Just LIVE like there was no tomorrow!!

Březen 2007

In the end of an illusion

13. března 2007 v 20:37 | P. Bloody |  Vita mia in parole
Lidově řečeno.... V PRDELI!!
Jestli si někdo z vás přečetl článek A zase já, mohli jste se dočíst, že nemám ráda faleš, lži, zradu a zklamání.... a teď přišlo tohle všechno najednou.. proto ten konec iluze.. KONEČNÁ!! Byl to někdo, kdo byl pro mě jeden z těch, o kterejch jsem si myslela, že mu můžu věřit, že mě má rád a nedokáže mi ublížit, známe se tak dlouho, tolikrát jsem tomu dotyčnému pomohla.. a tohle mám za to.. lži, zradu, zklamání a odhalenou faleš, masku kamarádky, za kterou ses schovávala..tvrdě přistála na zemi a pořádně zarachotila, než se rozbila a zlámala.. A za ní padají moje slzy

Pomalu se kutálejí po tvářích a v každé z nich je otázka.... PROČ? ZA CO? JAK JSEM TI JENOM MOHLA DŮVĚŘOVAT? JAK DÁL?
Ta bolest se vrací pořád znova a znova, je tu a čeká, kdy budu slabá a nedokážu ji odsunout. Nedokážu vepsat do řádků, jak mi je, nejde to popsat, ten šíílenej srab, ve kterym se momentálně nacházim se snažim nedávat na sobě znát, ale tím víc mě zevnitř rozežírá a pálí. Jenže jechat mu volnou cestu a nechat se dobrovolně svazovat křečema jako ještě poměrně nedávno a probrat se s krvavými rameny a novými jizvami - to už vážně nechci. Nechci se chovat jako utečenec z psychiatrické léčebny!! Tyhle příšerný věci, který jsem dělala už mám za sebou a nechci se k nim vracet.... jenom mám strach, že se to prostě nahromadí a já se skácim jako podťatá a budu absolutně mimo sebe. To by nebylo zrovna nejlepší, ale dobrovolně tomu nepodlehnu, kvůli tobě NE!! Spíš by sis ty křeče měla prožít ty, ty si je zasloužíš, ty jsi zradila, ne já.
Zatraceně proč já jsem vždycky tak obětavá, milá a srdečná? BLBÁ jsem!! Věřila jsem v přátelství s hadem a taky sladkým řečičkám od někoho, kdo nemyslí vážně ani to, co vám odpoví na otázku kolik je hodin. Ale já to nevěděla.... lhát umíš přesvědčivě..ale lži jsou odporný, stejně jako TY!! Vlastně vůbec netušim, kam jsi tim všim mířil kruci? Asi ti bylo všechno od začátku jasný, narozdíl ode mě.. takže stačilo jenom trochu a bylo všechno tak, jak jsi chtěl.. ještěže jsem v tom citovym chaosu neztratila hrdost, nebýt jí, bylo by pro mě všechno horší, naž je teď a to si radši ani nechci představovat. Ta potupa, přála bych vám ji, ale nejsem ten, kdo by spřádal pomstu. To je pořád ta hrdost spolu se svědomím.. který vám chybí a proto by se vás měl svět zbavit, měl by se zbavit všech takovejch, jako jste vy, nýbrž pro svině je místo v lese, ale ne mezi lidmi!!

To, co mezi náma bylo, jste dokonale podupali a zabili.. a nic podobnýho, natožpak stejnýho už mezi námi nikdy víc nebude
Fuck you, my dear bustards.... I hate you.. please die..!!

