths můžského pohlaví pak většinou platí, že čím otrhnanější, tím lepší. Roztrhané džíny, tmavá košile a černý splývavý kabát bývají nejčastější pánskou volbou. Ale takto oblečené můžete goths vidět jedině na jejich setkáních. V normálních a všedních situacích se svoji image snaží poněkud krotit do podoby, jenž je okolím akceptovatelná. A není se čemu divit. Určitě si umíte živě představit i sami sebe, jak upřeně, vyvaleně, vyděšeně nebo posměšně byste zírali na někoho v korzetu a dlouhé černé robě nebo v nařasené sukýnce jen tak na ulici. Exhibicionisty by něco takového možná i bavilo, ale jak už jsem se tisíckrát zmínila, goths bývají uzavření a přemýšliví lidé a přepokládám, že takové pohledy by je nijak netěšily.. i tak jsou ale poněkud méně či více odlišní.. nikdy nenosí nic, co je právě strašně obdivovaný trend, což má opět co dělat s jejich izolací vůči komerční a konzumní společnosti dnešní doby. Goths dávají přednost jiným hodnotám a stojí si za nimi, ačkoli je to stojí depresivní stavy a v extrémních případech možná i několik kapek krve nebo v nejhorších případech život, pokud ho v zoufalé úzkosti ukončí. Podivíni? Blázni? Ne. Jsou to prostě GOTHS. Jsou takoví, jací jsou a díky tomu vznikla jejich vlastní gothic subkultura a je to právě to, co je dělá vyjímečnými a oddělenými od povrchní a komerčně založené lidské společnosti doby. A to je ten hlavní bod, ve kterém s goths sympatizuji a proč jsem je tady teď těch několik munut usilovně obhajovala, ospravedlňovala a popisovala jejich subkulturu. A tak doufám, že ti, kdo neměli o gothic subkultuře ani ponětí, už mají alespooň malou představu o tom, co to vlastně znamená, když se řekne gothic a ti, kteří věřili některé nebo všem pověrám už pochopili, že to opravdu byly a jsou nesmyly. A jestli někdo poslouchal a přesto těm fámám věří, tak ať je raději zticha, protože by mě mohl taky stihnout srdeční infarkt nebo bych začala křičet tak neuvěřitelně nahlas, až bych sobě zlikvidovala hlasivky a vám vaše ušní bubínky. Předpokládám, že takový závěr si nikdo nepřeje. Proto vás prosím za sebe, i za všechny goths; berte je takové, jací jsou. Nemusíte je vychvalovat, to samozřejmě nikdo nechce, ale rozhodně je neurážejte a nezavrhujte. Radši se zkuste zamyslet nad jejich smýšlením.. nemají tak trochu pravdu? Nebylo už dost povrchnosti a komerce ve světě...? Nezaslouží si snad právě komerce a povrchnost opovržení o mnoho více, než goths?? Nejsou to nakonec oni, kdo tu má více zdravého rozumu...?

Obhajoba gothic subkultury v mém podání part I

12. ledna 2008 v 18:28 | P. Bloody |  Gothic

Subkultura gothic je v současné době potažena silnou vrstvou pověr, pomluv, nesmyslných fám a možná až opovržením či odporem. Protože některé pověry a fámy jsou opravdu nesmyslné a hloupé a taky proto, že sama mám gothic ráda a její vyznavače, tzv. goths, obdivuji a v mnohém s nimi sympatizuji, rozhodla jsem se objasnit, v čem vlastně ona záhadná subkultura gothic skutečně spočívá.
Začneme pěkně od začátku. Tak tedy; gothické hnutí vzniklo na počátku 80. let 20. stol. spolu s hudebním stylem gothic rock, jako odnož post- punku. Už punk sám o sobě vlastně znamenal a po dnešní dobu znamená popření většiny společenských norem a zvyklostí. Gothic víceméně společenské normy nepopírá, protože do společnosti vůbec nezapadá. Její vyznavači se cítí být odlišnými a často nedokáží pochopit banální a obyčejné starosti ostatních lidí a sžít se s nimi. Proto se od všední lidské společnosti distancují, jak nejvíc to jde a vytváří spolu s podobně smýšlejícími lidmi svojí vlastní odlehlou společnost. Mezi goths obvykle vládne velmi přátelská atmosféra, jsou si navzájem oporou a mohou se společně vysmát povrchnímu světu a jeho hloupým trendům.. Otázka "Jak teda vlastně smýšlejí lidé, říkající si goths?" je na místě. Ono vlastně ani nejde o to, říkat si goth, jako o to, jak člověk skutečně vnímá svět a skutečnosti kolem sebe. Celé tohle smýšlení by se dalo nazvat jako celoživotní dumání nad smyslem života, skutečným štěstím a pocitem naplnění. Goths jsou často melancholičtí a depresivní lidé, kterým nestačí ke štěstí výhra 10ti milionů ve Sportce. Možná právě z důvodu jejich náročnosti na sebe samotné a na okolní svět se často dostávají do stavu deprese a nenávidí se za to, že nemohou najít tu správnou věc, která by naplnila jejich melancholická a přemýšlivá srdce radostí a zadostiučiněním. Třeba si říkáte, proč nad tím tedy proboha přemýšlí, když z toho mají deprese. Ale takoví už oni prostě jsou. Často ale dokáží vidět krásu tam, kde byste ji vy, kteří se nezabýváte smyslem života a tím, jak dosáhnout pocitu zadostiučinění, nehledali. Jasným příkladem je dekadence, ve které se většina příznivců gothic subkultury vyžívá a obdivuje tento umělecký styl. Pojem dekadence se vám pokusím přiblížit v několika větách. Dekadence se objevuje na přelomu 19. a 20. století s vlnou nových umělců, kteří jsou znechuceni stereotypní společností, hledají z ní únik a proto si vytváří svůj vlastní svět. V literatuře se projevuje zejméná pesimismem, pocity rozmaru, morbiditou. Dekadent byl původní název pro francouzké básníky, kteří si dovolili ustoupit od tradic. K moderní dekadenci je často přisuzováno bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol a výstřednost. I to je jeden z problémů, proč mnoho lidí gothickou subkulturu odsuzuje. Špitají si, že goths jsou satanisté, podpalují kostely a obětují lidské oběti ďáblovi nebo se oddávají sexuálním orgíím a často propadají alkoholismu a drogové závislosti. Ano, každý člověk je individuální a je docela možné, že někdo z vyznavačů této subkultury je skutečně drogově závislý či propadl alkoholismu. Také nebudu prohlašovat, že nikdo, kdo se ke gothic hlásí, není sexuální maniak. Zároveň ale musím podotknout, že podstatou gothické subkultury to NENÍ!! Není to spolek alkoholiků, narkomanů ani úchylů. Je to seskupení citlivých lidí, kteří jsou vůči světu velmi vnímaví a právě proto jsou často melancholičtí a trpí depresemi. Ale to už jsem zmiňovala. Asi bych neměla zapomenout upozornit vás na to, že alkoholikem a sexuálním deviantem může být na první pohled obyčejný úředníček, který nemá o existenci gothic ani potuchy!! Bylo by opravdu velice, ale velice hloupé považovat každého feťáka a bohéma automaticky za gothika, jen proto, že chlastá a holduje zástupcům opačného pohlaví. Stejně tak nemůžete každého gothika hned považovat za ochlastu a erotomana. Tak otázku drog jak lehkých tak těch tvrdých a sexu máme vyřešenou. A nastává další problém. Satanismus. Bohužel nebo bohudík, satanismus, ačkoli nepovolený a nezákonný, je mezi námi a lidé ho vyznávají. Existence sekt je myslím známa každému a The First Church of Satan, založena proslulým La Vayem, prvním satanistou, který veřejně bránil zájmy satanismu a snažil se přemoct davy odpůrců kultu ďábla, existuje už mnoho let a stále se rozšiřuje po celém světě. Její členové jsou různorodí. Mohou a já