pain, tears and... real friendship

11. března 2007 v 20:09 | P. Bloody |  Vita mia in parole
bolest, slzy... patří to k sobě neodmyslitelně a já o tom vim své.... ať je bolest fyzická, psychická nebo oboje dohromady, slzy přijdou ruku v ruce s ní a vy jim můžete tak maximálně poskytnout kapesník, aby vám nesmáčely tváře..ale nezastavíte je, to ani náhodou ne..
Moje slzy kanou v proudech, obrovských silných řetězcích ze zklamaných očí. A já se za ně stydim.... proč tohle vlastně dělam, proč bych měla brečet já, když by se měl trápit někdo docela jinej?? Můžu jen doufat, že se to oboum vrátí a dvakrát tak ošklivě.... teď je řada na tzv. božích mlýnech, kterym já ale nikdy moc nevěřila.... jenže.. co mi zbývá, že? Na pomsty nemam, ne, prostě se nechci mstít, nemohla bych se na sebe podívat, to bude asi tím, že někteří lidé ještě mají svědomí - a já su samozřejmě mezi nimi!!
Nebudu nikomu nic zakazovat, nebudu nikomu nic přikazovat a ponižovat se tak... tomu se říká hrdost, kterou ještě díky bohu mám....
A nemůžu si pomoct, ale... jsem v právu. Nikdo nemá právo popírat, že já jsem ten, kdo má svědomí čistý, já jsem ten, kdo uvěřil dvoum hadum, a já jsem taky ten, kdo teď za svou důvěřivost a srdečnost platí proudy slz. Utápim se ve vaší samolibosti a ve svém smutku.. Chvíli mam chuť klít a jindy mám chuť vzít zase nůž a.... ale já už tohle dělat nebudu!! Ne, ne, ne!! Moje krev nebude téct pro vás dva, nebude a nesmí!! Těch málo seknutí teklo z čirého zoufalství, z odporu k sobě a pro všechny, kteří za to nestáli.. proto pro vás nemám ani kapku. Jen moře slz, moře.....
Chcípni, ty bastarde!! Chcípni tou nejpomalejší a nejbolestivější smrtí, takovou, která se nedá přirovnat k ničemu pozemskýmu.... zhebneš a až naposled vydechneš, já ti řikam, že nebude nikdo, kdo by plakal, nikdo, kdo by zasypal tvoji mrtvolu hlínou a kdo by na to místo nosil květiny a vzpomínal by na tebe... nikdo, protože na hady se nevzpomíná....
Udělala jsi něco, co jsi dělat neměla a špatně dopadneš, špatně.. kam míří tvoje kroky, tvoje myšlenky, ty zrůdo? Jen zůstaň na místě, ať sevře ti hrdlo nenávist a ať zadusí tě spravedlnost, bastarde!! Cítíš ten smrad? To je tvuj vnitřek, jsi prohnilá na kost! Tak táhni ty krávo! Táhni, všechno jsi zabila a já toho pro tebe tolik udělala! Vzala bych to zpátky, víš kde bys byla, co bys byla? Ne? Nechceš na to radši myslet! Budeš se svíjet v pekelnejch okovech a miliskovat se s plameny, křičet a prosit o odpuštění.... KŘIČ, KŘIČ!!!! Tvůj křik a nářky jsou pro mě rajskou hudbou.... už se na ně tak těšim, stejně tam skončíš, ve spárech pekelnejch stvoření, těš se jako se těším já....Vždyť máš ještě plno příležitostí nechat si trest navýšit.. jen se zatni svejma drápama, tak se zatni do mojí duše, nedělá ti to zjevně žádnej problém!! Tak trhej, rvi a škrábej!! Tvůj trest bude těžkej..budu se smát, až budou pekelníci tvoji kůži drásat, až budeš úpět a vřískat bolestí tvou fyzickou, stejnou jako já teď trpím a vřískám tou psychickou..
bolí to a trhá mojí duši na cucky.. nikdy nevěř a nikdy neměj rád, pak tě zradí kamarád..

Sakra ty si ještě dovoluješ dejchat se mnou stejnej vzduch? Dovoluješ si dál se usmívat a všechno, ale všechno ignorovat?Chceš mě dál srát?b Líbí se ti, jak se zevnitř pomalu rozpadam? Jednou na tom budeš hůř, zdechneš jako ten neposlednější hajzl, kterym jsi. Bolestivou smrtí, po který tě čeká splácení úroků v náruči pekel....
Na co sakra čekáš? Až se ti složim před očima? Ne, nečekej, protože se nedočkáš. Jsou ti, které moje slzy pálí a bolest mrzí a dokážou víc, než si ty dokážeš představit, jsou to moji andělé.. Obecně se jim říká přátelé, ti skuteční.... kterym ty jsi nikdy nebyla a nikdy takového ani nepotkáš.... Chcípneš sama.. sama budeš trpět na pekelnym pranýři a možná teprve pod palbou žhnoucími uhlíky a kusy ostrého skla poznáš, jak pálí zklamaný a zlomený city k někomu, ke komu ty žádný nechováš, ... ty to snad ani nedovedeš.. ale já, já to umím, umím v sobě zažehnout velkej, jeden z nejmocnějších citů.. ale hoří do prázdna a do temnoty.... a ty víš zatraceně dobře proč! Cos to kurva udělala?? Tohle jsi celou dobu, celou tu podělanou dobu chtěla? CO?? CHTĚLA?? Seš bastard smradlavej a zasloužíš horší zacházení než jaký zažívaly nevinný služky Čachtický paní.. musíš trpět a já ti slibuju, že budeš..

SVINĚ PRAŠIVÁ!!
Nenávidim tě, rozumíš? Ztratila jsem někoho, na kom mi záleželo, ale ty jsi ztratila naději a pomoc, kterou jsem ti já vždycky poskytla, když jsi potřebovala.... TY SMRADLAVEJ BASTARDE!! Tvoje krev má menší cenu než písek na Sahaře.. tvůj život je jen zatracení, ve kterym budeš žít a ve kterym budeš umírat...
Pekelníci už se na tebe moc těší.... nezklamala jsi je.. vychutnaj si tě

ZHEBNI!!