rovnou přiznávám, že určitě jsou mezi nimi i někteří goths. Zdůrazňuji, že NĚKTEŘÍ!! Ne všichni ti, koho potkáte na gothic srazech a gothic koncertech jsou vyznavači ďábla. Jsou to křesťané, taoisté, budhisté, ale i ateisté nebo vyznavači neoficiálních náboženství, jako je třeba Wicca (neopohanské náboženství). Subkultura gothic není založena na náboženství a nikomu žádnou víru nevnucuje. A co se týče obětování v satanismu, mohu vás zcela uklidnit.. Tak izolovaní a přemýšliví cíťové, jakými goths jsou, by nikomu neublížili, maximálně sami sobě, sebepoškozování není totiž u silně depresivních lidí nic překvapivého. Ale ještě chvíli zůstaňme u satanismu. Je více druhů satanistů. Lidské oběti obětují spíš extrémní vyznavači, kteří o satanismu zřejmě moc neví. Satanistická bible lidské oběti nevyžaduje a výše představená The First Church of Satan toto chování NEPODPORUJE a považuje je za BARBARSKÉ!! Navíc ti, kteří obětují člověka, jsou z 95% pod silným vlivem omamných prostředků.. není se čemu divit.. vy byste za normálních okolností dokázali zabít člověka a ještě obětním způsobem...? Navíc tito extrémisti musí být i v běžném životě zřejmě nevyrovnaní agresátoři. Určitě ne vnímaví a zadumaní, jak je pro gothic subkulturu typické a díky čemuž vlastně existuje a je tak tajemná, jak je. Ne, žádný goth by nikdy ničeho takového nebyl schopný. Ani pod vlivem drog, možná že pod vlivem halucinogenu by zabil, pokud by měl úplně strašnou halucinaci, ale opět poznamenávám, že pod vlivem holucinogenní drogy už vraždilo mnoho lidí,kteří se k filozofii goths nijak zvlášť neměli a navíc - pak by to ale nebyla vražda rituální - tedy plánovaná. Také je tu další důvod, proč by se goths takového činu nedopustili. A souvisí to opět s jejich vnímavostí a přemýšlivostí. Když už někdo takový, s typickými vlastnostmi melancholika, něco doopravdy vyznává, uznává pravidla věci a řídí se jimi. A pokud jste před malou chvílí vnímali, Satanova církev (tedy Church of Satan), oficiální patron satanismu ve světě, rituální vraždy odmítá. Nebudu tady zapáleně vykřikovat, že goths určitě nejsou satanisté. Mohou jimi být. Ale rozhodně nejsou vrazi. Třeba i přesto, co jsem tu za sebe s prací vysoukala, budete mít snahu zavrhnout jedním jediným tvrzením a to tím, že satanismus je zakázaný a tedy špatný, ať zabíjí nebo ne, obojí je špatně. Ale dovolte mi upozornit vás na to, že satanismus vznikl především proto, že lidé přestali věřit v moc a vůli boha, když se ve středověku umíralo na vlny morových onemocněn,. které se daly řešit jen vypalováním celých měst nebo vesnic. Lidé, napůl umučeni hlady a bídou, se klaněli před draze zdobenými oltáři a přijímali slovo boží od vypasených kněží v rounech z nejdražších tkanin. Skoro všichni povinně robotovali vrchnosti na jejích pozemcích a sami nesklidili nic a na svoje pozemky, pokud tedy vůbec nějaké měli, se vlastně díky robotě pro panstvo jen těžko dostali.... a boží pomoc nikde.. lidé upadli v beznaděj a obrátili se na opačný pól - k ďáblovi. Věřili, že bůh je dobrý ledatak pro panstvo a nebeský ráj nejspíš také. Byli ochotni tzv. upsat duši ďáblu, jen aby jejich děti neumíraly v nízkém věku hlady a aby se dokázali ubránit zlým nemocem, měli co jíst a kde bydlet. Ano, už tehdy to bylo povážováno za ten nejvyšší a nejhorší přestupek. A to z toho důvodu, že si církev začala uvědomat, že pomalu ztrácí nad lidem svoji moc a prostí občané už nejsou jejich ovečkami. A ten druhý důvod byl ten, že ti, skuteně pevně nábožensky přesvědčení lidé se moci ďábla báli a měli strach, že se pomocí svých vyznavačů dostane mezi lidi. Existují i záznami o černé magii, kterou ve středověku satanisté provozovali, ale takovou černou magii, při které umírali lidé, provozovali nikoli lidé prostí, kterým šlo o zajištění aspoň minimálních životních podmínek pro ně a pro své blízké, nýbrž opět tolik oblíbená vrchnost. Pro lepší představu špatně pojatého vyznávání Satana panstvem jako všemohoucí nadpozemskou bytost uvedu příklad krvavé černé mše ve jménu ďábla z 16. stol. , zaznamenanou v knize Jeana Bodina nazvané Démonománie čarodějů. Popisuje snahu Kateřiny Medicejské zachránit život svému synu, královi Karlovi IX. , jehož smrt by znamenala pro ni i pro celý její rod naprostou ztrátu moci. Citace z Démonománie čarodějů: " Karel IX. téměř již umíral, jsa zachvácen chorobou, jejíž příčinu odkrýti a vysvětliti děsivé příznaky nedovedl žádný lékař. Králova matka, Kateřina Medicejská, jež krále úplně ovládala a jež by byla změnou panovníka vše ztratila, odvážila se všeho, jen aby mohla zachovati svou moc. Tázala se nejprve na radu svých italských a francouzkých astrologů, ale marně. Nemocný, jehož stav se denně zhoršoval a stával se beznadějným, hledal pomoc v magii. Kateřna, matka nemocného, přispěchala s nápadem dotázati se věštby krvavé hlavy během "mše krve". Hle, jak se postupovalo při pekelném obřadu. Vzali krásné a úplně nevinné dítě, jež bylo tajně připraveno dvorním almužníkem k prvnímu přijímání. Pak, když nastal den či spíše noc oběti, počal jakýsi jakobínský mnich, oddaný dílům černé magie, o půlnoci ohavné a mrzké obřady černé mše, za přítomnosti samotné královny a několika důvěrných přátel. Při této mši posvětil oficiant dvě hostie před obrazem démona, majícího u svých nohou převrácený kříž; jedna byla černá a druhá bílá. Bílá byla podána dítěti, jež přivedli oblečené jako ke křtu. Pak je mnich uchopil, zvrátil k zemi a neobyčejně prudkou ranou dýky mu uťal hlavu. Ta, zachvívající se ještě a mokvající krví, byla položena na černou hostii, jež kryla dno patény, a byla přenesena na stůl, kde hořela tajemná světla a magická vykuřovadla. Tu se pak odehrála podivná a úděsná scéna. Oficiant zaklínal démona, aby odpověděl ústy krvavé hlavy na otázku, kterou se král neodvažoval nahlas vysloviti, natož se s ní někomu svěřit. Slyšeli pak slabý hlas, podivný, jenž jakoby přicházel z veliké dálky, a jenž vycházeje z úst ubohého malého mučedníka, pravil: "Vim Patior" (trpím násilí). Po této odpovědi, jež bezpochyby oznamovala nemocnému, že konec se blíží a že peklo ho již neochraňuje, zachvátilo ho hrozné třesení, paže mu ztuhly... Chraptivým hlasem křičel: "Odstraňte tu hlavu! Odstraňte tu hlavu!" a až do posledního jeho výdechu od něho neslyšeli jiného slova."
Tento příklad myslím dost jasně vystihuje krtutost, s jakou mocní zneužívali právě onu moc ale především také údajné schopnosti ďábla. Význam slovíčka 'údajné' hned vysvětlím. Jde o to, že i kdyby ve skutečnosti nikdo žádnou odpověď z úst hlavy mrtvého dítěte neslyšel a byla by následkem vypjatých nervů účastníků nebo královi horečkmi a nemocí poblouzněné mysli, jedno je pořád jasné. Hlava, jež měla promluvit hlasem demona, byla skutečně k obřadu použita. Proč by jinak král Karel neřekl do své smrti jiná slova než " Odstraňte tu hlavu!" ?
Jestli pořádali takové krvavé mše později i lidé prostí, nevím, žádné podklady o tom jsem nenašla a nerada bych lhala. Chtěla jsem jen obhájit to, že samotné vyznávání Satana podle Satanské bible je neškodné jak pro jeho vyznavače, tak pro jejich okolí. Pokud se ale satanismus zvrtne v krvavou černou magii a krvavé mše, už vlastně není satanismem, ale černou a krvavou magií, která se sice slučuje s ďáblem a jeho temnými schopnostmi, ale nikoli se satanismem. Satanisté provozují černé mše, ale krvavou a pro životy a zdraví lidí nebezpečnou černou magii nikoli. Černé mši se říká černá proto, že peklo a Satan byly odjakživa spojováni s temnotou. Od toho tedy černá mše. Ale při SPRÁVNÉ černé mši NEDOCHÁZÍ k ŽÁDNÝM VRAŽDÁM!! Proto zde nevidím důvod, proč ten OPRAVDOVÝ satanismus zakazovat. Abyste si nemysleli, že je to jen názor trhlé a s gothic subkulturou sympatizující puberťačky, dovolte mi sdělit vám, že First Church of Satan se v mnoha státech etablovala jako v podstatě řádná, byť značně netradiční církev. Satanismus je např. uveden v příručce pro americké armádní kaplany jako uznávané náboženství.